Existuje vůbec nějaký nadšenec aut, který by neznal pojem Trabant, jakožto kultovní vozidlo z NDR? Požitek z jízdy můžete mít při jízdě se supersportem. Budete obdivovat výkon, jízdní vlastnosti nebo design. Jiný jízdní zážitek můžete mít s Trabantem, protože si po jízdě řeknete: “Jak něco tak neuvěřitelně jednoduchého mohlo (a vlastně stále může) celkem spolehlivě sloužit?” A to je přesně filozofie tvůrců Trabantu.
Zwickau – průmyslové město v Sasku a rodiště Trabanta bylo původně zázemí automobilky Horch (zakladatel August Horch 1904), která se brzy stala luxusní značkou. Po neshodách ve vedení šel A. Horch svou cestou. Vznikla tak automobilka Audi, což je latinsky „naslouchat“, stejně jako Horch německy. Během hospodářské krize docházelo ke sdružování automobilek a svedla firmy Horch a Audi dohromady. K nim přibyly firmy Wanderer a DKW, čímž v roce 1932 vznikla společnost Auto-Union. V rámci studené války bylo NDR ve stále větší ekonomické izolaci a ocelový plech byl poměrně nedostatkovým zbožím. Aby tedy mohl být vyvinut východoněmecký „lidový vůz“, musela se řešit náhrada karosářských povrchových dílů jiným materiálem vhodných vlastností. První pokusy se odehrály už na voze P70 právě značky DKW, a tak bylo rozhodnuto, že se ve vývoji tohoto materiálu bude pokračovat a bude použit pro sériovou výrobu.
V roce 1954 přišel ze strany státu jednoznačný požadavek: vyrobit malé auto s hmotností kolem 600 kg, jehož výrobní hodnota nepřesáhne 4 000 marek a využije se nového materiálu na karoserii právě z typu P70. Řeč je o duroplastu, což je materiál vznikající lisováním několika vrstev odpadové bavlny a syntetické (fenolové) pryskyřice za teplot kolem 200°C. Oproti plechu nerezaví, je celkem pružný a není třeba jej náročně svařovat. Jednotlivé karosářské panely se lepily, jen důležitá místa se šroubovala. První Trabant P 50 (také 500) se začal sériově vyrábět v červenci 1958, ovšem v omezeném množství – do konce roku vzniklo pouze 1780 vozů. Automobilky Audi a Horch od 1. května 1958 tvořily společný národní podnik VEB Sachsenring Automobilwerke. Podvozkové díly obstarával původní závod Horch, motory dodával závod Barkas sídlící v Chemnitzu (původně Karl-Marx Stadt). Jak už z názvu vyplývá, pohonná jednotka měla objem 500 cm3. Jednalo se o dvoudobý, vzduchem chlazený dvouválec s výkonem 13 kW mazaný směsí oleje a benzinu v poměru 1 : 25. Tuto „sílu“ přenášela čtyřstupňová převodovka ovládaná pod volantem na přední kola o rozměru 5,20 X 13. Odpružení se realizovalo jednoduše pomocí příčných listových per na obou nápravách. Brzdy byly bubnové na všech kolech. Při pohotovostní hmotnosti 620 kg dokázala P50 jet nejvíce 90 km/h. Posílení agregátu přišlo v roce 1960, zvýšený kompresní poměr, upravené písty, jiný karburátor a nové výfukové potrubí znamenalo navýšení výkonu na 14,5 kW a zároveň snížení mazacího poměru na 1 : 33. Stejný rok znamenal příchod kombi zvaného Universal. Disponovalo sklopným opěradlem zadního sedadla, díky čemuž bylo schopno pojmout předměty dlouhé až 1,4 metru. Uspokojilo tak toužebné hlasy po praktické verzi s velkým zavazadlovým prostorem. Rok 1962 (modelový rok 1963) byl startem pro nový typ P60 (600). Z předchozí logiky souvislosti označení a objemu motoru je jasné, že pé-šedesátka dostala převrtaný motor o objemu 594 cm3. Ten již díky síle 17 kW byl schopen rozjet Trabanta na 100 km/h. O čtyři roky později se již představil Trabant v podobě, v jaké jej většina z nás zná nejlépe. Typ 601 se představil na autosalonu v Lipsku. Modernější, hranatější tvary vydržely ve výrobě takřka beze změn 27 let. Zvětšila se zasklená plocha a také vnitřní prostor. Ještě než přišlo inovované kombi 601 Universal v roce 1967, objevil se o dva roky dříve zajímavý počin 601-H s elektrohydraulickou samočinnou spojkou Hycomat. Verze Kübel s plátěnou střechou přišla v roce 1966. Rok 1969 se nesl ve znamení finálního navýšení výkonu motoru na 19 kW. Zásadní vývojové změny v konstrukci se v průběhu výroby nevyskytovaly, jednalo se vesměs o úpravy, z nichž zásadnější povahy jsou například mřížky odtahového větrání na zadním sloupku (1969), zavedení jehlových uložení pístních čepů motoru, které umožnilo snížit v mazacím poměru olejovou složku na 1 : 50 (1974). Čtvrtý rychlostní stupeň dostal volnoběžku, která umožnila lépe mazat motor – odpadlo dlouhé brždění motorem na čtverku z kopců, kdy zavřené šoupátko nedovolilo motoru ve zvýšených otáčkách dostatečně mazat. Model Tramp, jenž byl ve službách policie vojáků jako Kübel, se začal vyrábět i v civilní verzi (1978). Lehká změna vzhledu, dnešními slovy facelift, přišel z kraje roku 1980. Jednalo se o nové nárazníky tvaru U s plastovými nástavci v rozích karoserie. O dva roky později se začal Trabant dodávat se samonavíjecími bezpečnostními pásy a zesílenými středními sloupky karoserie. O další dva roky později, tedy v roce 1984, přišla důležitá změna v elektroinstalaci ve znamení přechodu z 6V na 12V, ta umožnila například montáž vyhřívaného zadního skla či halogenových světel. Až rok 1988 znamenal přechod z odpružení listovými pery na ramena s vinutými pružinami. Přeci jen se pod kapotu Trabiho dostal čtyřtaktní motor. Stalo se tak v roce 1990 a Trabant dostal pod kapotu licenční motor VW o objemu 1 043 cm3 vyráběný ve firmě Barkas v Chemnitzi. Verze nesla název Trabant 1.1 a opticky se odlišovala modernější maskou, přední kapotou a jinými nárazníky. Palivová nádrž se konečně přesunula do zádi vozu. Zcela jiná přední náprava s příčným stabilizátorem a kotoučovými brzdami už slibovala dospělé chování na silnici. Řadící páka se přesunula na zem a auto dostalo širší pneumatiky 155/70 R13. Se čtyřtaktem trabant uháněl až 125 km/h a spotřeboval jen 5,9 l konečně pouze „čistého“ benzinu. Oficiální ukončení výroby v roce 1991 ještě neznamenalo definitivní konec, protože v roce 1995 se objevila „limitovaná edice“ 444, což byla luxusně vybavené verze 1.1 Universal s neřízeným katalyzátorem.
Nejznámější je však Trabant 601 s dvoutaktem. Jeho rozměry charakterizovala délka 3 555 mm, šířka 1 504 mm a výška 1 437 mm. Rozvor náprav „bakeliťáka“ činil 2 020 mm. „Šestsetjednička“ vážila 620 kg, kombík byl o celých 40 kg těžší a také lehce další (3 560mm) a vyšší (1 467 mm). I když se do Československa dovážel již model 600, vzhledem k jeho „délce života“ se stal samozřejmě populárnější jeho nástupce 601. Motor, pokud měl dobrou údržbu, nebyl až takový lenoch, jak by se mohlo z papírových hodnot zdát. Při dobrém seřízení jede i kolem 110 km/h a rozhodně je na dvoutakt poměrně pružný. Výhodou byly dobré starty a rozumná spotřeba od 6 – 8,5 litru podle váhy řidičovy nohy. Nevýhodou byla samozřejmě nutnost přimíchávat olej do benzinu, stejně jako emise. V té době se každý druhý motorista řídil heslem, kdo maže, ten jede, a tak mnohdy pro jistotu do benzinu přilili „kapku“ více oleje, což se projevilo hustou modrou záclonou vycházející z výfuku Trabantu. Topení u vzduchem chlazeného motoru zajišťovalo teplovzdušné vedení od výfuku. Bohužel stačila pokročilá fáze koroze výfuku a s teplým vzduchem jste si do kabiny vháněli i výfukové plyny. Na svou dobu výborná synchronizace i odstupňování převodovky se staly plusovými body pro Trabiho, jejíž ovládání je vrcholem funkčnosti. Řazení obstarává jedna jediná „zahnutá“ tyč v jediném kloubu – jak jednoduché a přeci to funguje. Hřebenové řízení také platilo za dobré, lehké a přesné. Jízdní vlastnosti se daly hodnotit jako dostačující, i když tvrdší. Překvapivě se Trabant stal pohodlnějším při plném naložení. Interiér byl vybaven přísně účelově, v autě bylo jen to nejnutnější. I palivoměr chyběl a zjišťování stavu paliva v nádrži se stalo typickým „rituálem“, kdy se do nádrže ponořila originální měrka s ryskami. Odpadla ale nutnost palivového čerpadla, směs benzinu s olejem totiž do karburátoru putovala samospádem.
Hodnotit dnešními měřítky Trabanta nelze. Nebyl postaven za účelem rozvášnit motoristická srdce, byl to prakticky služebník, který měl splnit co se od něj očekávalo. Při pohledu na výrobní čísla se dá říci, že tato strategie vyšla. Celkový počet vyrobených kusů dosáhl 3 690 098 kusů. A co vlastně znamená Trabant? Latinsky znamená průvodce nebo druh a vystihuje jej docela dobře.
