Cinkají skleničky, sekt se chladí v lednici, voní pomazánka a připravují se jednohubky. Už týden si dost možná užíváte volno a jen se bavíte. A my jsme vám mohli ukázat nějaké hýřivé zábavné auto, ale raději jsme si řekli, že se zlomyslně podíváme na něco praktického. Na něco nejpraktičtějšího, co jsme doposud testovali, tedy na vysokozdvižný vozík alias VZV. Tenhle konkrétní se jmenuje Toyota Tonero 25 (má mnohem delší a složitější název plný číslic a písmen, ale věřte, že ho nechcete slyšet) a číslo naznačuje prostě a jasně, kolik uzvedne (2500 kg).
Vzhled
Designově lze vozík označit za velmi povedený, tedy pokud lze u pracovního stroje posuzovat vzhled. Má ale skvělé kompaktní rozměry a je takový celý uhlazený. Ve složené poloze vidle přiliš nepřesahují výšku kabiny. Zadní kapota je dlouhá tak akorát, díky čemuž vypadá vozík stabilněji. Vozíky bez zadní kapoty působí dojmem, že by se mohly snáze převrátit, i když je to nesmysl. Protože jsem dřív jezdil s kompletně otevřeným vozíkem, tak krytá kabina na mne působí luxusněji. Jinak je ale vše podřízeno funkčnosti.
Interiér
Prvně se určitě podíváte na pohodlné tvarované sedadlo. Pravda, sedák a opěradlo jsou krátké, ale naleznete tu dokonce náznak bočního vedení. Ale na řezání zatáček hned zapomeňte. S VZV se spíš kličkuje po skladu a otáčí na místě a v takové chvíli se drobná opora hodí. Sedadlo je ale velmi měkce odpružené vzduchem a tak se na něm můžete pohupovat podobně, jako řidiči autobusů. Samozřejmě můžete sedadlem pohybovat vpřed a vzad. Ovšem v práci budete sami, další pasažér se do kabiny vozíku nevejde. Před sebou máte volant s koulí usnaďnující manévrování a vpravo najdete dokonce loketní opěrku. Na jejím konci jsou páčky k ovládání vidlí, takže máte vše pěkně po ruce. Vpravo pod loketní opěrkou najdete desky s klipsem, kam si můžete přicvaknout objednávku na materiál, co máte dovézt. Vedle volantu je pak zase displej ukazující stav paliva nebo další užitečné informace a také ovládání topení. Teď už tedy můžete zabouchnout bohatě prosklené dveře (hodně velké, prakticky se dá říct, že celá boční stěna jsou jen ty dveře) a vyrazit.
Jízda
Zapeklité je vozík nastartovat. Otočíte klíček do první polohy, pak musíte zkontrolovat neutrál a v podstatě opět vyřadit, i když bylo vyřazeno a pak vás teprve elektroničtí pomocníci nechají nastartovat. Motor neni nijak hlučný, a ani nemá proč být. Vy ještě musíte tlačítkem odbrzdit a pak se můžete rozjet. Dokonce máte dvourychlostní převodovku. Na popojíždění po skladu jedete na želvu, když přejíždíte mezi halami, tak to můžete sešlápnout a zařadit zajíce. Ovšem pozor na náklad, ať jej někde nevyklopíte. Jinak vidle se pohybují plynule a s naloženou paletou necukají jak bývalo zvykem u starých českých Dest. Jakékoliv nerovnosti na zemském povrchu s vozíkem dost cloumají. Může za to i velice malý rozměr kol.
Závěr
Asi to nedopadne tak, že po přečtení těchto řádek zahodíte tác s jednohubkami a vyrazíte pro jednu Toyotu k nejbližšímu dealerovi. On by stejně nejspíš zůstal nechápavě stát a netušil, jaký vůz po něm vlastně chcete. Ale jestli máte velkosklad, tak je malé Tonero přesně pro vás
Cena testovaného modelu: Dohodou
Foto: Mikka
