Portfolio elektrických Volkswagenů lze identifikovat velmi jednoduše, podle dvou písmenek ID. Pokud jsou tato písmena doplněna číslovkou, můžeme mluvit o hatchbacku ID.3, crossoveru ID.4, nebo o SUV kupé ID.5. Zatímco před dvěma lety jsem otestoval „trojku“, nyní jsem usedl do „pětky“. Konkrétně do modelu s označením Volkswagen ID.5 Pro Performance. A jaké jsou pocity?
Stylové SUV kupé
Jestli mám pro něco v designovém světě automobilů opravdu slabost, je to karoserie označená jako SUV kupé. Moderní, elegantní, a přitom stále celkem praktický styl. To je základní charakteristika tohoto designového směru, do kterého řadíme i Volkswagen ID.5. Je to především boční pohled, kdy dokážou povedené linie auto vyniknout opravdu naplno.
Jsou tu ale i jiné designové přednosti, které umí zaujmout. Začnu u světlometů, kde lze mluvit v případě konkrétního výbavového stupně i inovativní systém IQ.LIGHT, který eliminuje oslňování ostatních řidičů dálkovými světly. Mezi vymodelované světlomety dobře zapadá elegantní světelný pás s výraznějším logem Volkswagen. To, v jednoduchých bílých liniích, najdeme i v zadní části vozu. A hned pod tím označení modelu ID.5. Ani v zadní části nesmím zapomenout na dobře vypadající a designově propojené světlomety.
Celkově působí Volkswagen ID.5 díky svému designu spíše sportovnějším dojmem, za což „může“ nejenom již vychválený styl SUV kupé, ale třeba také použitý výrazný spojler. Na druhou stranu, trochu brání do výhledu zpětným zrcátkem vzad, což bych neměl opomenout zmínit. Co vypadá taktéž stylově, je panoramatická střecha, zakrytá jenom tenčím kusem látky. Tedy opět věc, kterou můžete trochu proklínat – v horkých slunečných dnech.
Vzdušný interiér
První dojem z interiéru je rozhodně pozitivní. Volkswagen ID.5 působí ohromně prostorným a vzdušným dojmem. Je to dáno tím, že zde mnoho věcí, na které je člověk zvyklý z jiných aut, prostě „chybí“. Zapomeňte na nějaký výrazný středový tunel, o který si okopáváte koleno. Zapomeňte také na loketní operku, která je zde nahrazena jednoduchou samostatnou opěrkou obou předních sedadel.
Zapomeňte ale třeba i na výrazná, vyčnívající tlačítka. Těch má interiér Volkswagen ID.5 opravdu pomálu. Konkrétně, je vyčnívajícím prvkem pouze ovladač polohy zrcátek na řidičových dveřích, ovládání víka kufru, či kolébka stahování okének. Vše ostatní je řešeno formou dotykových ploch, nebo prostřednictvím samotného infotainmentu. Zakonzervovaní milovníci praktičnosti zapláčou, já říkám, že když chce být Volkswagen ID.5 inovativní, je toto jedna z cest. A proč by také ne.
Příjemná překvapení z interiéru přinášejí také detaily. Zapomeňte na startovací tlačítko, tady stačí šlápnout na brzdu a Volkswagen ID.5 se „nastartuje“. A když už se podíváte na pedály, zaujmou piktogramy „play“ a „pause“. Na středovém tunelu byste marně hledali i volič převodovky. Stejně jako u mnou dříve testovaného vozu Volkswagen ID.3, i „pětka“ ho má řešený jako otočný joystick u displeje přístrojovky. Co budete hledat na dveřích řidiče marně, jsou také kolébky pro stahování zadních okének. Jednoduše proto, že si musíte přepnout (ano, dotykově), zda dvojicí ovladačů chcete ovládat ta přední, nebo zadní.
Takže, základem je tedy dvanáctipalcový infotainment, ovládací panel pod ním včetně několika rychlých přístupů, tlačítka na volantu, další u kolena řidiče a potom na jeho dveřích. A tím ovládací prvky končí. Dále už je tu jen příjemné interiérové osvětlení, odkládací plochy, dostatek místa, pohodlná sedadla…
Vy, nebo auto?
Pokud nepřijmete fakt, že Volkswagenu ID.5 se musíte přizpůsobit vy, budete tohle auto nesnášet. Když na to půjdete opačně a adaptujete se na to, co vše auto nabízí a co vše tvůrci vymysleli, postupně si zvyknete, vše pochopíte a budete si to užívat. Takže například, rychlost tempomatu nastavujete stejným tlačítkem, jen intenzita jeho stisknutí rozhoduje o tom, zda se navýší o +1, nebo o +10. Roletku panoramatické střechy stáhnete přejetím prstu ve vyčleněné ploše. Intenzitu rekuperace si můžete navýšit jenom na maximální režim „B“, jinak má vše v rukou auto. Na dálnici stačí dát blinkr a s rukama na volantu auto samo změní pruh.
A v tuhle chvíli se rozmyslíte, zda „na tuhle hru“ přistoupíte, nebo pro vás bude Volkswagen ID.5 nepřítelem. Já udělal to první. A začal jsem si to auto užívat. Pochopil jsem, jak intenzita stisknutí tlačítek na volantu určuje, co se stane. Zjistil, že několik hlasových pokynů jako „Je mi zima/Je mi horko“, či snad „Chci vidět hvězdy“ umožní změnit něco bez toho, abych hledal správné tlačítko. Nesnažil se bránit autu v rekuperaci, ani ji nezintenzivňoval brzdovým pedálem.
Po ujetí nějakých 150 kilometrů jsem Volkswagen ID.5 pochopil, začal ho respektovat a řekl si, že je tu od toho, aby mě co nejpohodlněji dovezl do cíle. A skutečně. Travel Assist před obcí či rychlostním limitem pozvolna brzdí, následně znovu zrychlí na povolené maximum. To vše s hlídáním pruhů, ale i vzdálenosti jako na adaptivním tempomatu. I s vypnutím tohoto režimu je k dispozici automatická rekuperace, kdy Volkswagen ID.5 sám vyhodnotí, zda bude plachtit, nebo intenzivněji zpomalovat. Na dálnici jen dám blinkr a vůz se ochotně, plynule a bezpečně zařadí do rychlejšího pruhu. A já ho při všem nechávám, zcela dobrovolně… A nakonec i rád.
Teď jedu já
Jestliže se chcete nechat pohodlně vozit a mít v souvislosti s řízením co nejméně jakýchkoliv zásahů, úkonů a činností, Volkswagen ID.5 si zamilujete. Co ale, když chcete mít vše ve vlastních rukách? Musíte si trochu zvyknout, že vás auto do všeho bude chtít nutit, a tak prvním krokem je povypínání všech možných asistencí. Prostě, teď jedu já. Včetně možnosti nastavit si i individuální jízdní režim, přesně podle svých potřeb.
V tu chvíli zjišťuji, že to není jenom auto, které mě sveze. Už sedím i v autě, se kterým je zábava. Jasně, není to vrcholné GTX s výkonem 220 kW, ale i těch 150 kW ve verzi Pro Performance, s jedním elektromotorem, je pro auto přijatelných. Stovka za 8,4 sekundy je sice spíše průměrnější výkon, ale když dupnete na pedál, vystřelíte a užíváte si kontinuální zrychlení, což váš mozek žene do myšlenek o skvělé svižnosti auta. Ale když tohle uděláte na světlech nebo při předjíždění, zjistíte že to není jenom o mozku, protože ta svižnost je opravdová, reálná, v praxi perfektně použitelná. Dynamika Volkswagen ID.5 je rozhodně velmi dobrá, i když okolo dálniční rychlosti už vozu dech trochu dochází.
Jízda samotná je příjemně tichá, a to i na té dálnici, kdy jsem nezaznamenával žádný nepříjemný hluk – a to jsem měl na autě ještě obuté zimáky. Díky dynamice nebyl problém zkusit i trochu zábavnější jízdy, až se mi nechtělo věřit, že tohle auto opravdu váží 2 246 kg. Zábavnou jízdu podpoří nízko umístěné těžiště, ale i slušný dlouhý rozvor. Nejenom v zatáčkách, ale i při výjezdech, či prudkém brzdění auto působí pořád jistě a dobře drží jízdní stopu. Jen je třeba si trochu zvyknout na riziko rozdělování brzdného výkonu ve smyslu použití rekuperace, nebo už samotných brzd.
A co běžná jízda? Výborné odhlučnění už jsem zmínil a v superlativech musím pokračovat. Opět se vracím k tomu, že auto v mnoha ohledech veze vás. Protože ta jízda, ke které bude Volkswagen ID.5 primárně určený, je samozřejmě v první řadě komfortní. I nerovný povrch podvozek slušně žehlí a nějaká výraznější rána se ozve až při projetí opravdu velkého výmolu. K tomu to příjemné ticho, i zajímavá forma plachtění – setrvačnosti, což dodává jízdě nezaměnitelný efekt.
Stojí za to?
Kdybych se nepodíval do ceníku, otazník bych u podnadpisu daného odstavce rozhodně nepoužil. Ale já se do ceníku podíval. A vím, že startovní cena modelu Volkswagen ID.5, ve výbavě Pro, je 1 475 900 Kč. V případě GTX potom 1 705 900 Kč. Když zůstanu u mého testovaného modelu a naházím si do konfigurátoru všechny příplatky, jsem v tom za více než 1,85 milionu Kč. A tak nezbývá než se znovu zeptat, stojí za to? Z hlediska toho, co vše jsem popsal a jak jsem ho až nebývale vychválil, určitě. Ale koupil bych si ho, za tu cenu? Tuhle otázku nechme raději nezodpovězenou…
