V minulém týdnu nám dělal společnost automobil jasně zapadající do kategorie vozů, které jsou určeny převážně „pro velký kluky“. Vyzkoušeli jsme totiž Volkswagen Amarok, tedy poctivý pětimístný pick-up, který měl pod kapotou naftový vidlicový šestiválec, dále byl vybaven automatickou osmistupňovou převodovkou, pohonem všech kol 4MOTION a slušivou výbavou Aventura.
Volkswagen Amarok je tu s námi již od roku 2011, za ta léta nás dokázal přesvědčit o tom, jak všestranným automobilem umí být. Je také jedním z vozů, který svým nabízeným komfortem a jízdními vlastnostmi povýšil kategorii pick-up na velmi slušnou alternativu k dnes tak oblíbené kategorii SUV.
První generace Amaroku se s námi bohužel pomalu loučí a nám nezbývá nic jiného, než se těšit na generaci novou. Ta nám byla lehce představena na jaře tohoto roku v celkem povedených skicách. Volkswagen by měl v tomto segmentu nově spolupracovat s Fordem, Amarok tak dostane nového nevlastního sourozence v podobě modelu Ranger.
Exteriér – jednoduché a praktické linie
VW Amarok je po vzoru svých užitkových sourozenců tvořen jednoduchými a čistými liniemi, které jsou opodstatněné v jeho praktičnosti a účelnosti.
V rámci bočního profilu nese vůz klasické tvary karoserie pick-up nabízející pětimístné uspořádání kabiny. Výrazným prvkem boční partie jsou pak vytažené lemy, které vůz obohacují o robustní proporce. Elegantním a celkem decentním prvkem se stal chromovaný trubkový nášlap podtrhující hmotu samotné kabiny vozu. V zadní části vozu se pak objemově celkem značně projevovalo zakrytí korby odnímatelnou nástavbou Road Ranger.
Přední partie vozu je typická velkým vykrojením, do kterého jsou integrovány přední lampy a objemná maska. Té nechybí bohaté chromování, velké logo automobilky a samozřejmostí se stala i plaketka V6.
Opticky velmi jednoduché zadní partii dominuje celochromovaný nárazník, který sice vypadá velice efektně, o jeho praktičnosti lze však jen stěží nepochybovat. Dále tu máme svisle orientované zadní lampy a objemné výklopné víko nákladového prostoru.
VW Amarok a jeho vnější partie jsou ryze praktické, i přesto se ale jedná o velice líbivý vůz, který velmi dobře pracuje s jednotlivými detaily, ať už to je pojednání přední masky, nebo velice elegantní „dvacetipalcová“ kola.
Interiér – komfortní a prostorný
V interiéru vozu vládnou poměry, na které jsme v rámci automobilky již dobře zvyklý. Dočkáme se zde tedy kvalitního zpracování, které je podpořeno výbornou vnitřní ergonomií. Amaroku pak pro jeho pracovní kořeny odpouštíme i poměrně hojnou přítomnost tvrdších plastů.
Objemná palubní deska nabídne jednoduché a dobře čitelné tvary s jasným horizontálním členěním. Jejím ústředním motivem se pak stává, na dnešní poměry prostorově celkem úsporný, displej palubního infotainmentu. V rámci kapličky přístrojů jsou pak umístěny klasické analogové budíky rychloměru a otáčkoměru, které jsou doprovázeny jednoduchým displejem palubního počítače. S velikostí displeje palubního infotainmentu nebo s analogovými ukazateli v rámci kapličky přístrojů nemám uživatelsky sebemenší problém, přesto by si interiér v této části již zasloužil mezigenerační omlazení.
Soudobě na mě nejvíce z celého interiéru zapůsobil multifunkční volant, který nejenže vypadá velmi elegantně, navíc však výborně padne do ruky a objemný Amarok je s ním jednoduše radost řídit.
Výborná jsou pak také sedadla Ergocomfort na předních pozicích, nabídnou slušný komfort a bohaté dimenze. Zadní lavice již tradičně trpí klasickou neduhou vozů kategorie pick-up, kterou je poměrně svislá orientace jejího opěráku.
Celkově je ale interiér Amaroku velmi prostorný, převážně pak po jeho šířce. To se nejvíce podepsalo na již avizované prostornosti předních sedáků, nebo na bohatě dimenzovaném středovém tunelu.
Stran ložné plochy korby patří Amarok k premiantům své třídy, nabídne cca 155 cm délky a 122 cm šířky mezi podběhy. Objemná korba testovaného Amaroku byla vybavena velmi praktickou nástavbou Road Ranger. Zaklopení korby sebou pochopitelně přináší jisté výhody i nevýhody, samozřejmostí je ale možnost její demontáže. Pochválit musím boční výklopné prosklení korby, které se ovládalo dálkovým ovladačem. Korba je tak velice elegantně přístupná z obou stran vozu bez nutnosti otevírání zadních výklopných dveří.
Motor a jízda
Pod mohutnou kapotou byla ukryta největší přednost tohoto vozu. Testovaný Amarok byl totiž osazen třílitrovým naftovým vidlicovým šestiválcem, který disponoval výkonem 190 kW (258 koní) a úctyhodným točivým momentem 580 Nm. Přiznám se, že na projev naftového šestiválce jsem se těšil asi nejvíce. S touto motorizací se totiž vracíme do doby, kdy se auta za objemné „véčkové“ motorizace jednoduše vůbec nestyděla.
Amarok mě po této stránce nikterak nezklamal a ihned po prvním nastartování mi zvukový projev této motorizace vykouzlil lehký úsměv na tváři. Počáteční nadšení mi pak v rámci motorizace vydrželo po celý týden redakčního testu.
Naftová vidlicová motorizace je (byla) v Amaroku nabízena ve dvou výkonových variantách, slabší z nich nabídne 150 kW výkonu a 500 Nm točivého momentu, náš testovaný kousek disponoval tou silnější z nabízené dvojice, tedy 190 kW výkonu a 580 Nm točivého momentu.
Výkon motoru je pomocí osmistupňového hydroměničového automatu přenášen na všechna čtyři kola pomocí středového diferenciálu. Testovaný vůz byl navíc vybaven elektronickou uzávěrkou zadního diferenciálu.
Pro těžší terén je Amarok vybaven režimem off-road, v rámci kterého se aktivuje také asistent pro jízdu z kopce. Středně těžký terén, který jsme s vozem absolvovali, pak zvládal s velkým přehledem. Samozřejmě je nutné mít na paměti, že se nejedná o žádné čistokrevné off-roadové náčiní.
A jak je na tom stran jízdních vlastností na asfaltu? Jednoduše velmi dobře, to že se jedná o vůz s klasickým rámem a listovými pery na zadní nápravě zcela jistě pocítíte, nikoliv tak výrazně jako u konkurenčních vozů. Podvozek se celkem logicky občas zavlní, jinak je ale jízda s ním velmi „plavná“ a komfortní, a to i na „dvacítkách“, které náš testovány kus obouval.
Velmi dobře se chová i osmistupňový měničový automat, který jednotlivé kvalty střídá rychle a velmi plynule. Samozřejmostí pak byla i možnost řazení pádly pod volantem.
Komfortní podvozek a dobře fungující automat jsou pak v Amaroku doplněny výbornou motorizací. Její přísun výkonu je ohromný, v klidovém režimu krásně táhne od nízkých otáček a automat tak nenutí zběsile podřazovat, když jí ale razantně šlápnete na krk, odmění vás silnou a rychlou reakcí doprovázenou mohutným zátahem a libozvučnou kulisou.
Osmistupňový automat pak krásně pracuje i v rámci dálničních rychlostí, její limit a zařazený osmý rychlostní stupeň nechává motor převalovat jen lehce přes dva tisíce otáček. Dálniční „stotřicítku“ pak Amarok hravě překonává bez zásahu do komfortu posádky na palubě.
Jeho jízdní schopnosti jsou tedy neskutečně rozmanité, to vše při celkem slušné spotřebě, která se v rámci týdenního testu pohybovala okolo 11 litrů na 100 km.
Závěrem
Volkswagen Amarok je univerzálním společníkem, který umí vzít za práci, a přitom vám nikde nedělat ostudu. Jeho jízdní vlastnosti jsou v rámci dané třídy velmi komfortní, samotný interiér je prostorný a kvalitně zpracovaný. To nejlepší má ale pod kapotou, jeho vidlicový naftový šestiválec je velmi kultivovaný a síly má na rozdávání.
Jeho první generace je stran výroby bohužel již u konce a konfigurátor na stránkách automobilky není aktivní. Když ale mrknete do skladových zásob, je zde ještě slušná nabídka. VW Amarok se 190 kW naftovým vidlicovým „třílitrem“ a osmistupňovým automatem zde pořídíte v průměru od 1 300 000 Kč včetně DPH.
Zdroj: Autorský text
Zdroj obrázků: Vlastní fotografie autora
