Do redakčního testu se nám tentokrát dostal faceliftovaný sněžný muž v atraktivní výbavě Monte Carlo.
Vzhled
Aktuální facelift Yetiho si vysloužil mnoho kritiky. Mohly za to původní velmi originální kulaté mlhovky, které zasahovaly do předních světlometů, s modernizací však zmizely. Je pravda, že pro Yetiho byly ty mlhovky charakteristické, ale lpět na něčem za každou cenu nemusí být dobré. Kdyby se designéři báli udělat drobné změny, nikdy bychom se nedočkali tak přelomových aut, jakými byla první generace Twinga nebo například osmá generace Hondy Civic. A navíc, já jsem jeden z těch kacířů, kterému se vzhled bez mlhovek moc líbí. A vůbec se mi docela líbí celý Yeti, ta nová přední část skvěle koresponduje s hranatým zbytkem vozu, například i se čtvercovými zadními bočními okny. Jen je škoda té bílé barvy, v červené edice Monte Carlo s černými předními světlomety a černou střechou mnohem lépe vynikne. V bílé vypadá nakonec mnohem kratší, působí tak nějak useknutě.
Interiér
Při nastupování do vozidla dbejte zvýšené opatrnosti při překonávání vysokých prahů. Trochu to zní jako výstraha z metra, že? Ale když ony ty prahy, zejména vzadu, jsou vážně dost vysoké. A vysoko se ve voze i sedí, což ale u SUV tak trochu čekáte. Posez je to nicméně příjemný, edice Monte Carlo nabízí perfektně tvarovaná látková sedadla, která navíc v barevném provedení vypadají skvěle. Jen kdybych před sebou opět neměl ten zploštělý volant. Kromě tvaru věnce je ovšem vše v pořádku – tloušťka věnce, použitá kůže i rozmístění ovladačů. Palubka je kvalitní a z měkčených plastů, jen výdechy na ofuk čelního skla se mi prakticky pořád odrážely ve skle bez ohledu na to, zda jsem jel v přímém slunci, nebo ne. Odkládacích prostor je u Yetiho dost, překvapila mě síťka u nohou spolujezdce, která trochu připomíná ty kapsy v zájezdových autobusech. Vzadu je to s prostorem pro cestující a jejich nohy horší. Pro děti to bude dobré místo i na delší cesty, ale dospělé raději cestováním vzadu netrapte.
Když otevřu kufr, jsem napoprvé hodně zklamán. Je na poměry třídy dost malý, navíc kvůli rezervě je podlaha uprostřed výše, zatímco na bocích jsou jakoby prohlubně. Po sklopení opěradel tu sice není žádný schod, ale stejně je kapacita pro převážené věci spíše podprůměrná. V zavazadlovém prostoru najdete i nezbytné škodovácké háčky na nákupní tašky, ale jsou tak nízko nad podlahou, že tašky na ně nezavěsíte. Právě na takových drobnostech, jakými je řešení kufru, palubní multimediální systém nebo absence pověstné škrabky, odhalíte pravý věk Yetiho.
Výbavu Monte Carlo bych si nechal líbit. Barevné výborně tvarované sedačky, kožený multifunkční volant, vyhřívané čelní sklo a couvací kamera, to jsou věci, na které se dobře a rychle zvyká. A v černé střeše je pochopitelně velké panoramatické okno, jehož přední polovina se dá otevřít. Na rozdíl například od Octavie RS má ale Yeti poloprůhlednou clonu. Zatímco ve sportovněji laděné Octavii RS střešní okno vyvolává myšlenky o dostatečné tuhosti karoserie, do Yetiho bez sportovních ambicí se velmi hodí. Vůz je vybaven i systémem Kessy s bezklíčovým startováním. Ovšem jde o starší verzi systému, kdy musíte tlačítko držet celou dobu startování, nestačí jediný stisk jako u novějších modelů.
Jízda
Moc podobně nakonfigurovaných sněžných mužů asi na silnici nepotkáte. Ti, kteří pod kapotu SUV volí benzínové motory, jsou obecně v menšině před vznětovým národem. Povětšinou jde o malý downsizingový agregát s přeplňováním a pohonem předních kol. Jenže my máme velkou osmnáctistovku s pohonem všech kol. A to všechno dohromady ovládá automatická převodovka DSG. Yeti v této verzi potvrdil mé obavy ze spotřeby, rozumnou jízdou po městě měl průměr 11,6 litru, mimo město ještě přijatelných 8,8, na dálnici se pak byl schopen spokojit s rovnými 11 litry. Na konci týdne tak ukazoval průměrnou spotřebu 10,8 litru na 100 kilometrů, což dnes potěší maximálně provozovatele čerpacích stanic. Majitelé Yetiho toužící po dynamice a nížší spotřebě patrně sáhnou po nejsilnějším přeplňovaném vznětovém dvoulitru.
Automatická převodovka DSG také nepatřila k mým favoritům, v SUV občas zmatkovala, někdy náhle bez příčiny podřazovala, jindy naopak držela vyšší kvalt zbytečně dlouho. Vlastně nebyla jízda, aby alespoň jednou nezařadila poněkud nelogicky. Jediné, kdy se chová tak, jak čekáte, je sportovní mód. V něm se osmnáctistovka vytáčí až nad hranici šesti tisíc otáček – a to vždy, na všechny převody a při jakékoliv rychlosti. Dalším řešením je pak přepnout páku na manuální řazení, kdy si můžete sekvenčně volit jednotlivé stupně sami. Ale nakonec jsem si na DSG zvyknul, i s těmi jeho přešlapy. Po týdnu s automatem vás najednou řazení a trojice pedálů například v kolonách nebude bavit. Na silnici se Yeti chová dobře, drží dobře stopu a ani náklony v zatáčkách nejsou větší, než očekáváte. Do terénu se ovšem s civilnější verzí raději nepouštějte, nebo jen s rozmyslem. Kompletně lakovaná karoserie bez krycích plastů a měkčí pružiny se opravdu nehodí pro horší povrch, než jakým je polní cesta.
Závěr
Yeti po modernizaci vypadá mnohem lépe a stále působí velmi univerzálně. Pokud náhodou zvolíte silnou přeplňovanou osmnáctistovku s automatem DSG, připravte se na pořádný vír v nádrži a peněžence. Jízdně však tohle SUV působí velmi dobře. Pokud tedy právě po této kombinaci prahnete, patrně budete spokojeni. Žádnými výraznými nedostatky kromě většího apetitu totiž netrpí.
Základní cena (1.2 TSI Active ) 339 900 Kč
Základní cena (1.4 TSI Monte Carlo) 511 900 Kč
Cena testovaného modelu 825 800 Kč
Foto: rajdlstudio.com
