Když jsme se dozvěděl, že se můžu projet s hranatým Mercedesem-Benz W124, neváhal jsem a hned do něj skočil. Mercedesy z téhle doby totiž patřily k mým nejoblíbenějším. Je pravda, že ještě radši mám baby Benz, tedy typ 190E. Ano, ideálně ve verzi 2.3 16V Cosworth, ale na zážitky s předchůdcem třídy C si budu muset počkat na jindy. Teď tu máme typ W124 ze stejné doby, který později ve své poslední verzi v roce 1995 už dostal známé jméno E.
Model W124 se vyráběl v letech 1985 až 1996 a celkem vzniklo 2 562 143 vozy. Vyráběl se kromě Německa také v Indii, Mexiku a Polsku. Jeho hranatý vzhled navrhl Bruno Sacco. Kromě běžného sedanu bylo v nabídce kombi (mohlo být i sedmimístné), kupé, kabriolet nebo prodloužená limuzína. Vpředu umístěné motory poháněly zadní nebo všechna kola. Pohon 4Matic se v katalogu objevil v roce 1986. Motorová paleta byla obrovská, také nabídka manuálních i automatických převodovek byla větší, než bývá zvykem. Na svou dobu se vyznačoval i nízkým koeficientem aerodynamického odporu – pouhých 0.28. Modelová řada se dočkala i několika sportovních verzí AMG. Ve výrobě nahradil model W124 klasické piano, tedy model W123 a byl vystřídán modelem třídy E s kodem W210, který se vyznačoval čtveřicí kulatých světlometů.
Námi testovaný vůz je tedy model 250D Turbo s řadovým vznětovým pětiválcem, který se vyráběl v letech 1990 až 1993. Je oděn do typické stříbrné metalízy a je v takřka původním stavu. Jen nad koly má ozdobné chromované doplňky, které mně osobně nesedí. Ale proti gustu… Jinak je také škoda, že jsme se k vozu dostali v době, kdy měl nazuté zimní pneu. Tradiční mercedesácké „kanáldekly“ by mu slušely víc než obyčejné disky. Když řeknu slovo design, asi otočíte oči v sloup, protože na první pohled vypadá jako hranatá krabice, která ničím nevybočuje z řady dobových sedanů. Avšak opak je pravdou. Když znáte Mercedesy z dřívější doby, tak oceníte žebrovaná zadní světla, decentní nasávací mřížku na pravém předním blatníku, velkou a bohatě chromovanou masku s hvězdičkou alias zaměřovačem na lidi nebo částečně klenuté zadní okno na bocích.
Osmdesátky jsou jasně patrné i v interiéru, kde je záplava černých plastů a černé kůže. Na první pohled vás ale vnitřek láká svým pohodlím. Velký dobrácký volant a u něj velmi pohodlné sedadlo. Jakmile se uvelebíte, tak víte, že jste v dálničním křižníku na dlouhé trasy. „Guten Tag, mein Name ist Helmut Schloss und ich bin Topmanager in Daimler-Benz A. G.“ Už se vžívám do role a skoro mi vadí, že nemám upnutou košili a na zadním sedadle pohozené sako. Místo abychom jeli pro pár součástek do nejbližšího města, představuju si, že nás čeká trasa po E41 ze Stuttgartu do Berlína. A že by jí tenhle medvěd zvládl s úžasnou bravurou. Je to totiž křižník na dlouhé trasy. Tu manažerskou iluzi mi trochu kazí manuální okna vzadu, ovšem aspoň Steffi a Trudi nebudou plivat z auta žvýkačky. Sakra, tak už toho nech, jsi Čech, žádný děti nemáš a jedeš po jižních Čechách!
Řadový pětiválec se zvukově příliš neprojevuje, pokud nemusí. Buďte rádi, není totiž o co stát. Mimochodem k motoru je díky typickým mercedesáckým pantům skvělý přístup. Taky jeho dynamika není nijak převratná. Dá se v podstatě říct, že pokud šlápnete na plyn a nemáte vytočeno nad 2000 otáček, tak se nic nestane. Na dálnicích se to asi snese, ale na předjíždění kamionů na běžné silnici budete muset mít silné nervy a rychlejší reakce. Ovšem na druhou stranu, v takovém mohutném tanku se až tolik nebojíte. Všechny ovládací prvky máte na dosah a navíc jste mnohdy překvapeni, jakou výbavu vůz vzhledem k roku výroby má. Signalizace nezapnutých bezpečnostních pásů nebyla na začátku předminulé dekády takovou samozřejmostí ani ve střední třídě. Tady je ale u stropu a nevyluzuje žádné zvuky. Jaká to slastná doba bez testů Euro NCAP. Ovšem já připoutaný za jízdy jsem, to abyste mě nepodezírali z porušení předpisů, ale jde o to, že na rozdíl od městských nákupních tašek bažících po pěti hvězdičkách na vás tohle auto nezačně protivně ječet sotva si do něj nastoupíte. A abych nezapomněl, další typickou věcí pro Mercedes jsou zadní opěrky hlav které se sklopí po stisku jediného spínače. I couvání tehdy museli zpříjemnit. Dále je tady jediný stěrač nebo výstražný trojúhelník umístěný zespodu na víku kufru. Víte, jako dítě jsem měl model typu 190E (no dobrá, nedávno jsem si jej ve verzi Cosworth pořídil i v dospělosti) a všechny tyhle věci jsem miloval. Znak na kapotě, klenuté zadní okno, jediný stěrač, speciální panty kapoty i ty žebrované zadní světlomety, to vše je pro mne dodnes symbolem Mercedesu. A byť po období kulatých světel se mi nové Mercedesy opět líbí, tak tyhle drobnosti mi ale chybí.
Na závěr se zeptáme majitele na několik otázek:
Proč jste si vybral zrovna tohle auto, byl to váš dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?
Byla to náhoda.
Jak těžké bylo tenhle vůz získat?
Dostal jsem ho od kamaráda.
Jak se s autem žije v běžném provozu? A máte ho pro radost nebo na denní používání?
V provozu funguje dobře a koukat na tu hvězdu mě pořád baví.
Jaký byl nejzajímavější zážitek s tímto autem?
Rozhodně nedávný prodej vozu.
Plánujete na něm nějaké úpravy či opravy?
Jak je patrné z odpovědi výše, tak neplánuji nic.
Jaký je váš největší motoristický sen?
Mercedes 300 SL.
Za zprostředkování testu děkujeme webu Veteráni na Truc.
