Opel Insignia druhé generace se stal mým redakčním vozem minulého týdne. Tato povedená druhá generace naším redakčním testem již v minulosti prošla a testoval ji kolega Petr. Já jsem si tedy musel počkat. Vypadá to ale, že čekání se celkem vyplatilo, do rukou se mi totiž aktuálně dostal slušivý model s dvoulitrovou biturbo motorizací, osmistupňovým automatem, pohonem všech kol a v provedení Country Tourer.
Decentní exteriér
Druhá generace Insignie je po stránce vnějšího designu opravdu pohledným vozem. Jedná se o velký vůz, který pracuje s příjemnými proporcemi. Pojednání jednotlivých detailů je ve výsledku celkem usedlé, ale jako celek funguje vůz velmi dobře. Kontura testovaného karosářského provedení kombi je na Insignii zvýrazněna chromovanou lištou, která je decentně zakomponována do zadních koncových světel. Ohromný „baťoh“ zavazadlového prostoru je do karoserie druhé generace opravdu velmi elegantně zakomponován. Vůz působí velmi svěže a dynamicky. Okřídlený blesk se pak stává hlavním motivem přední masky.
Provedení Country Tourer pak vůz navíc opentlil o ochranné oplastovaní lemů a prahů vozu. Osobně nejsem moc příznivcem této „pozvánky do terénu“, protože zvýšení podvozku o 25 mm jak se konkrétně v případě Insignie děje, není žádným zázrakem. Přesto ale věřím, že pro mnohé z nás umí tato „scout“ varianta být velkým lákadlem.
Vnější design vozu bych ve výsledku hodnotil jedině pozitivně, jeho velké vnější rozměry umí vůz elegantně maskovat. Ochranné oplastování mu pak navíc, oproti svým sourozencům, dodává na jisté robustnosti.
Prostorný interiér
Interiér testovaného kousku osloví skvěle vypadajícím světlým provedením. Názor, do jaké míry je tato volba v kontextu s lehkými terénní geny praktická, nechám na vás.
Po usednutí a následném nastavení sedadla a volantu do polohy vyhovující mým proporcím, přichází první rozhlédnutí po voze. Interiér je velmi decentní, přehledný a na první pohled prostorově velkorysý. Ihned po vyjetí od dealera se však ozývají nějaké rány z prostoru kufru. Na prvním možném místě tedy zastavím a jdu se podívat, jaké překvapení na mě čeká. Žádné překvapení se bohužel nekoná, jedná se pouze o zapomenutou pet lahev s vodou. Co mě ale zarazí, je ohromný prostor pro nohy za sedadlem řidiče. Žádný „habán“ rozhodně nejsem, ale ta mezera mě lehce zarazila, je opravdu veliká. Samotný zavazadlový prostor je dle očekávání prostorný a disponuje objemem 560 litrů. Ve voze jsem se jako obvykle uvelebil poměrně nízko, vychutnávám si tedy příjemné obklopení striktně horizontálně orientované palubní desky a celkem objemného středového panelu. Palubní deska pak disponuje klasicky integrovaným osmipalcovým dotykovým displejem, který je vybaven grafikou s přehledným a jasně čitelným zobrazením. Pod displejem jsou usazeny ovladače tohoto displeje, o level níže pak ovladače klimatizace. Středovému tunel dominuje klasický volič automatické převodovky, který má velmi hladký a plynulý chod. Dále jsou zde umístěny ovladače pro volbu jízdního režimu, vypínání systému start x stop, nebo asistentu pro udržování v jízdním pruhu.
Samotná sedadla jsou velmi pohodlná a prostorná, a to jak na předních, tak na zadních pozicích. Interiér testovaného kousku disponoval paketem OPC, který disponuje sportovními pedály, vyhřívaným volantem, nebo černým čalouněním stropu. Oblast stropu dále vylepšilo panoramatické okno, které bylo navíc z části otevíratelné.
Naftové BiTurbo
Motorizaci testovaného vozu představovala nejsilnější vznětová biturbo varianta o objemu dvou litrů a výkonu 154 kW. Ta spolupracovala s osmistupňovým měničovým automatem, který všech 210 koní distribuoval na všechna čtyři kola.
O pohon všech kol se zde stará systém Twinster, který ve výsledku není klasickou „diferenciálovou“ čtyřkolkou. Absence mezinápravového diferenciálu a diferenciálu zadní nápravy je zde vyřešena systémem, který disponuje dvojicí nezávisle řízených spojek.
Jízdního komfortu nabídla testována Insignie opravdu bohatě. Příjemnou spolupráci potentní motorizace a dobře fungujícího automatu doplňuje i povedený podvozek. Ten byl navíc adaptivní a vedle normálního režimu nabídne také režimy TOUR a SPORT. Režim TOUR disponuje měkčím odpružením, než je tomu u klasického režimu. Režim SPORT je pak o poznání tvrdší, přechod je zde jasně patrný. Tlumiče se značně přitvrdí, ztuhne také řízení a změní se reakce vozu na plynový pedál. Poněkud ostřejší sportovní režim mi k vozu ve výsledku moc neseděl. Hlavními pozitivy Insignie jsou totiž velký klid a komfort, které v průběhu jízdy na palubě panují.
Za zmínku stojí také příplatková světla LED Matrix, která přispívají k dobrému jízdnímu komfortu. Světla se skládají z více než dvou desítek diod, které se umí automaticky aktivovat a deaktivovat. Výsledkem je tedy celkem rychlá detekce protijedoucích vozidel a zabránění jejich případnému oslnění. Vystínění jednotlivých partií probíhá kontinuálně, jedná se tedy o jakousi efektní „světelnou oponu“, která se před vámi neustále zatahuje a roztahuje.
Stran spotřeby, zde se na testované Insignii projeví její predispozice velkého, ne zcela lehkého vozu, který disponuje výkonnou motorizací, automatem a pohonem všech kol. Spotřeba se tedy v rámci týdenního testu pohybovala okolo pochopitelných osmi litrů.
Závěr
Mé první setkání s Opelem Insignia druhé generace se jednoznačně povedlo. Nejen výkonnou motorizaci, nebo líbivý vnější vzhled, Insignia nabídne také velký vnitřní prostor, a to jak v místě pro posádku, tak v rámci zavazadelníku. Interiér je pak velmi příjemně konzervativně a kvalitně zpracován.
A za kolik vlastně aktuální druhou generaci pořídíme? Při pohledu do aktuálního ceníku se dozvídám, že základní cena pro provedení Country Tourer s dvoulitrovou naftovou motorizací a šestistupňovým manuálem startuje na 885 990 Kč včetně DPH. Vůz odpovídající naší specifikaci, tedy dvoulitrové naftové biturbo s osmistupňovým automatem a pohonem všech kol pořídíte od 1 015 990 Kč včetně DPH.
