Vlastně je to v pohodě, je to Nissan Zetko, starší model už jsme v rubrice měli, tohle je jen o pár generací novější. Targu znáš, a devadesátky máš rád, i pro ty černé plasty a typickou vůni v interiéru. No jo, ale na tohle jsem fakt připravený nebyl…
Vlastně modely 300ZX byly dva. První hranatý z 80. let nahradil Datsun 280Z a nesl označení Z31. Nás bude dnes zajímat jeho nástupce, kulatý model Z32 který byl později vystřídán úspěšným typem 350Z značeným Z33. Ač se to nezdá, vyrábět se začal už v roce 1989 a z výrobních pásů zmizel až v roce 2000. Jeho moderní vzhled vytvořili Isao Sono a Toshio Yamashita. Možná tento fakt stojí za původně nižší popularitou tohoto vozu v kontinentální Evropě, ovšem to je naše mínus, protože Z32 dozrála jako víno a nyní by jistě mnoho nadšenců rádo uvítalo širší nabídku ojetých vozů. Celkem vzniklo jen 164 170 vozů, z nichž takřka dvě třetiny byly určeny na export, zejména do USA. Karoserii jste mohli mít jako kupé s odnímatelnými střešními panely (targa jako v tomto případě) nebo jako kabriolet. Pod kapotou byl pokaždé vidlicový šestiválec o objemu tři litry, který byl atmosférický (166 kW a 268 Nm), anebo se dvěma turbodmychadly (224 kW a 384 Nm). K němu byla připojena pětistupňová manuální nebo čtyřstupňová automatická převodovka. Přeplňovaná verze měla systém řízení zadních kol Super HICAS. Časopis Motor Trend’s jej zvolil za nejlepší dovážené auto roku 1990 a obsadil jej mezi 10 nejvýkonnějších vozů v daném roce. Automobile Magazine jej označil zase za nejhezčí auto roku. V polovině 90. let zase s tímto typem závodil Steve Millen.
Teď už se ale přesuňme ke konkrétnímu vozu. Je to Nissan 300ZX Turbo Targa z roku 1993. Tedy Twin Turbo, abych byl přesnější. Přeplňování obstarávají dmychadla Garett. Díky takové strojovně už pod kapotou moc místa nezbylo. A původních 300 koní už také nečekejte, protože díky průchozímu výfuku a boost controleru je nynější odhad zhruba čtyři stovky plnokrevných hřebců. Ale nebojte, tohle opravdu není pozérsky upravený stroj, tady se jede na funkčnost. Majitele totiž zlákalo driftování jeho kamaráda s typem 200SX, takže si vyhlédl 300ZX Turbo, jeden se mu podařilo sehnat a od té doby postupně upravuje vůz na drifty a učí se správou techniku řízení. Sice poslední dobou tíhnu k autům v sériovém stavu, ale proti funkčním úpravám nic nemám (to bych byl i sám proti sobě). Kvůli driftům se tady musel měnit podvozek, konkrétně za D2, díky kterému je Zetko o 8 centimetrů blíž k silnici. A také unikátní zadní náprava HICAS šla ven, protože na drifty se úplně nehodí. I intercoolery jsou větší, umistěny v předních rozích a vzduch se k nim snáze dostane otvory v nárazníku. V plánu jsou ovšem ještě větší brzdy, i když zatím výkonu vozu bohatě stačí ty sériové. Ono je to vůbec zajímavé, protože celému vozu zvýšení výkonu nevadí, už z výroby bylo totiž 300ZX trochu naddimenzované. Motor i podvozek by měly bez úprav ustát výkon takřka 500 koní, což je neuvěřitelné.
Provedené úpravy si ovšem žádají trochu té pozornosti majitele. Před cestou trochu přemýšlíte kudy jet, aby vůz moc netrpěl. Koneckonců i s normálním autem jsou retardéry odpornou nepohodlnou zbytečností, natož pak ve sportovním voze. Také motor si žádá pravidelný přísun stooktanového benzínu. Pokud zrovna nejedete dveřmi napřed, můžete jet za méně než 20 litrů, ale pokud zkoušítě „Takumiho styl“, řekne si auto klidně o 30 litrů paliva. Zato se ale do motoru vejde jen 3,5 litru oleje, takže někde ušetříte. Nemyslete si ale, že je to auto na denní provoz, tohle je čistě hračka pro radost.
Výjimečně jsem nezačal vzhledem, takže se k němu nyní vrátím. Osobně totiž tohle Zetko považuji za velice krásné, ten oblý hladký tvar k 90. létům sedí a skvěle pasuje. 300ZX mi přijde hezčí než například jeho největší konkurent – Toyota Supra čtvrté generace. A u některých detailů jsem měl pocit, že mnohem více odkazuje na původní Zetka od Datsunu, než jeho hranatý předchůdce Z31.Když otevřete dveře s bezrámovým oknem, mají vzadu část sloupku. Když je stažené okýnko, tak mi tento detail připomíná trochu Lamborghini Miura. Z interiéru na vás vybafne vůně, tvary a barvy 90. let. Takže je tu hodně černé barvy a hodně spínačů. Například u budíků je jich pěkná řádka a pod nimi jsou otočné spínače, které připomínají kohouty na radiátorech. Elektricky ovládané a vyhřívané sedačky jsou hodně pohodlné a baví mne tvar integrované opěrky hlavy. Ale boční oporu příliš neposkytnou, takže i ony mají své dny sečteny. Kožená řadící páka je velmi krátká a dráhy řazení jsou typicky japonsky přesné. Také ruční brzdu najdete blíže ke spolujezdci. A před sebou máte OMP volant na jiné nábě, takže je optimálně blízko k vám. Z vozu se velmi dobře vystupuje na rozdíl od jiných sporťáků.
My ovšem před vystoupením ještě musíme zjistit, jak to jede. Takže s temným bubláním naskakuje motor a já přemýšlím, zda to chce běžný tříbodový, nebo sportovní čtyřbodový pás. Na výběr mám v jinak celkem prázdném interiéru oba. Auto se může rozjet i pomalu a klidně, ale i tak jeho zvuk přitáhne pohledy několika mladíků, kterým z obličeje vyzařuje uznání. Ovšem když máte náladu, můžete Zetku pořádně šlápnout na krk. Pokud nevíte, do čeho jdete, tak vám to doporučit nemohu. Pohled na svět se totiž rychle zužuje a periferní vidění zaniká. Snažím se vyhnout všem klišé, jak to popsat, ale stejně jsem zaražen v sedačce a doufám, že se nikdo nerozhodne nám zkřížit dráhu. Když náhodou ubereme, odfouknou dva blow-off ventily a já se okamžitě do toho zvuku zamilovávám. Ne, když máte turbo na maloobjemovém tříválci, tak to opravdu není cool jako stará velká turba. A samozřejmě že si nechávám ukázat i pár driftů, protože sám si zatím opravdu netroufnu zkoušet to s cizím autem. Ale když jsem viděl, s jakou lehkostí majitel vodí své auto bokem, přišlo mi, že se nejspíš narodil s volantem v ruce. Nebo je to se Zetkem tak snadné. Kdo ví, zodpovědět tuto otázku vám zatím nemohu, ale slibuji, že se o to v budoucnu pokusím.
Na závěr se zeptáme majitele na několik otázek:
Proč sis vybral zrovna tohle auto, byl to tvůj dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?
Mým snem byl vždycky supersport, už odmala. Když jsme se rozhodl koupit si 300ZX, musel jsem nějaký čas hledat správný vůz, takže určitě jde o dlouhodobý sen. Jinak musim poděkovat Jindrovi Zothovi za to, jak mi s autem hodně pomohl.
Jak těžké bylo tenhle vůz získat?
Vozů je v nabídce málo a mají hodně vysoké ceny, takže sehnat nějaký je těžké.
Jak se s autem žije v běžném provozu? A máš ho pro radost nebo na denní používání?
Na denní ježdění do práce mám starší Toledo. Tohle je hračka pro radost. Samozřejmě, že když někam jedu, musim předem promyslet trasu, ale to ke sporťáku patří.
Jaký byl nejzajímavější zážitek s tvým autem?
Vlastně každá jízda. Pokaždé když o víkendu přijdu do garáže a poprvé nastartuju, tak mám skvělý pocit.
Plánuješ na něm nějaké úpravy či opravy?
Časem chci pořídit hezčí kola, ale úplně nejradši bych motor dostal až na výkon 600 koní. A samozřejmě spolu s tím upravil i brzdy a další komponenty.
Jaký je tvůj největší motoristický sen?
Zkusit si v Japonsku driftování v horách.
Foto: Pavel Mikeska, Za spolupráci děkujeme Custom Garage
