Suzuki Vitara je auto plné unikátů, což náš test jenom potvrdil. Jde o auto, které je na našem trhu celkem populární. I přesto, že jde oproti konkurenci tak trochu proti proudu. Tento směr se podle toho, kolik vozů Suzuki vídáme na silnicích, patrně vyplácí. I když ani Vitara nedokázala uniknout trendům a moderním tlakům v řadě oblastí.
Designový fešák
Auto je na první pohled opravdu povedené. Zvláště mu sluší námi testovaná barevná kombinace, kdy metalické lakování skvěle kontrastuje s červenými detaily. Červené lakování na metalickém podkladu velmi dobře vyniká a tak především přední nárazník, proužek pod kapotou, zadní proužek na nárazníku, nebo zrcátka dokonale přitahují pozornost. Tu přitáhnou také světla. Mnohé zaujme použití diod, ale pokud místo techniky budeme hledět na detail, má Suzuki Vitara zajímavé modré linie, které jsou náhradou za dřívější zdobení. Zaujme také tvar svisle orientovaných světel pro denní svícení, která taktéž využívají LED diod. Trochu tuctově vedle nich vypadají kulatá přední mlhová světla.
I když Vitaře dodávají sedmnáctipalcová kola z lehkých slitin celkový dojem majestátnosti, stále na nás dokáže působit vcelku drobnějším dojmem, jako povedené SUV do města. Nenechte se ale zmást, protože Suzuki Vitara bez potíží zvládne i náročnější terén. K tomu ale později. Teď se mluví o designu exteriéru a ten upoutá také zajímavými tvary na bočních dveřích, které vypadají velmi moderně, i když z celkového pohledu Vitara nesměřuje k žádným velkým nadčasovým designovým výstřelkům a zachovává si spíše decentnější a usedlejší vzhled. Ostatně, proč ne? Ten potvrzují i tradiční designové motivy, jako je pětidílná mřížka chladiče, nebo chromovaná linka na nárazníku.
Uvnitř retro
Zatímco v exteriéru je jasně patrná snaha nasednout na modernější vlnu, v interiéru je patrné jasné retro. Zatímco konkurence se snaží co možná nejvíce inovovat a mnohdy použitelnost ustupuje vzhledu, Suzuki Vitara se drží při zemi. V některých případech se člověk ptá, proč až tak? Proč po otevření dveří designově povedeného auta máme pocit, že ty zadní jsou doslova z papíru, že vnitřní materiály jsou ty nejlevnější tvrdé plasty, jaké vůbec existují a proč infotainment vypadá jako jeden z prvních, co se kdy ve vozech objevily.
A tohle se mísí s určitým pokusem o inovaci, který zde reprezentuje především lesklý obklad palubní desky táhnoucí se od řidiče po spolujezdce, nebo snad analogové hodiny nad infotainmentem, které jsou dnes spíše typickým reprezentantem luxusních vozů. K tomu přidejme trochu toho semiše a také povedené i pohodlná sedadla, která se celkový dojem snaží přece jen trochu vylepšovat. Bohužel na první pohled vždy zaujme spíše to horší, takže Suzuki Vitara je v tomto ohledu spíše na půli cesty a určitě je co dohánět. Na druhou stranu kdo si auto koupí spíše jako pracanta to lesa a na pole, může tento směr pochopitelně ocenit a právě povedený design karoserie mu může přijít až zbytečný.
I když z pohledu designu je určitě co vylepšovat, z pohledu ergonomie je celková obyčejnost a jednoduchost vlastně plus. Tlačítka jsou jednoduše dosažitelná, infotainment nabídne v podstatě jenom to nejnutnější, tedy navigaci, hudbu a propojení telefonu. Klasické analogové budíky doplňuje menší barevný informační displej o velikosti 4,2 palců, vhodný k zobrazování informací o současné jízdě nebo vlastnostech vozu a zvoleném jízdním režimu.
Konečně s automatem
I když je Česká republika zemí, kde to mají zastánci automatu těžké a musí bojovat s přesilou milovníků manuálu, je z čeho vybírat. I když v případě Suzuki Vitara je třeba uvést, že uvedení verze s automatem bylo spojeno s dlouhým čekáním. Nakonec se zájemci dočkali a určitě nebudou litovat. Jde o šestistupňovou převodovku, řešení s hydrodynamickým měničem Aisin. Sladění je v tomto případě opravdu velmi povedené a v případě snahy o maximální akceleraci mnohé zaujme, že se auto nebojí vytáčet motor skutečně až těsně k červenému poli a teprve v tu chvíli přijde řada na další rychlostní stupeň.
Připomeňme, že Suzuki Vitara je k dispozici jenom s jednou motorizací, a to 1.4 BoosterJet. Nedostatek výběru však nemusí být na škodu, jelikož je vidět, že zde si dali Japonci opravdu záležet. Motor využívá nového přímého vstřikování Hitachi s maximálním tlakem 350 bar. Též došlo na využití nového turba IHI. To je po zvednutí kapoty celkem jasně viditelné a identifikovatelné a pod výrazným obalem se skrývá také navazující katalyzátor a filtr pevných částic.
Aby toho nebylo málo, nelze zapomenout také na určitý tlak EU a snahu co nejvíce snížit emise současných automobilů. I když na zádi Suzuki Vitara najdete hrdý nápis „hybrid“, ve skutečnosti auto využívá mild hybridní 48V technologii. Elektromotor s funkcí startéru a generátoru pomůže výkonem 10 kW a točivým momentem 53 Nm. Využití té trochy elektřiny má rozhodně svůj pozitivní význam. Pomůže v akceleraci ve chvíli, než motoru naplno pomůže turbo a v případě městských rozjezdů zase pomáhá srazit spotřebu.
Na silnici i mimo ni
Několikrát jsem už zmínil, že Suzuki Vitara se může designově jevit i jako povedené městské SUV. Jeho lepší využití však přichází mimo něj. Začínáme na okreskách, kde mnohdy až pozitivně překvapí jeho celková obratnost i to, s jakou grácií dokáže skvěle držet jízdní stopu. Výkonnostní parametry sice papírově úplně nenadchnou, ale v kombinaci s tím, že auto váží pouze 1,345 tuny a automat je opravdu ochoten točit motor až „na krev“, je o zajímavou jízdu na klikatých okreskách postaráno. V případě běžné jízdy podvozek celkem slušně absorbuje větší či menší nerovnosti a lze mluvit o velmi příjemném pohodlí. To může být lehce zhoršeno při vyšších rychlostech, které přispívají k vyšší hlučnosti v kabině, což je věc primárně dálničního tempa a při běžné devadesátce se není třeba nadměrného hluku obávat.
Přenos výkonu na všechna kola zajišťuje unikátní systém pohonu 4×4 AllGrip. Ten tak nedává řidiči v podstatě moc možností, jak přenos výkonu na kola ovlivnit. Po týdenním testování se to nakonec ukázalo jako správný přístup, protože Suzuki Vitara opravdu ví, co dělá. V případě potřeby podsunout autu informaci o tom, co se s ním chystáme dělat, je k dispozici volič jízdních režimů. Ten nabízí režim Auto, Sport a Snow. První pro běžnou jízdu, druhý pro ostřejší průjezd okresek a třetí pro nezpevněné cesty. Tuto trojici ještě doplňuje režim Lock pro opravdu náročnější terén. Nutno říci, že co bylo vyzkoušeno, to Vitara v podstatě bez potíží zvládla, od prvotních lehce bahnitých polňaček, po prudké výjezdy, převisy i náklony. Průchodnost terénem tedy na jedničku a vy si začínáte uvědomovat, jak tohle na první pohled „zakřiknuté“ auto projeví své kvality, když je potřeba.
Nejenom pro věrné
Mnozí budou namítat, že především pro oldschool interiér bude Suzuki Vitara určena jenom pro věrné fanoušky značky. Pár desítek kilometrů ale ukáže, že podobné přirovnání bylo velkou chybou a tyto hlavní nedokonalosti autu odpustíte. Se svým vzhledem a zavazadelníkem 375 litrů se asi nestane milovníkem rodiny při cestě na dovolenou, ale jinak ukáže svou celkovou všestrannost. A to za poměrně slušnou cenu 677 900 Kč, což byla cena naší testovací verze bez příplatků. Základ s testovanou motorizací lze pořídit za částku lehce přes 600 tisíc a úplný základ 4×2 s manuálem za méně než 500 000 Kč. I to je zajímavá argumentace ve chvíli rozhodování, zda za to Suzuki Vitara opravdu stojí. Naše odpověď je jasná – rozhodně ano.
Zdroj: Autorský text Zdroj fotografií: Vlastní fotografie autora / David Hampl
