Když něco funguje, proč to měnit? Tuhle otázku si možná v životě položila celá řada z nás. Škoda jen, že si ji nepoložilo víc lidí v automobilovém průmyslu. Jinak by bylo mnohem více aut, jako je Mazda CX-30. Ano, už úvod začínám pozitivy o autě, jelikož má dva hlavní klady, které nad konkurencí jasně vyčnívají. Jaké?
Moderní design s jasným rukopisem
Zatímco se mnoho automobilek se předhání v tom, aby byly co nejodvážnější a nejkreativnější, Mazda si stále jede to svoje. Vypadá přitom stále moderně, elegantně a s jasným rukopisem, když už z dálky jasně poznáte, o jakou značku se jedná. V mém případě se jednalo o model Mazda CX-30, v omlazené verzi. Typickým poznávacím znamením vozů této automobilky je výrazná maska. Ani zde tomu nebylo jinak. Jak pro její robustnost a černo-chromové provedení, tak výrazné chromové lemování, přecházející až po linie světel.
Příplatková červená metalíza autu skvěle přidává na stylu a zároveň dobře kontrastuje s černými prvky, jako jsou kryty spodního nárazníku, lemy blatníku, nebo výrazné oplastování v dolní části dveří. Černou však najdeme i v oblasti středového a zadního sloupku, které povedeně navazují na zadní zatmavená okna. Ani záď nepůsobí nudným dojmem, kdy hlavní pozornost primárně přitáhnou světlomety.
Auto působí z hlediska proporcí slušně, elegantně a příjemně, i když možná při přímém pohledu na záď trochu vyšším dojmem, než by se očekávalo. Celkově si ale stále zachovává svůj charakteristický styl a dávku elegance. Značně k tomu přispívá také paket paket GT Plus, který zahrnuje osmnáctky kola, či adaptivní LED světlomety, které disponují hned dvaceti vypínatelnými segmenty.
Sladěný prostor pro jízdu
Velká exteriérová očekávání nijak nezařízne ani interiér vozu. Kdo v něm čeká podobný nádech, jako z vnějšího pohledu na vůz Mazda CX-30, ten rozhodně zklamán nebude. Opět to jsou především povedené linie, kvalitní primárně měkké materiály, i řada lesklých prvků, které autu dodávají luxusnější nádech a směřují ho do segmentu vyšší třídy.
Znovu se vrátím k tomu, že se Mazda v lecčem drží zajetých trendů a nechce až přespříliš experimentovat. Interiér toto jenom potvrzuje. Stačí se podívat do přístrojové kapličky, kde boční výrazné budíky stále zůstaly mechanické a moderní středová digitální část mezi ně stále dokonale zapadá. Svou pozornost si zaslouží i infotainment, příjemně zapracovaný do palubní desky. Nijak nepřirozeně nevyčnívá, přesto je na ideálním místě, v zorném poli řidiče. K ovládání vám navíc stačí mít ruku položenou na loketní opěrce a prsty obsluhovat tlačítka či kolečko.
A jsou to právě tlačítka, která v Mazdě pořád nechybí a je jich tu stále dost. Ovládání funkcí a vlastností auta je tak nadále intuitivní a přirozené. To nejdůležitější je k dispozici na volantu, zbytek na středovém panelu. Vše jednoduše viditelné, a hlavně v dosahu i poslepu. Klady samozřejmě směřují i k head-displeji, který zobrazuje potřebné info přímo v zorném poli řidiče. Nejde ale o klasický kousek skla, jelikož Mazda data promítá přímo na čelní sklo. Opět prvek, který ve mně budí dojem, že sedím ve voze vyšší třídy.
Poctivý atmosférický diesel na benzín
Co to blábolím? Atmosféra v moderním autě? A ještě nějaký kříženec? V případě Mazdy ano. Začněme tedy tou atmosférou, něčím, od čeho ostatní automobilky dávno opustili. A najednou sednete do auta, které nemá pod kapotou oturbený tříválcový litr, ale dvoulitrový čtyřválec s výkonem pěkných 186 koní. A v tu chvíli se začnete cítit jako v jiném světě. Najednou musíte změnit svůj dosavadní styl jízdy, protože motoru je třeba trochu šlápnout na krk, aby se začal pořádně zvedat. V tu chvíli uslyšíte ten příjemný zvuk a dostavuje se pocit nevýslovného štěstí, že ještě něco zůstává tak, jak to znáte z minulosti.
Určité inovace ale Mazda přece jenom podnikla. Nejde o úplně klasický zážehový čtyřválec. Označení „diesel na benzín“ z mé strany není až tak nesmylsné. Ve válci totiž dochází k zažehnutí pouze malého množství chudé směsi paliva. V tu chvíli dojde ke zvýšení tlaku, a tedy vznícení zbytku paliva. Tento princip vede primárně k efektivitě z pohledu spotřeby paliva a emisí. Součástí pohonné jednotky je také 24V mild-hybridní systém, který krom vlivu na spotřebu a emise dobře pomáhá k zajištění pružnosti auta už od nižších otáček, jelikož nejvyšší výkon je k dispozici až někde na 6 tisících a krouťák na 4.
Do toho všeho dobře zasahuje také automat, naladěný spíše na příjemnější jízdu. Jakmile dosáhnete stavu, kdy si budete chtít dokonale vychutnat možnosti dvoulitrové atmosféry, jsou tu pádla pod volantem, které vám umožní ždímat ji, jak potřebujete a držet otáčky přesně v tom spektru, kdy je auto nejživější. A kdo chce zážitkovou jízdu bez další práce navíc, může si aktivovat režim Sport. Ten je také jediný, více režimů Mazda CX-30 nemá. Ostatně, na co vlastně?
Pohodlně i dravě
A jak Mazda CX-30 jezdí? Přesně tak, jak potřebujete. Může být pohodlným dálničním vozem na delší přesuny, stejně jako se stane ostrým dravcem, se kterým zvládnete řezat zatáčky na okreskách. Převodovka řadí dle očekávání, auto slušně drží jízdní stopu, těžko nastane situace, která by vás vyvedla čímkoliv z míry. To vše je v případě výbavy dostupné v testovacím modelu umocněno ještě maximálním pohodlím a řadou technologické výbavy, díky které se lze v mnohém klidně plně svěřit do rukou auta. Jednou z nejpovedenějších vychytávek je určitě měření průměrné rychlosti mezi radary. Přesně tak víte, jak rychle úsekem projíždíte a případě zpomalíte, nebo přidáte. Bez rizika pokuty. A tohle všechno je zabaleno do zajímavého stylu, který rozhodně budí pozornost a emoce.
Zdroj: Autorský text Zdroj fotografií: Vlastní fotografie autora / David Hampl