Opel Mokka lze považovat za poměrně mladého zástupce automobilového trhu. Aktuálně si lze pořídit jeho druhou generaci, která pod kapotou nemá motor pouze na naftu nebo benzín. Nabídne i elektřinu. Jak se s ní jezdí a dá se s autem bez obav vyrazit i na vzdálenější výlet mimo město?
Známá platforma
Opel, jako člen koncernu Stellantis, pochopitelně využívá i známých platforem a navržených architektur. V případě vozu Opel Mokka-e hovoříme o platformě s označením e-CMP. Ta má k dispozici sadu akumulátorů uložených pod podlahou, které disponují celkovou kapacitou 50 kWh a umožní rychlo-nabíjení výkonem až 100 kW. Maximální výkon motoru je 100 kW a točivý moment 260 Nm. Papírový dojezd, dle WLTP, činí 324 kilometrů. Takový je Opel Mokka v číslech. A jak si vedl v testu?
Umí se odlišit
Nová Mokka rozhodně nesplyne s davem. Pro někoho trochu revoluční design má naznačovat, jak by mohl vypadat nový směr celé značky Opel. V případě vozu Opel Mokka musím začít už v podstatě unikátní barevnou kombinací. Není moc automobilek, co by se odvážily takto experimentovat. Maximálně nabídnou jiné lakování střechy a zrcátek a tím celý pokus o unikátnost končí. Mokka je ale jiná. Výrazná zelená metalíza Matcha (má snad naznačit, že je vůz eko?) je kombinována s černými prvky. Tuhle barvu najdete na střeše, na zrcátcích, nešetřilo se s ní také na bočních prvcích a dále je… ano, na kapotě. K tomu přidejme chromované linie a dostanete celek, který dohromady působí originálně a odvážně.
Silueta Opelu Mokka-e samozřejmě naznačuje, že auto není žádným obrem a jeho hlavním revírem bude město. Přesto dokáže díky své identitě působit velmi sebevědomým dojmem a jednotlivé linie i siluety jen napomáhají jisté individualitě. Při každém pohledu lze najít pár drobných, ale zajímavých detailů. Třeba v podobě zadních světlometů, či originálního provedení přední části vozu, nesoucí označení Vizor. Má jít o určitý nový designový podpis, spojující světlomety, senzory a další prvky do jednoho celku, který dominuje jak technicky, tak vzhledově.
Sázka na jistotu
Jak vypadá Opel Mokka-e uvnitř? Na první pohled tak, jako by bylo designérům dovoleno modernizovat a protlačovat minimalismus, ale zároveň jim bylo kladeno na srdce, aby se až příliš neutrhli z řetězu. Začnu tím modernějším. V interiéru najdete dva displeje. Dvanáctipalcovou digitální přístrojovku se skvělou čitelností i přehledností. Na tu navazuje menší, desetipalcový displej, sloužící jako ovládání infotainmentu. Ten je povedeně namířen k řidiči, což se opět pozitivně podepisuje na celkové čitelnosti a schopnosti být stále jednoduše v obraze.
Při pohledu na středovou konzoli je viditelná jasná snaha o minimalismus – ale i to, že Opel již patří do rodiny Stellantis. Zapomeňte na vyčnívající řadicí páky. Postačí pouze decentní přepínač doplněný miniaturními tlačítky P – parkování, B – vyšší rekuperace. Dále je tu kolébka pro volbu jízdního režimu a elektronická ruční brzda. To vše je zapuštěno v lesklé, elegantně vypadající středové konzoli.
Potud je snaha o modernizaci a minimalismus jasně patrný. Dále si ale Opel Mokka zachovala, řekněme jistoty – tlačítka. Pod infotainmentem je sada tlačítek rychlé volby, pod výdechem klimatizace její mechanické ovládání – dokonce s možností nastavit teplotu otočením kolečka. Pod tím, stejně jako na volantu, další série tlačítek. Když zkrátka bylo potřeba, nemusel se člověk složitě hrabat v infotainmentu, ale měl vše po ruce.
Jen na elektřinu
Žádný spalovací motor Opel Mokka-e nenabídne. Vůz je poháněn výhradně na elektřinu. Ta je ukládána v 50 kWh baterii, která má využitelnou kapacitu 45 kWh. Papírový dojezd 324 předurčuje použití nejenom ve městě, ale i v jeho vzdálenějším okolí. Opel udává kombinovanou spotřebu 17.4 kWh, což musím říci, že není nijak nedostupné číslo, pokud máte cestu složenou spíše z okresek, měst a obcí a při jízdě alespoň trochu přemýšlíte.
Opel Mokka nabízí tři jízdní režimy. Power nabízející plný výkon motoru, tedy 100 kW. Druhý Normal režim s omezením výkonu na 80 kW a třetí Eco, omezující výkon na 60 kW. Pro jízdu ve dvou lidech plně postačí i poslední jmenovaný, pokud by neměl z mého pohledu jednu klíčovou vadu. Neomezí jen výkon motoru, ale i klimatizace. Takže pokud nechcete motoru zbytečně „dávat napít“, musíte počítat s tím, že to negativně ovlivní i teplotní komfort. Výsledek byl, že jsem při snaze o úspornou jízdu neustále přepínal Eco a Normal, což prostě obtěžuje. Vzkaz do budoucna je jasný – dát řidiči možnost individualizace jízdního režimu.
Jednu výtku bych směřoval i k rekuperaci. Obecně jí nemám co vytknout, auto poměrně slušně využívá jinak ztrátovou energii, což je ihned vidět na spotřebě/dojezdu. Přesto Mokka-e funguje jen v podstatě ve dvou režimech. Klasickém, kdy auto mírně rekuperuje, a režimu „B“ s maximální rekuperací. Ani by tak nevadilo, že není nic mezi tím. Ale co schází, je funkce plachtění. Auto tak kdykoliv dáte nohu z plynu začne mírně brzdit a jedinou možností, jak si užít opravdu plachtění, je na voliči převodovky přepnout do neutrálu a následně při potřebě jízdy opět vrátit volbu D. A to není moc komfortní.
Platforma, na které je Mokka-e postavena, umožní dobíjení výkonem až 100 kW. V praxi to znamená, že na rozšířených nabíjecích stanicích ČEZ s výkonem 50 kW můžete za ideálních podmínek dodávat vozu elektřinu rychlostí „350 km / h“. Čím je baterie plnější, tím výkon nabíjení pochopitelně klesá. To je ale známý, standardní a běžný jev. Papírově, umožní-li to podmínky a nabíjecí infrastruktura, získáte 80 % kapacity baterie za slušných 30 minut. To předurčuje Mokku i k tomu, že ji můžete využívat i pro dálniční přesuny, což jsem na vlastní kůži několikrát otestoval. Trasa na D11: Hradec – Praha, nebyla i přes absenci nabíječky v tomto směru žádný problém (teď už je na 36. kilometru dálnice funkční nabíječka je), i když jsem jel standardním dálničním tempem.
Klid, odpich a jistota
Jak je u elektromobilů zvykem, nabídnou několik kladů. Především je to příjemné ticho během jízdy, kterému nenapomáhá jen absence spalováku, ale v případě Mokky-e i slušné odhlučnění vůči aerodynamickému hluku. Ač papírové zrychlení 9 sekund nepatří mezi nějaké velké zázraky, auto díky elektřině nabídne velmi slušnou pružnost, jak z nuly, tak v případě potřeby pružného zrychlení, třeba při předjíždění. Samozřejmě v případě aktivovaného Power režimu, nabízející plný výkon motoru. Ten je také optimální možností při jízdě plně naloženým autem, kdy mu stále ponechává jistotu toho, že nebude žádný loudal.
Baterie umístěná dole pod podlahou snižuje těžiště auta, což se pozitivně projeví na jeho jízdních vlastnostech. Naladění podvozku je velmi slušné, Opel Mokka-e dobře drží, nijak se nehoupe ani nenaklání, jízda je přesná a s pocitem bezpečí. Přesto dokáže slušně filtrovat běžné nerovnosti v podobě drobných výmolů. Výraznější rány jsou cítit až u větších děr, takže těm se doporučuji radši vyhnout.
Opel Mokka díky svému elektrickému pohonu působí hlavně v nižších rychlostech velmi hbitě a nabídne pocitově velmi slušný odpich, bez nějakých velkých prodlev. Samozřejmě postupem času začne motoru docházet dech a ve vyšších rychlostech už auto působí značně líněji. I přes vyšší váhu brzdy reagují celkem slušně, jen si je třeba zvyknout na snahu vozu co nejvíce rekuperovat. Při ostřejší jízdě je potřeba nebát se jít agresivněji na pedál a opravdu dostat do kontaktu destičky a kotouče. Stačí však trochu cviku a budete přesně vědět, kde je onen limit.
Nejenom do města
Opel Mokka-e v testu nezklamal. Auto vypadá velmi povedeně, originálně i odvážně. Dojezd je naprosto dostačující jak pro město, tak běžné výlety po České republice, kde už není velká nouze o dobíjecí infrastrukturu. Uvnitř si Mokka zachovává stále klasické možnosti ovládání, díky pod podlahou položené baterii je zase zárukou solidních jízdních vlastností. Výtku lze směřovat snad jen k nastavení Eco režimu a absenci funkce plachtění. Jde ale o drobnost, a tak lze Mokku-e, startující na částce 909 990 Kč rozhodně doporučit každému, kdo elektromobilitě začíná uvažovat.
Zdroj: Autorský text Zdroj obrázků: Vlastní fotografie autora / David Hampl
