Kupátka od Škodovky mají celkem dlouhou tradici. Vždy byly krásné a elegantní, také měly na co navazovat, na klasické modely Popular Monte Carlo nebo dvojici 1101/1102 Tudor, poválečné elegantní MBX vystřídala nádherná Škoda 110 R, jejíž oblé tvary pak vystřídalo hranaté Garde. My tu dnes máme zatím poslední sériově vyráběné kupé, které nese název 130 Rapid. S moderním Rapidem má společný ale opravdu jen ten název, tenhle krasavec totiž slaví letos krásných 30 let od zahájení výroby.
Rapid bylo dvoudvéřové kupé postavené na bázi sedanu Škoda 120, které nahradilo předchozí model Garde. Rapid byl ale postavený na mohutně modernizované verzi, takzvaném „emku„, který se vyráběl od roku 1983. To odlišoval větší rozchod kol, nové přední světlomety s velkými blinkry na rozích karoserie, nové zadní skupinové svítilny a jiná maska chladiče. Nárazníky měly nový bezpečnější typ konstrukce, motor dostal nový karburátor, v běžné výbavě se objevily přední navíjecí bezpečnostní pásy a zadní vyhřívané sklo. Plnoprůtokový systém na čištění oleje prodloužil interval pro jeho výměnu, nová pak byla i spojka a hřebenové řízení. V roce 1984 se na trh dostala verze Rapid 130 s motorem ze sedanu 130 L a s pětistupňovou převodovkou. Právě takový je náš testovaný vůz. Kromě toho se od roku 1987 pod kapotu dostaly motory 135 a 136 ze Škody Favorit.
Testovaný kousek zazáří krásnou žlutou barvou hned po stažení plachty. Působí dojmem, že teprve nedávno opustil bránu Mototechny se šťasným majitelem za volantem. Kromě nápadného laku a splývavé zádi zaujme na pohled i jinými detaily – například dobová litá kola Apollo, která prošla kompletní renovací. Ta se používala hlavně na export, v prodejnách Mototechny jste si je objednat nemohli. Majitel ale říká, že k dotažení do dokonalého stavu mu ještě schází kryty prahů a lišty na dveřích. Jen sehnat i dobové středové krytky se zatím nepodařilo. Pamětníky pak jistě zaujme příplatkové střešní okno či pár předních mlhovek. Když člověk vezme za kliku a otevře dveře, ozve se ten známý zvuk, dvojité plechové lupnutí, které mne provázelo celým dětstvím. Člověka by taková nostalgie až dojala. I zvuk motoru je mi hodně povědomý. Vyrážíme na první část jízdy a já se zase věnuji obhlídce interiéru. Mou paměť neustále zaplavují další a další vzpomínky na madla dveří, výdechy topení a ovladače topení. Naopak tvar budíků už tak zcela nepoznávám. Jak se ukazuje, řada věcí v Rapidu se neshodovala s prvky v klasickém sedanu. Dveřní kapsy jsou prostorné, sedačky pohodlné, pásy se ale nechtějí zcela navíjet, takže si dáváte pozor, abyste je neskřípli do dveří. Z dobového pohledu byly ale samonavíjecí pásy novinkou, takže navíjení můžeme opominout jako dětskou nemoc.
Konečně nacházíme vhodné místo na pořízení několika fotografií. Bohužel, od cesty jej dělí příkop, kam bych si se svým vozem rozhodně netroufl. Ale tohle je vůz stavěný na silnice poloviny 80. let, takže opatrně přejet terénní nerovnost nebo drncat po polní cestě mu nedělá žádný problém. Když dojedeme na místo, můžu si vůz opravdu důkladně prozkoumat. Je až neuvěřitelné, jak snadno se změní silueta vozu k lepšímu, když mu zkosíte záď. Začínám chápat, proč dnes tolik automobilek vytváří něco mylně nazvané jako čtyřdvéřové kupé. Hodně siluetě pomáhají i protáhlé dveře oproti sedanu.
Pod přední kapotou je zavazadlový prostor, což samozřejmě všichni víme. Je ovšem celý opatřený vnitřním krytem a podlaha chráněná i kobercem. A také je překvapivě prostorný. Na stěhování to není, ale nepamatuju si, že bych já osobně při denním používání potřeboval víc. Že by to byl takový český pokus o hot-hatch z 80. let? A velmi potěší i otevírání kapoty do strany. I když mne nikdy nenapadlo přemýšlet nad tím, proč to tak navrhli, ovšem lze ji díky tomu vyklopit do kolma. I zadní sedadla jsou pohodlnější, než jsem čekal, a je na nich dost místa. Za jejich opěradly je další odkládací prostor, mnohem větší, než by se na první pohled zdálo. Jen na módu bezedných kastlíků zapomeňte, tohle je jen o tom odhodit tam doklady a sluneční brýle. Vzadu lze ale trochu žehrat na prostor pro hlavy cestujících, ovšem mějme stále na paměti, že to k tvarům kupé patří stejně neodmyslitelně jako pěna k pivu.
Pak si sedám za volant a trnu očekáváním. Už jsem pár youngtimerů řídil, některé byly na ovládání snazší a podobné novým autům, jiné naopak komplikované a hodně mne znervoznily. Jakýpak asi bude Rapid? No, čekal sem nejistost a nepřesnost sedanu. Ale nedočkal jsem se. Motor má perfektní běh a jeho zvuk ve vás vyvolá nostalgické záchvěvy radosti. Vytáčet jej je velmi příjemné. Jízda se příliš nelišila od moderních automobilů. Možná trochu hlučnější, ale ne tak, že by vám to vadilo. Pořád jsem navíc myslel na to, že sedím ve voze, který na socialistických silnicích budil závistivé pohledy majitelů sedanů. Řízení je přesné, a navíc jde krásně zlehka. Stará škola, kdy Vám posilovač nescházel, protože i vozy byly lehké. Na pár drobností si ovšem budete muset zvyknout, třeba na manuální stahování oken a nebo mírně zmatený tachometr, který nedokáže ukazovat stále na přesnou rychlost. Jízda s Rapidem je ale velmi přijemná.
Pokud budete mít někdy možnost do některého usednout, neváhejte. Připomenete si spoustu nostalgických vzpomínek, a navíc začněte zase o něco více oceňovat pohodlné vychytávky moderních vozů, které nyní bereme jako samozřejmost. Rapid je elegán 80. let s poměrně hezkou karoserií (zvláště, když vezmeme v úvahu maximální snahu o unifikaci se sedany). Jízdní dynamika je dostatečná, vnitřní prostor také, ale pamatujte, že stěhovací vůz z něj nikdy nebude. Nečekejte ani sportovní, spíše stylový vůz, vylepšený, ale stále odvozený z běžného osobáku. Rozhodně ale není automobilem, za který by se značka Škoda měla stydět.
Na závěr se zeptáme majitele na několik otázek:
Proč sis vybral zrovna tohle auto, byl to tvůj dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?
Scházel mi v řadě sportovních vozů Škoda.
Jak těžké bylo tenhle vůz získat?
Shání se dobře, ovšem za malo peněz ho získáte jen ve špatném stavu. Za lepší se připlácí.
Jak se s autem žije v běžném provozu? A máš ho pro radost nebo na denní používání?
Spíše pro radost, ale bežný provoz zvládá naprosto v klidu, chová se jako většina dnešních aut. V rychlosti a ovladatelnosti nezaostává za dnešními auty.
Jaký byl nejzajímavější zážitek s tvým autem?
Když jsem vůz zajížděj, tak jsem musel 3x zastavit a chladit, protože byl zavzdušněný systém. To celé na 30 km.
Plánuješ na něm nějaké úpravy či opravy?
Jen dotáhnout vzhled k dokonalosti. Zbývá jen sehnat krytky na kola a lišty na dveře a prahy.
Jaký je tvůj největší motoristický sen?
Kdo by nechtěl legendární 130 RS.
