U japonské automobilky Mazda, na to šli vždycky trochu jinak. Ať už šlo o mikro sporťák Autozam AZ-1, reinkarnaci britského roadsteru aka MX-5, Wankelovy motory v řadě RX, nebo v posledních letech představený „benzínový diesel“ Skyactiv-X, u Mazdy se vždy sveřepě vyhýbali mainstreamu.
Když si tedy Evropské společenství začalo vynucovat elektromobily, postavili se k výzvě čelem a zas a znova stvořili něco šíleného.
DESIGNOVÉ UFO
Neberte to špatně, šílenost Mazdy MX-30 je úplně v pořádku, od dob modelu RX-8, tady nic takového nebylo. Většina dnešních elektromobilů vypadá… No, jako elektromobily. Tohle elektrické SUV se však vymyká.
Hlavním prvkem designu, jsou podobně jako u sporťáku s Wankelem, křídlové dveře, kde zcela chybí B sloupek a ty zadní se otevírají proti směru jízdy. Instantní WOW efekt zaručen. Řešení je to moc hezké, praktické už tolik ne. Elektrická Mazda však nemá ambice nahradit běžný rodinný dostavník, takže trocha stylu navíc je správně.
Vůz stojí na platformě sesterské CX-30, rozměry tedy odpovídá kompaktním SUV, jako Škoda Karoq, nebo Toyota RAV4, poměrně hranatá karoserie s dlouhou kapotou ho však opticky zvětšují.
V běžném provozu působí MX-30 jako UFO, nic podobného po silnicích nejezdí a lidé uznale pokyvují hlavami. Tříbarevné lakování pak ještě více zdůrazňuje „kupé profil“ karoserie.
MX-30 se mi vážně líbí, její design je svěží a neokoukaný, navíc nedává příliš na odiv, že jde o elektromobil, leckdo by při prvním letmém pohledu čekal pod kapotou šestiválec.
BOŽÍ INTERIÉR
Jen se na to podívejte, není to nádhera? Na interiéru Mazdy MX-30 je vidět, že Japonci přemýšlí úplně jinak. Má to tady atmosféru, cítíte pozitivní energie, které tu proudí. Nejsem žádný ezoterik, ale je to příjemné a relaxační i pro nás, co nevěříme v převtělení.
Sedadla jsou čalouněná bílou syntetickou kůží a na omak příjemnou šedou látkou. I díky tomu je vnitřek vozu příjemné vzdušný a světlý, přestože zadní tónovaná okna sem nepouští mnoho světla. Na jiných místech jsou rovněž použity ekologické materiály. Výplně dveří jsou z recyklovaných PET lahví a korek obklopující středový tunel odkazuje na dávnou tradici značky Mazda (firma zpočátku vyráběla korkové zátky). Chytré a vtipné, tohle by Němci nepochopili.
Otevírám zadní „křídlo“ a soukám se dozadu, jako u každého kupé. Sedám si na zadní gauč, kde je překvapivě dost místa i na hlavu a medituji. Teď už chápu, proč jsou zadní okna zatmavená – méně rušivých elementů pro vaši meditaci.
Usedám opět dopředu, abych si prohlédl všechny tři obrazovky. Dole před voličem jízdních režimů se nachází jediný dotykový displej klimatizace. Je přehledný a intuitivní, jen na něj občas omylem ťuknete a klimatizace vám „sežere“ drahocenné kilometry z dojezdu.
Další je display infotainmentu, který není dotykový a má výbornou navigaci. Ovládá se kolečkem na středovém tunelu a hned vedle něj je další menší kolečko pro média. Sdružení ovladačů kolem voliče je však trochu nepřehledné, když chcete přeladit rádio a změnit hlasitost, je třeba přehmátnout na druhé kolečko.
Poslední, je digitální přístrojový štít, vcelku standardních funkcí, obklopen třemi budíky. U prvního elektromobilu značky bych čekal něco víc hi-tech, ručičkové budíky ovšem přispívají snadné čitelnosti. Ten nejdůležitější z nich je vlevo – ukazuje aktuální vytížení motoru, kolik zrovna „pouští“ síly, nebo jestli brzdí a nabíjí.
METEORO-MUTO-MOTOR
Jestli mě paměť nezklame, v Dobrodružství rodiny Smolíkových, používali meteoromutomotor k cestování časem. V Mazdě je sice jen „klasický“ elektromotor, cestu časem do blízké budoucnosti s ním však doopravdy zažijete. Jedná se o vodou chlazený synchronní elektromotor na střídavý proud, naučte se to. Až v roce 2068 pojedete do autoservisu, bude se to hodit.
Výkon elektromotoru není kdovíjak oslnivý, 145 koní a 271 Nm zhruba odpovídá ekvivalentními naftovému SUV, věřte mi ale, že víc potřebovat nebudete. Možná jsme si příliš zvykli na Teslu a jejich dechberoucí čísla, Mazda MX-30 si ovšem nepotřebuje nic dokazovat, ani nemá ambice být jediným autem v rodině. I proto má baterie poměrně nízkou kapacitu 35,5 kWh a dojezd 210 km dle WLTP. O čísla totiž vůbec nejde!
Opět se musím chytit toho, že Japonci přemýšlejí úplně jinak a jejich mysl naprosto míjí podřadné snahy o honění ega, nebo o senzaci. Už od představení vozu o tom mluví. MX-30 je míněná jako druhé, nebo třetí auto do rodiny. Cesta do práce, děti do školy; Baterie s nižší kapacitou se navíc šetrněji vyrábí, případně likviduje a rychleji se nabíjí. Jak prorocké!
Zrychlení 9,7 vteřin na 100 km/h se rovněž nezdá příliš oslnivé, z křižovatky ale vždy vystřelíte jako první. Akcelerace je tak zhruba do 70 km/h vyloženě raketová, poté už slábne a nad 90 se začíná ozývat poměrně nepříjemné elektrické hučení, které se stupňuje až k tachometrovým 145. Dálniční maximum Mazda sice zvládá bez problémů, ale především díky hučení elektromotoru je to trochu nepříjemné.
Domovinou první elektrické Mazdy je bez okolků město, kde přijde vhod raketový odpich, vyšší světlá výška i slušná spotřeba energie. Při mých cestách, především v ucpané Praze, jsem se dostal na 15,4 kWh/100 km, což je dokonce méně, než udává sám výrobce. Reálný zimní dojezd jsem měl 170 km po plném nabití.
Během testu jsem se mohl přesvědčit, že minimálně v hlavním městě je síť rychlonabíječek velmi slušná. „Naše“ Mazda umí nabíjet rychlostí až 50kW přes CCS konektor typu 2. Běžně tedy dobijete z nějakých 15% skoro do plna asi tak za hodinu. K dispozici je i pomalejší Mennenkes 22kW a ve voze najdete i kabel pro nabíjení z běžné zásuvky.
OPRAVDOVÁ RADOST Z JÍZDY
Jinba ittai je už nějaký pátek sloganem Mazdy, nejvíce ho používá v materiálech roadsteru MX-5. Znamená to něco jako „souznění mezi jezdcem a strojem“.
Jistě to platí u malého roadsteru, bezezbytku to však platí i na první elektrický model značky. Takový elektromobil se z principu jeví jako jedna velká nuda. Žádná převodovka, vytáčení do otáček, žádné zvuky… Kdybych vyráběl elektromobil já, udělal bych ho konejšivě měkký jako gauč, protože se to tak nejvíce hodí do města. Jenomže Mazda je Mazda a pečlivě si dává záležet, aby každý jejich model byl řidičský zábavný!
Předně je to rozložení hmotnosti téměř 50:50, nad přední nápravou v podstatě nic není a ta zadní má zase velmi chytrou a promyšlenou konstrukci, která omezuje její pohyb a je velmi tuhá.
Přidejte k tomu nízké těžiště, perfektní torzní tuhost, komunikativní řízení a zábava je na světě.
Dle očekávání je i odpružení o něco tužší, je to přeci sportovní Mazda. Není ovšem tuhé příliš, aby z vás na kostkách vymlátilo duši. Tlumiče mají dostatečný zdvih a filtrují nerovnosti ukázkově, vždy ale víte, po jakém povrchu jedete, totiž, i podvozek s vámi komunikuje.
Lehkost. To je ten nejsilnější pocit, který při řízení MX-30 mám. Ač poměrně těžká a velká, působí jako mnohem menší a lehčí, jako vlaštovka co se nechá unášet proudem mořského větru…
POVEDENÝ PRVNÍ KROK
Vždycky jsem měl rád Mazdy. Ať se na světě děje cokoliv, zůstávají vždycky své, zůstávají neobyčejné, v kladném slova smyslu jiné a zábavné. MX-30 nedělá žádnou výjimku. Jakkoliv se elektromobil vlastně příčí jejich filozofii, dokázali si s tím poradit na výbornou.
Upřímně, nedokázal jsem si představit, že i bez hurónskývh výkonů Tesly, by mě mohl nějaký elektromobil bavit. Tady je.
Není rozhodně autem pro každého a taky to není MX-5, mezi auty na elektřinu jde o velmi povedenou výjimku.
Měl jsem možnost se o tom bavit i s potencionálními majiteli, všichni se shodli na tom, že s větším dojezdem by si ji hned objednali. I já bych si přál větší dojezd, ale z trochu jiných důvodů, než je strach z vybití.
Mazda MX-30 je totiž tak skvělé auto, že mi přijde vyloženě škoda, jezdit s ním jen po městě a okolí. Skoro by se zdálo, že to ani nebyl původní plán. Celý ten testovací týden jsem toužil opustit zmrzlou Prahu a vyrazit do Itálie. Nebo do Francie, někam na jih, na roadtrip po Evropě… V žádném jiném autě nebyl ten pocit tak silný… Ve skrytu duše tak tajně doufám, že se dvoulitrový hybrid, který je japonskou exkluzivitou, jednou dostane i k nám.
