Mohlo by se zdát, že dnes budeme mít co do činění s velkoprostorovým vozem. To by platilo před dvaceti lety, kdy pod tímto názvem spatřilo světlo světa MPV na platformě Carismy. Nyní tu však před námi stojí kompaktní vůz z kategorie supermini. Nedošlo ale k drastickému downsizingu, jedná se o úplně jiný model. Výroba toho původního skončila již v roce 2005, zatímco v případě nového se tak v roce 2012 přejmenovala řada Mirage, která o tři roky později dostala aktuální facelift. Stručnou historii máme za sebou a teď se již pojďme věnovat našemu konkrétnímu vozu.
Je pravda, že když ho vidím zaparkované mezi ostatními auty, vybaví se mi všechny ty čivavy se jmény jako Max nebo Rambo. Název holt může někdy klamat. Zde je to ale spíš myšleno tak, že se inženýři snažili z daných rozměrů vykřesat co nejvíc prostoru. A to se do jisté míry podařilo, ale o tom až později. Nejprve totiž musím zmínit vzhled, auto má šmrnc a rozhodně nepůsobí jako šedá myška. Modrá mu sluší, chromované lišty a litá kola taktéž. Všeho je tak akorát, aby celek působil svěže a nenudil, ale nebyl zbytečně přeplácaný. Interiér už u mne nadšení vyvolává o něco méně, ale je přehledný a intuitivní. Nechybí dotykový displej s parkovací kamerou, multifunkční volant ani vyhřívaná sedadla. Jejich ovládání budete možná hledat o něco déle, je schované úplně vepředu na středovém tunelu.
Co mne však těší nejméně, je pohonné ústrojí, které rozhodně neslibuje bůhví jaký zážitek. Tříválec a automatická převodovka, zde navíc ještě ze staré školy, vodící drážka ve tvaru zkrouceného hada z „třicettřidesítky“ a žádná možnost sekvenčního řazení, natož pádla pod volantem. No potěš koště! Alespoň je tu ale možnost navolit sportovní režim. Motor dává o své specifikaci vědět hned po nastartování, na první poslech je poznat hrubší chod a vyšší mechanická hlučnost. Čili to, co někteří tolik milují u motorek jisté anglické značky a nazývají to charakter. U automobilu pro každodenní použití však toto již moc neobstojí a pro některé může být z počátku dokonce až trochu nepříjemné. První kilometry za volantem se mi tak hlavou honí spíše negativní myšlenky. Toliko můj první dojem z vozu…
Realita je však úplně jiná a Space Star se stal vcelku překvapivě autem, se kterým jsem najezdil zdaleka nejvíc kilometrů ze všech dosud testovaných vozů a vyprázdnil přitom skoro celé tři nádrže. A jak už to tak bývá, na některé počáteční nedostatky jsem si zvykl, a na některé úplně zapomněl. Jen se mi opět potvrdilo, že dnes už se zřejmě nevyrábí vyloženě špatná auta, i když pár výjimek se nejspíš stále ještě najde. Těch všemožných kritérií na bezpečnost a jízdní vlastnosti je tolik, že automobilkám nedovolí vypustit vůz, který by je všechny nesplňoval. A při dnešní konkurenci si to ani nemohou dovolit, trh je neúprosný. Nejdůležitější tak je si ujasnit, k čemu budete vůz nejčastěji používat, a podle toho pečlivě vybrat.
A jak že se s autem jezdí? To právě záleží na tom, jak je s ním nakládáno, respektive jak moc je nakládáno :-). Při zatížení jednou až dvěma osobami je vše v pořádku. Výkon je na takové to běžné ježdění zcela dostačující a ani brzdy nemají problém auto zpomalit z jakékoliv rychlosti. Na převodovce je pak znát již nějaký ten věk a je potřeba trochu citu v pravé noze, aby byla jízda plynulá, což se mi zpočátku moc nedaří. Postupem času se ale v této disciplíně značně zlepšuji a navíc si užívám přepínání do sportovního režimu, který opravdu znatelně změní pocit z řízení a na okreskách poskytne zase o trochu té zábavy navíc. Pouze ve volantu bych uvítal trochu větší zpětnou vazbu od předních kol.
Potud tedy vcelku dobrý, auto je však značně náchylné na změnu zatížení, což je ale vzhledem k jeho velikosti a objemu motoru pochopitelné. Přesto mi to nedalo a párkrát jsem ho naložil až po střechu, jak lidmi, tak věcmi. A zde se právě dostávám zpět na začátek. Občas jsem se opravdu nestačil divit, co všechno se dá do auta nacpat. Někdy mi přišlo, jako by bylo nafukovací. I když už se totiž zdálo, že se do něj nemůže nic vejít a žena ještě přispěchala s další taškou plnou věcí, bez kterých se následující dva dny opravdu neobejde, vždycky se někam vešla (taška a nakonec i žena :-)). Space Star na mne vyšel akorát na vánoční svátky, takže si to určitě dovedete představit. Sice jsem měl ze začátku jisté pochybnosti, ale ty se rozplynuly hned při prvním nakládání vozu. Jen je potřeba počítat s tím, že se citelně zhorší jak dynamika, tak brzdná dráha. A samozřejmě i spotřeba, u té to ale není tak drasticé. V mém případě se pohybovala kolem šesti litrů, což sice u takovéhoto prcka není nijak oslnivá hodnota, nutno však poznamenat, že byl po většinu času v plné polní. Pokud budete auto používat v jednom nebo ve dvou, spotřeba bude jistě o nějaké to deci nižší.
Tudíž se opět vracíme o pár řádků výš. Pro koho že je tedy auto ideálně určeno? Za sebe mám dva hlavní kandidáty. Prvním jsou mladí lidé, kterým ještě nezaschl inkoust na řidičáku. V téhle specifikaci s automatickou převodovkou pak asi spíše dívky, kterým dokáže o něco usnadnit první krůčky a orientaci v silničním provozu, bez nutnosti soustředit se na zařazenou rychlost. Tou druhou jsou naopak starší lidé, protože jak po svezení podotkla moje babička, v pětasedmdesáti letech stále ještě aktivní řidička a majitelka vozu podobné velikosti, jen trochu odlišného stáří, vyšší poloha sedadel značně usnadňuje nasedání a vysedání, což mnoho lidí určitě ocení. Musím jí dát za pravdu, sedí se poměrně vysoko a vy tak máte dobrý přehled o tom, co se kolem vás děje. A já už teď aspoň vím, co příště koupím babičce k Vánocům. Pokud mi teda letos konečně vyjde ta Sportka :-).
