TEST Infiniti Q50S Hybrid AWD

TEST Infiniti Q50S Hybrid AWD

Infiniti Q50 vtrhlo do střední třídy teprve letos, kdy nahradilo zavedené modely G. Na první pohled to vypadá jako risk, ale Infiniti si to může, coby mladá značka, dovolit. Je jeho nový základní model neprávem opomíjený vůz? Nový model Q50 přebírá hybridní systém z modelu M a kombinuje jej s pohonem všech kol ze sportovního vozu Nissan Skyline GT-R.

Vzhled

Vůz je na první pohled agresivní. Ostré linie na přídi klesájící k zemi vypadají dynamicky, takže se už na pohled můžete chystat na jízdní výkony. Velmi se povedly přední světlomety s xenonovým modulem, obligátní LEDky pro denní svícení jsou v nárazníku. O rychlosti něco napoví i velká kola a pod nimi obrovské brzdy. Je jasné, že tam v dnešní době spoření každé koruny, nebudou na parádu. A i vzadu najdete dvě koncovky výfuku. Znalejším ale bude stašit písmeno S v názvu, které označuje vrchol nabídky. Překvapí ale rozměry vozu – i když jde o základní sedan konkurující trojce z Mnichova nebo céčku ze Stuttgartu, tak se vůbec malé nezdá a vnějšími rozměry ani není.

Interiér

Sedadlo řidiče je pochopitelně elektricky nastavitelné a má i dvě paměti pro nastavení polohy. Pokud vypnete motor a otveřete dveře, zvedne se volant nahoru a sedadlo odjede dozadu. A po nastartování (pochopitelně bezklíčovém) se sedadlo opět nastaví do poslední pozice. Navíc máte k dispozici posunovací podsedák, což je při delších cestách po dálnici opravdu fajn. Na okreskách naopak oceníte skvělou boční oporu předních opěradel s vyšitými logy Infiniti. Jinak se za volantem cítíte celkem útulně díky vysokému středovému tunelu. Nad hlavou je elektrický skleněný šíbr. Interiér je sestaven z perfektně slícovaných dílů z kvalitních materiálů. Řada z nich má kožené obšití, jiné jsou zase kovové, ale dohromady to skvěle ladí. Žádné falešné dřevěné obklady tu nenajdete a je to dobře, protože „qéčku“ by vlastně vůbec neslušely. Zadní sedadla jsou pohodlná a dobře se na nich uvelebí dva pasažéři i když je tu oficiálně místo pro tři cestující. Místa pro nohy je relativně dost, horší je to s prostorem nad hlavou pro vyšší pasažéry. Loketní opěrka vzadu se pokládá až na sedák a delší lidi může trochu tlačit do stehen. Kufr je o sto litrů menší než u nehybridní verze ale je do něj dobrý přístup. Jen zvuk při zavření víka nebyl moc prémiový. Zadní sedadla u hybridní verze nemůžete sklopit, protože se za nimi skrývá lithium-iontový akumulátor.

Mohlo by vás zajímat:  Test Citroënu C5 Aircross SHINE 1.6 PureTech EAT8 – i nadále komfortní a velmi pohledné SUV

Bohatou výbavu vozu reprezentují hlavně dva dotykové displeje se systémem Infiniti InTouch. Jeho ovládání je v češtině a docela intuitivní. Po pár dnech v kabině vozu se s ním rychle sžijete. Navigace vás navíc bude upozorňovat i na stacionární radary, což určitě vzhledem k jízdním výkonům oceníte. Samozřejmě vlivem doby se musíte smířit s různým varovným pípáním, i když by mohlo být mnohem hůř. Zajímavým prvkem je přerušovaný varovný zvukový signál při couvání, které vzdáleně připomíná nákladní automobily – inu je to v podstatě americké auto. Překvapilo mne, že když stojíte venku, tak se to pípání ozývá z úplně jiného směru, než kde je vůz. Ve výbavě našeho vozu nechyběl ani adaptivní radarový tempomat nebo systém hlídání jízdy ve svém jízdním pruhu. Ten je schopen na dálnici projíždět i zatáčky. Aktivní brzdy systém je zase navržen tak, že sice nedokáže zcela zabránit nehodě, ale co nejvíce zmírňuje její následky.

Motor

Vidlicový šestiválec je propojen s hybridním systémem Infiniti Direct Response Hybrid, který najdete ve větším modelu M35H. To má dokonce zápis v Guinessovce jako nejrychlejší sériově vyráběný hybridní vůz. Vé-šestka má objem 3,5 litru a sama o sobě produkuje 225 kW v 6800 otáčkách. Elektromotor pak přidává dalších 50 kW, dohromady tak vůz disponuje hodnotou 268 kW. Jinak je schovaný ale přímo v sedmistupňové automatické převodovce. Pod kapotou toho ale moc neuvidíte, protože vše je schováno pod rozměrným, ale vkusně provedeným krytem. Poněkud rušivě tam působila jen zářivě oranžová hadice.

Jízda

Při jízdě si můžete zvolit několik režimů, kromě klasického ještě Ekologický a Sportovní. V každém z nich pak překlopením voliče převodovky k sobě změníte řazení z automatického na manuální sekvenční. Pod volantem jsou i pádla, kterými můžete také řadit (a auto vás nechá řadit si i v automatickém režimu). Musim ale říci, že lepší mi přišla možnost řazení pomocí páky (výborně tvarované), jen bylo opačně, než bych čekal. Podřazujete k sobě a naopak vyšší stupně zařadíte pohybem voliče dopředu. Navíc v každém režimu má převodovka znatelnou prodlevu, takže rychlé předjetí si musíte trošku naplánovat. Zkrátka jako kdyby přemýšlela, zda opravdu máte právo určovat, který stupeň má být zařazen. Pak se ale smiluje, kopne vám ho tam a vy můžete všech 300 koní popohnat dopředu. A to velmi zhurta. Je ale škoda, že i ve sportovním režimu nedojde k nějakému potlačení této prodlevy. Díky elektronickému systému řízení se mění v jednotlivých režimech jeho strmost a reakční doba. To oceníte nejen při svižnější jízdě, ale například i při manévrování na parkovišti. Sebou to přináší sice určitou necitlivost, protože nemáte reálnou zpětnou vazbu od kol, ve sportovním režimu jsem pak zaznamenal i zvýšenou tuhost řízení. V Ekologickém režimu zaznamenáte snížení výkonu klimatizace a také větší odpor, který klade plynový pedál. To má zabránit nechtěné aktivaci zážehové jednotky. Samozřejmostí je krátkodobá deaktivace režimu při maximálním prošlápnutí pedálu.

Mohlo by vás zajímat:  Test Lexus NX 350h 4x4 E-Four LUXURY TOP – povedený mezigenerační posun

Ještě se vrátim k tomu manévrování, ale musím dodat, že ve výbavě vozu je nejen couvací kamera, ale okolí snímají ještě kamery ve vnějších zpětných zrcátkách a v přídi. Automaticky se vám tak kromě obrazu okolí za vámi na displeji promítá silueta vozu shora a obrazu okolí. Pokud vás zajímá možnost elektrického provozu, pak vás možná zklame, že režim pohonu si vybírá auto samo. Nemůžete tedy sami zvolit čistě elektrickou jízdu. U přístrojů ale máte ukazatel a také malý displej, na kterém si můžete nechat zobrazit, zda vybíjíte baterky, nebo vám výkon do kol posílá motor. Pří jízdě na elektriku se motor vypíná, čehož si všimnete i na klasickém otáčkoměru. A nemyslete si, že elektrika je jen do města. Ona totiž zvládne i udržet 130 km/h na dálnici, pokud zrovna nestoupáte. Svojí ekonomičnost si můžete kontrolovat i  palubním počítači. Ve chvíli kdy nemáte sešlápnutý pedál a nezrychlujete, počítač šestiválec odpojí a produkovanou elektřinu střádá „na horší časy“. Po městě jsem se pohyboval v rozmezí 9 až 9,5 litru, za městem ukazatel klesne k 7,5 až 8 litrům. A 8 litrů požauje Q50S i na dálnici. Když se s vozem sžijete, není problém až 25% ujeté vzdálenosti urazit čistě na elektřinu.

Mohlo by vás zajímat:  Test modernizovaného Peugeotu 5008: Pořádné SUV s naftou pod kapotou uveze nejenom početnou rodinu

Klasická Q50 je zadokolka, verze AWD pak přebrala systém ATTESA-ETS z vozu Skyline GT-R. Ten upřednostňuje zadní nápravu, ale v případě potřeby umí poslat na přední kola až 50% výkonu. Zadní kola jsou však poháněná samostatně jen při konstantní jízdě na elektriku. Při zrychlení se okamžitě připojuje pohon přední nápravy. V zatáčkách zase systém přibržďuje vnitřní kola, na výjezdu pak opět připojuje přední nápravu, díky čemuž vás přiměje na vaší oblíbené silnici neustále zrychlovat. Zvykat si musíte na citlivé brzdy, protože jakmile dáte hybridnímu systému příležitost, začne rekuperovat energii do akumulátoru a brzdný účinek se zvětší i při stále stejném zatížení pedálu. Pochválit ovšem musím sportovně naladěný podvozek, který zvládá filtrovat i nerovnosti. Tvoří ho dvoupístové tlumiče, které fungují dokonale. Nizkoprofilové devátenáctipalcové gumy run flat totiž v případě Infiniti vůbec nepocítíte. A že jsou jindy synonymem ztráty komfortu.

Závěr

Infiniti Q50 rozhodně má na to rozvířit stojaté vody svého segmentu. Má výkonu na rozdávání a v ostatních disciplínách nikterak nezaostává za německou konkurencí. Jeho jediným problémem tak bude, zda si k němu zákazníci najdou cestu a odváží se vystoupit ze stereotypního nakupování u své značky. Rozhodně by ho ale měli vzít v potaz. Potěšil nás výkon motoru a jeho sladění s hybridním systémem, přijatelná spotřeba a kvalitní interiér. Zápornou stránkou je pak méně citlivé řízení, prodleva při manuálním řazení a méně místa nad hlavou zadních cestujících.

Základní cena (Q50 2.2 D) 861 160 Kč

Základní cena (Q50S Hybrid AWD ) 1 286 651 Kč

Cena testovaného modelu 1 600 110 Kč

Foto: David Rajdl (http://rajdlstudio.com)