Japonská automobilka Nissan v roce 2010 zariskovala a na ženevském autosalonu odhalila extravagantní crossover Juke. Příznivci značky se ihned rozdělili na dva tábory. Jedni jsou z vozu na větvi a druzí si před ním klepou na čelo. Pro Nissan je každopádně důležité, že se Juke skvěle prodává. Naše redakce už měla možnost otestovat verzi se vznětovým motorem 1.5 dCi. Nově jsme však do naší garáže dostali Nissan Juke ve speciální limitované edici Ministry of Sound.
Možná se ptáte co to je Ministry of Sound. No není to nic pro staré konzervativní milovníky dechovky, ale pro ty není ani Juke. Ministry of Sound je společenství nočních klubů (hudebních, ne vykřičených). Nejvíce klubů je v Londýně, ale najdete je i v New Yorku nebo třeba v Austrálii. Limitovaný Juke se od klasického provedení liší bílými vnějšími zrcátky, litými koly, klikami dveří, doplňky v interiéru a znáčky Ministry of Sound.
Exteriér
Nissan Juke rozhodně nepřehlédnete, protože budí opravdu velkou pozornost. Zásluhu na tom má především design, který je ve srovnání s konkurencí velmi originální. Juke má 4135 mm na délku, 1765 mm na šířku a 1565 mm na výšku, malý crossover působí robustně.
V předním nárazníku jsou tři kulaté otvory, které mají po bocích mlhovky. Registrační značku hlídají kulaté hlavní světlomety a na vše dohlíží černá mřížka chladiče se znakem automobilky. Kapotu od rozšířených blatníků a nárazníku rozdělují zkosené lampy, ve kterých jsou zabudována směrová a obrysová světla. Příď mi velmi připomíná kajmana, čekajícího na svou kořist, ale je to velmi subjektivní. Někomu může Juke připomínat třeba ropuchu.
Boční profil vypadá díky vybouleným blatníkům velmi impozantně. Mohou za to i bílá 17“ litá kola, která jsou součástí speciální limitované edice Ministry of Sound. Zajímavá jsou poměrně malá okna a kliky zadních dveří, jež se přesunuly vedle okének s černou fólií.
Záď Nissanu Juke je nepřehlédnutelná zásluhou extravagantních lamp, které se nechaly inspirovat sportovním kupé či roadsterem 370Z a krásně kopírují linky zadního ztmaveného skla. V dominantním nárazníku, pod kterým vykukuje chromová koncovka výfuku, se ukrývá středová mlhovka a odrazky.
Interiér
V limitované edici Ministry of Sound má Juke osvětlené nástupní hrany dveří a koberečky s názvem modelu. Sedadla by mohla mít lepší boční vedení, ale vypadají krásně. Jsou potažena kvalitní kůží s bílým prošíváním. Tříramenný kožený volant s bílým obšitím se drží velice dobře, zpoza něho vykukuje kaplička přístrojového štítu. V levé části je tradičně otáčkoměr, v pravé rychloměr. Uprostřed je umístěn displej palubního počítače, který informuje o stavu paliva v nádrži, teplotě motoru, venkovní teplotě nebo počtu ujetých kilometrů. Po levé straně našlo místo ovládání vnějších zrcátek, jejich sklápění, tlačítko systému ESP nebo táhla pro otevření kapoty a víčka palivové nádrže.
Středová konzola nabízí hned dva informační displeje. První, větší, zobrazuje navigaci, informace o dané rádiové stanici, přehrávané skladbě a umožní všemožné nastavení systémů vozu. Pokud Vás však česká rádia nebaví, můžete si připojit iPod (součástí limitované edice) a poslouchat opravdu kvalitní zvuk songů z alba Ministry of Sound.
Druhý displej si našel místo ve spodní části středové konzoly a je o poznání zajímavější, jelikož nabízí hned dvě možnosti zobrazení ovladačů – Climate (ovládání topení a klimatizace) a D-Mode (ukazatel jízdní dynamiky v rámci třech režimů – ECO, Normal a Sport). O tom však později.
Odkládacího prostoru zde není mnoho, jen typická schránka před spolujezdcem a kapsy ve dveřích. Prostor před řadicí pákou k odkládání cenností moc nedoporučuji, protože z něj v ostrých zatáčkách předměty vylétávají. Od palubní desky se mezi sedadly táhne bílý středový tunel s řadicí pákou, ruční brzdou, „kolébkou“ pro připojení iPodu a loketní opěrkou. Zde se mimo jiné schovávají spínače pro vyhřívání předních sedadel.
Na zadní sedadla se člověk většího vzrůstu musí doslova nasoukat. Nakonec se mi zde i při výšce 190 centimetrů sedělo poměrně pohodlně, svažující se linie střechy však ubírá prostor nad hlavou. Rozvor náprav o délce 2530 mm je z hlediska prostoru pro kolena optimální, trápí mě však celková šířka vozu. Dva urostlí jedinci si vedle sebe sednou, tři už však nikoliv. Zavazadlový prostor je úzký, má vysokou nakládací hranu a díky přípravě pro pohon 4×4 dosahuje objemu pouze 251 litrů. Výhodou však je, že má dvojité dno pro odkládání drobností. Zadní sedadla se sklápí v poměru 60:40 a vytvoří rovnou ložnou plochu.
Jízda, motor
Pro limitovanou edici Ministry of Sound je v nabídce kompletní motorová paleta modelu Juke. Pod kapotou testovacího modelu byl umístěn atmosférický zážehový čtyřválec o objemu 1,6 litru a výkonu 117 koní. Jeho krouticí moment vrcholí hodnotou 158 Nm při 4000 otáčkách za minutu. Pohonná jednotka se díky bezklíčovému startování probouzí po stisknutí startovacího tlačítka. Bohužel je spojena s pouze pětistupňovou manuální převodovkou, jejíž dráhy řazení nejsou zcela optimální. Na druhou stranu se převodovka snadno ovládá díky vysokému středovému tunelu. Stejně jako u všech atmosférických motorů, i zde se spotřeba paliva silně odvíjí od stylu jízdy. V městském provozu jsem naměřil 8,3 litru, což není na bezmála 120 koní výkonu vůbec špatné.
Doposud jsem se o volitelných jízdních režimech jen letmo zmínil, proto si je nyní probereme podrobněji. V režimu ECO je motor docela utlumený, aby zajistil co nejnižší spotřebu paliva. Reakce na pohyb plynového pedálu jsou vlažné a podobné je to i s tuhostí posilovače řízení. Po přepnutí na Sport se však dějí věci! Řízení ztuhne, zostří se reakce plynového pedálu a při prudkém rozjíždění se příď mírně zvedne. Jak jistě tušíte, režim Normal představuje kýžený kompromis mezi oběma krajními extrémy jak po stránce výkonu, tak spotřeby. Jezdil jsem za 8,2 l/100 km.
Asi nejlépe se kontroverzní crossover cítí na okresních silnicích. Nerovnosti žehlí příjemně, záď překvapivě neodskakuje a do interiéru neproniká přebytečné množství hluku. Přední náprava má klasické vzpěry MacPherson a zadní dostala vlečená ramena se zkrutnou příčkou. Díky tomuto řešení se japonský model i přes vysokou stavbu karoserie příliš nenaklání a jízda je poměrně komfortní. Při rychlosti 90 km/h se „srdce“ Juku vytáčí na 2500 ot/min a spotřeba paliva klesá na 8,1 l/100 km.
Testovaný Nissan Juke nebyl ošizen ani o projížďku na dálnici D1. Tady se sice urputně pral s nerovnostmi, ale slabinou je pětistupňová manuální převodovka. Na pátý rychlostní stupeň točí motor při rychlosti 130 km/h neuvěřitelných 3900 ot/min a po delší cestě začíná být hluk v kabině nepříjemný. Pochopitelně se tento styl jízdy podepíše i na spotřebě paliva, konkrétně nárůstem na 8,5 l/100 km. Při opravdu dynamické jízdě jsem se dokonce dostal přes 10 litrů. Šestý rychlostní stupeň by tedy mnohé vyřešil.
Závěrečné hodnocení
Nissan Juke neosloví každého. Zpočátku se mi moc nelíbil, ale po týdenním testování jsem si jej doslova zamiloval a nebránil bych se ani jeho koupi. Je pravda, že odpůrců má mnoho, ale tady hraje velkou roli i tolerance člověka. V České republice se od 1. ledna 2012 prodalo 705 kusů, což je velmi přijatelný výsledek. Bohužel na silnicích je k vidění málokdy. Když už jej ale potkáte, je velká pravděpodobnost, že Vás řidič při předjíždění pozdraví. Mám rád nápadité a originální projekty a přesně takový je i Nissan Juke. Pokud však máte zálusk na testovanou edici Ministry of Sound, pospěšte si. Je totiž omezena počtem 3000 kusů!
Základní cena vozu: 444 200 ,- Kč
Klady:
– originální design
– barevně sladěný exteriér
– rovná ložná plocha
– iPod součástí edice
– kultivovanost
Zápory:
– pětistupňová převodovka
– malý prostor na zadních sedadlech
– průměrné zpracování interiéru
