O Ferrari se říká, že vyrábí skvělá auta, když se jim moc nedaří. Hlavně tedy, když se jim nedaří na závodních tratích Formule 1. Z mnohem temnějšího období pochází i sportovní typ 365 GT 2+2. Ten se zrodil v době, kdy pyšnému maranellskému hřebci hrozil bankrot. Firmu měl zachránit Ford, ale Enzo si prodej firmy na poslední chvíli rozmyslel. O tři roky později však automobilka svému osudu neušla a spadla pod křídla koncernu Fiat. Ten ale automobilku zahránil, ponechal jí značku a Enzovi vůdčí křeslo, jen značce poskytl finance na vývoj nových typů. Až se zrodil nejrychlejší vůz světa (o tento titul se dělil s Lamborghini Miura) – 365 GTB 4.
Ale Ferrari věděl, že vyšší prodeje zajistí spíše praktičtější auto prodejné na americkém trhu. A tak Pininfarina stvořil poholdné 365 GT. Velké čtyřmístné kupé s vidlicovým dvanáctiválcem vpředu bylo tím, co se na opačné straně Atlantiku líbilo. Motor krmily tři dvojité karburátory Weber, maximální rychlost byla úctyhodných 245 km/h a na stovku se kupé dostalo za 7,3 vteřiny. Aby ladilo s americkou zhýčkaností, dostalo posilovač řízení, klimatizaci nebo vyhřívání zadního okna. Chybět nemohla sedadla s kůží Conolly, autorádio Blaupunkt nebo dřevěný věnec volantu. Zvláštností bylo umístění ruční brzdy u nohou řidiče. Skvělé jízdní vlastnosti přineslo nezávislé zavěšení všech kol. Výroba byla ukončena v roce 1970, kdy byl vůz nahrazen výrazně hranatějším typem. 365 GTC.
Foto: AutoWP
