Ve Ferrari se rozhodli zaměřit se na prodejní úspěchy v USA a tak se nástupcem typu 375 America stal model 410 Superamerica. Poprvé byl představen v Paříži v roce 1956. Tedy alespoň podvozek, karoserie od Pininfariny se představila až v Bruselu.
Pod kapotu nového vozu se nastěhoval pětilitrový vidlicový dvanáctiválec Lamperdi s výkonem 250 KW. V závěru kariéry se však Superamerica dočkala až výkonu 294 kW. Žebřinový rám byl vyztužen, přední odpružení zajistily vinuté pružiny a zvětšily se i brzdy, aby dokázaly zkrotit výkonnější agregát. Celkem vzniklo na zakázku 34 vozů, z nichž většinu karosoval Pininfarina. Realizovaly se však i karosárny Ghia, Scaglietti a Boano. Jeden z typů s karoserií Ghia bývá občas označován jako 510 Superamerica. Pod kapotou unikátní karoserie se nácházel na zakázku vyrobený vidlicový dvanáctiválec o objemu 6,1 litru. Vůz vlastnil Bob Wilke.
V roce 1956 vzniklo šest vozů které bývají označovány jako druhá série. Odlišoval je zejména o 200 milimetrů kratší rozvor. Měnil se i výkon motoru, ale jen úpravou vačkové hřídele a karburátorů. Díky tomu získala druhá serie k dobru 20 koní. Třetí série se pak dočkala zvýšení výkonu na 400 koní. Tvarově se sice od předchůdkyně nelišila, dočkala se ale některých prvků převzatých z modelu 410 Superfast. Chyběl například kožený potah palubky, ta byla jen nastříkána na černo.
Další model se jménem Superamerica byl typ 400 Superamerica. Ten poháněl čtyřlitrový dvanáctiválec. Výroba probíhala od roku 1959 do roku 1964 a celkem vzniklo padesát vozů ve verzi kupé a kabrio. Většinu karoserií dodal Pininfarina. V roce 1962 byla uvedena druhá série s velkým zadním oknem, jejíž křivky připomínaly model 500 Superfast. Tento vůz si koupil například americký viceprezident Nelson Rockefeller, Aga Khan IV. a Enzo Ferrari. Vzniklo jen 24 vozů, z toho čtyři byly kabriolety. Pak už se další model Superamerica neobjevil až do roku 2005 a dnes tak patří k nejvzácnejším, co z bran italské automobilky vyjelo.
Foto: AutoWP
