Svůj dnešní příspěvek věnuji restaurování starých automobilů, kde vám představím svoje osobní zkušenosti a jeden úsměvný příběh spojený s tímto tématem, aneb jak rozčílit prodejce aut bez německého jazyka. Začátek jara je příjemné probuzení světa automobilů v podobě veletrhů a výstav, proto se začátkem jara vydávám na zájezd tohoto zaměření do sousedního Německa. Během víkendu stihneme navštívit několik muzeí, dílen a jeden veletrh.
Při loňském zájezdu jsme byli pozváni do malého autosalonu s dílnou, do které jsme mohli následně lehce nahlédnout. Při vstupu do výstavní haly jsme si mohli prohlédnout čerstvě zrestaurované kousky, které vypadaly, jako by právě vyjely z výrobní linky. Mercedesy, Porsche z devadesátých let, Corvetta Stingray, Lotusy, byla to radost pohledět. Tu radost sem si samozřejmě nenechal pro sebe a pár kousků jsem vám nafotil, abyste měli představu, o čem tu mluvím. Nesměl chybět ani malý obchůdek, ale ten je mimo náš zájem. Po utichnutí zvuku cvakajících fotoaparátů jsme se přesunuli přes uličku do vedlejší haly, kde byla restaurátorská dílna a uložené vozy v různém stádiu oprav. Na servisním stojanu byla k vidění karoserie Chevroletu Camaro, Mercedesu a pár Porsche 911. Zaměření dílny je celkem zřejmé. V levém rohu druhé části stála právě opravená a nalakovaná karoserie Porsche 911, odhadem rok 1975. Při bližším zkoumání jsme si všimli, že opravy zřejmě neproběhly tak pečlivě, jak se na dobře vybavenou dílnu patří. Lak zakryl nedostatečně ošetřenou korozi, a sváry by snesly také lepší zpracování a broušení. Doufám, že podobný osud nepotká také to modré Camaro na stojanu. Je jasné, že opravy se dělaly „horkou jehlou“ a po nastrojení vozu by nebylo nic poznat. Bohužel takových případů je více než dost a při koupi takového auta je velmi obtížné kontrolovat preciznost oprav.
Druhá zkušenost se konala přímo na veletrhu ve Stuttgartu, kde bylo krásných aut na prodej, jako prachu na učebnicích středoškolského studenta. S otcem nás zaujal lesknoucí se červený Ford Mustang z roku 1964. Cenu už si nepamatuji, ale byla také oslnivě vysoká. Úsměv prodejce nás přilákal blíže a s radostí nám otevřel dveře. Mezi tím, co jsem seděl uvnitř, otec zkoumal prahy, podběhy a další slabá místa, která vyžadují důkladnou péči. Prodejce znervózněl a při pohledu na tátu se začal mírně mračit, protože mu bylo jasné, že to není až taková leštěnka, jak se na první pohled zdálo. Interiér byl poměrně zachovalý a byly použity výhradně dobové prvky a materiály, což je v pořádku. Zvenčí už to ale tak krásné nebylo. Rýpavě jsem ho upozornil svou lámavou němčinou na nekvalitně opravené střešní prolisy, kde bylo vidět maskování stáří novým lakem. Když jsem chtěl upozornit ještě na pár drobností, všiml jsem si, že se na nás prodejce mračí, jako důchodce na drahý rohlík a schválně si nás vůbec nevšímá, protože lákal dalšího zájemce. Nedivím se mu.
Otázkou zůstává, jestli se vyplatí koupit starší auto po renovaci, nebo v horším technickém stavu a následně si renovaci nechat udělat. V prvním případě je dobrá kontrola a dohledání dílny, kde bylo auto opravováno a její pověst. To může být u automobilů v zahraničí nelehký úkol. Druhá varianta je sice nákladnější, ale když už se člověk rozhodne investovat větší obnos peněz do splněného snu, vyplatí se osobní dohled nad prováděnými pracemi. Tady je důkaz toho, že auta renovovaná pro výdělek koupíte nejen u nás, ale i v sousedním Německu, odkud je rádi dovážíme. Budu rád, když dolů do komentářů napíšete i svoji osobní zkušenost a názor. Velmi rád si je přečtu.
