Na začátek by se slušelo uvést alespoň pár faktů o značce Talbot. Původně britskou automobilku máme spíše spjatou se sladkou Francií. V roce 1958 totiž přešla značka pod Simcu, která se zase od roku 1967 stala součástí Chrysler Europe. A právě Simca v polovině 70. let uvedla na trh model 1307 – moderní pětidveřový hatchback střední třídy. Jenže v roce 1978 se zase celé uskupení přesunulo pod koncern PSA a vozy Talbot se dostaly pod automobily Peugeot. Od roku 1980 dostal hatchback nový design a nové jméno Talbot 1510. A poprvé se také objevil čtyřdveřový sedan Solara. Ve výrobě ovšem vydržel jen do roku 1986, kdy Peugeot rozhodl o ukončení výroby vozů Talbot.
Původní Simca 1307 byla ve své době velmi moderním vozem, objevila se o rok dříve než konkurenční Volkswagen Passat první generace. Dokonce obdržela i ocenění Evropské auto roku 1976 a inspirovala svým tvarem ruský Moskvič 2141 Aleko. Modernizace z roku 1980, která vůz přejmenovala na Talbot, byla rozsáhlá – zcela nová byla příď i záď vozu a přibyl i nový vrcholný stupeň výbavy SX, který máme i v našem testu. SX mělo litá kola, tempomat, stěrače a ostřikovače předních světlometů, posilovač řízení a palubní počítač. Na výběr byl pětistupňový manuál nebo čtyřstupňový automat. Ke konci výroby došlo v roce 1985, kdy se Peugeot rozhodl pokračovat jen ve výrobě svých modelů a nahradil Solaru Peugeotem 405.
Já osobně žeru ten jeho hranatej design. Původní vzhled byl značně přepracován a díky větším světlům vypadá mnohem moderněji než první verze Simcy. Navíc nápisy Talbot na karoserii, například na kapotě, ty dodávají autu trochu jiný nádech. Ale to ke starším francouzským vozům prostě patří, vždy to dělali trochu jinak. I ten zvláštní design kol k tomu prostě pasuje. Navíc tříprostorová karoserie vypadá důstojněji a s vrcholnou verzí SX koresponduje lépe než hatchback. Navzdory jinému tvaru zadních partií je kufr stále dost velký.
Interiér je tak „retro“, jak jen může být. Prostě všude je to béžová a hnědá. V dnešní době se na to koukáme trochu s rozpaky., ale ke konci sedmdesátek tohle prostě patřilo. Ve chvíli, kdy ale zapadnete do předních semišových sedaček, budete si připadat jako v ušáku u babičky v obýváku. K přepravě osob na delší trasy je Solara fantastická. Sice nepolyká ujeté kilometry po dálnici s lehkostí německých křižníků (zvlášť proto, že pod kapotou tepe jen šestnáctistovka), ale její pohodlí vás v žádném případě neunaví. Cestování usnadňuje i celkem bohatá výbava, zmíněná výše.
Jízdně se toho zas tolik hodnotit nedá, protože kousek, co sem nám dostal do spárů, na svoje lepší zítřky zatím čeká. Největší dojem na vás zanechá to obrovské pohodlí. Solara vás přesvědčí, že všechny ty řeči o starých francouzských vozech, které jsou pohodlné a houpavé, jsou jedna velká pravda. A velmi tiché. Solara sice nebyla tou vlajkovou lodí Talbotu (tím byl typ Tagora), ale i tak z ní máte lepší dojem než z nástupnické čtyřistapětky. Možná je to i tou nejvyšší výbavou SX. Na netradiční jednoramenný volant se dá koukat také pořád a hlavice řadicí páky se drží příjemně. Manuální řazení je ale dle francouzských tradic, takové trochu intuitivní. Cestování s Talbotem je prostě trochu jiný zážitek.
Takový je tedy starý dobrý Talbot Solara, jeden z posledních vozů této značky. Ta se sice měla dočkat ještě vozu Arizona, který byl ale nakonec přebrandován a všichni jej známe jako Peugeot 309. O návratu značky Talbot se hovořilo několikrát, naposledy mělo jít o levnou značku pro rozvíjející se trhy. Podobně jako Renault má Dacii a Nissan svůj Datsun. Talbot měl vyrábět upravené Peugeoty 206 a Citroëny Elysée v Číně. Z plánů ale opět sešlo a místo nich se na trh dostalo nové C-Elysée a jeho bratříček Peugeot 301. Možná se tak návratu Talbotů nikdy nedočkáme, i když pokud se dívám na Datsun, tak mě to asi ani nemrzí.
Za zprostředkování testu děkujeme webu Veteráni na Truc a blogu Zpátečka.cz.
