Land Rover Defender byl pojem. A to ať už jde o jeho kladnou stránku spojenou s pocitem nezničitelnosti, nebo o jeho zápory – kdo v něm někdy měl možnost sedět, ví, že slovo pohodlí za volantem bylo neznámé sousloví. Na svou poslední jízdu se tento vůz vydal v roce 2016. V tomto roce sjel poslední model z výrobní linky. A potom nastaly roky klidu, během kterých začaly probleskovat zprávy, že se chystá nový Defender. A tak se i stalo. A jaká je aktuální generace této ikony, v čem strčí tu předchozí do kapsy a je vůbec něco, v čem zaostává?
Mohutný mastodont
Podíváme-li se předchozí generaci Defendera, jeho charakteristika byla celkem jasná – bylo to auto, které se hodilo do terénu každým coulem. A kdo s ním vyrazil do města, byl středem pozornosti, i když ne úplně v tom pozitivním slova smyslu. Otázky jako „odkud se vzal“ a „co chce ve městě s tímhle autem dělat“, byly zcela na místě.
Tenhle prvotní dojem ale nový Land Rover Defender zcela smázne. Jeho design, to je ucelenost v precizní podobě. Pravda, když s ním zaparkujete vedle menšího městského auta, působí proti němu jako tank. Ale ne takový, který by zrovna přijel z bitevního pole. V černé barvě, v jaké byl k dispozici náš testovací vůz, působí velice luxusním dojmem. Možná až trochu nudným, jelikož jedinými kontrastnějšími částmi byly ochranné prvky podvozku vpředu a vzadu, jinak to byla jen černá, bez chromu a dalších serepetiček. V té se dost možná i lehce ztrácel i ikonický nápis DEFENDER na přední kapotě. Možná trochu chromu a auto by ve městě působilo ještě trochu lépe.
Na novém Defenderu je už na první pohled vidět, že se designéři snažili na mnoho věcí v porovnání s předchůdcem zapomenout, ale některé naopak vypíchnout a inspirovat se. Jasně to dávají najevo třeba umístěné nášlapy na přední kapotě – škoda, že ne z hliníku, nebo také ikonická zadní světla, která svým tvarem jasně odkazují na minulost, ale zároveň využívají moderních technologií – tedy LED.
Luxusní pracant
I pohled do interiéru dává tušit, že Land Rover Defender je takové auto 2v1. Nelze mu upřít jeho určení pro terén, ale stále i luxusnější a modernější dojem, se kterým není problém nasednout třeba i v obleku a vyrazit s autem (umytým!) do divadla. Materiálově jasně směřuje k hrubšímu zacházení a využívání mimo silnici, přiznané šrouby na dveřích toto určení jenom potvrzují. Řada různých úchytů po celé kabině usnadní jak nastupování a vystupování, tak i udržení lidského těla v sedačce, což je potřeba všude tam, kde nevede zpevněná silnice – i když vzhledem ke komfortnímu vzduchovému podvozku už to opravdu musí být hodně tvrdý terén, aby měl člověk potřebu vyhledat madlo. Dle informací výrobce se dá interiér dokonce s trochou opatrnosti vyčistit wapkou.
Když se ale po usednutí pořádně rozhlédnete, až tak vám nepřijde, že jste v čistokrevném autě do terénu, kde je pouze to nezbytné a na pohodlí, komfort a estetiku zde nezbyl čas. Naopak. Nečekejte sice žádné opulentní designové výstřelky, ale například povedený dotykový displej, nebo druhý displej nahrazující klasickou mechanickou přístrojovku ukazují, že Land Rover Defender jde s dobou a hledí do budoucnosti.
Ano, vím, co chcete říct – dotykáč v autě do terénu? Sice ano, ale nebojte. Své využití najde spíše pro městské cestování, jelikož je určený hlavně jako multimediální displej – tedy pro využití navigace, spárování s mobilem, nebo pouštění hudby. Na to, abyste si auto nastavili do terénu, skvěle poslouží pod ním umístěný panel s řadou mechanických tlačítek, kde pár dotyky nastavíte světlou výšku vozu, navolíte terén, vypnete či zapnete různé asistence. A ve chvíli, kdy si nebudete jisti bezpečností průjezdu, se displeji omluvíte. Právě na něm si totiž svůj Defender v aktuálním terénu zobrazíte snad ze všech úhlů, které si můžete představit. Takže žádné prostocviky za volantem ve snaze vidět konkrétní místo kolem vás. Stačí jen lehce sjet očima ke středovému panelu s displejem, který nahradí i toho nejzkušenějšího závozníka při potřebě manévrovat ve složitém prostoru.
Začínáme na silnici
Land Rover Defender působí reprezentativně a rozhodně ukazuje, že dokáže eliminovat potřebu mít dvě auta. Začneme jeho silničním použitím. Už pár vteřin po usednutí si začnete užívat ten pocit pohodlí, daný velikostí auta, skvělými sedadly a parádní ergonomií. Ano, možná se vám do vozu bude vzhledem k jeho výšce (i když ji snížíte na minimum) hůře nastupovat a volant bude na moderní auto působit až zbytečně velkým dojmem. Ale na to všechno zapomenete po prvních kilometrech. Vzduchový podvozek v kombinaci s komfortním jízdním režimem vás dokonale ukonejší a ani ty nejzničenější okresky nebudou žádný problém. I v maximální povolené rychlosti si budete připadat jako na nové, dokonale rovné silnici, i když realita před vámi je zcela jiná.
A ani motor, v našem případě naftový dvoulitrový čtyřválec není nic, za co by se musel Defender při jízdě na silnici stydět. Osmistupňový automat řadí naprosto přesně a plynule a výkon 240 koní zcela dostačuje k tomu, abyste na dálnici z auta vymáčkli až 188 kilometrů v hodině, nebo na světlech sešlápli plyn a měli na tachometru stovku za 9,1 sekundy. A to se bavíme o autě, které váží víc než 2 a čtvrt tuny.
A sjíždíme do terénu
Na silnici není Defenderu co vytknout. Ale jak je to v terénu? Zachoval si odkaz na minulost, nebo je to jenom další z moderních designově nafouknutých vozů, kterým zatopí i rozbahněná polňačka? Ano, toto už trochu přeháním, jelikož tu zmákne auto klidně i s komfortním silničním režimem. A co něco opravdu náročnějšího? Díky stálému pohonu všech kol, redukční převodovce i uzávěrky zadního a středového diferenciálu bez problému. K tomu všemu nechybí také možnost nastavení světlé výšky vozu a samozřejmě i volba nastavení terénu – obojí bez nutnosti zastavit, klidně během jízdy. A pokud se chcete soustředit jen na ni, můžete sáhnout po automatickém režimu, kdy Defender sám posoudí terén pod vámi a přizpůsobí mu vlastnosti auta s cílem zvládnout cokoliv bez mrknutí oka. A je jedno, zda jde o sníh, bláto, kamenitý terén nebo třeba štěrk. Výběr terénních možností je bohatý.
Když si uvědomíte, že jste před chvílí jako na obláčku komfortně zvládali rozmlácenou okresku, a nyní ukrajujete kilometry v terénu, přijde vám až neuvěřitelné, jak je tohle auto univerzální a jak v ničem nedělá kompromisy. V jakémkoliv terénu je pro vás připravený Defender tak, jak očekáváte. Dokonce jsem se párkrát přistihl, jak si přeji dlouhou kolonu na silnici před sebou. Jenom proto, abych to mohl strhnout přes příkop do pole a vše objet. Bez velkých obav z toho, že bych zapadl a musel volat místního jezeďáka s traktorem kvůli vytažení. O co opatrnější budete v náročném kamenitém terénu a prudkém stoupání, o to rozjařenější budete na děravé polňačce, kde i tu sebevětší díru absolvuje podvozek s takovou grácií, že si jen řeknete, že stále jedete zbytečně pomalu a opatrně.
Ale emoce stranou. Sice taky můžu psát ještě desítky podobně laděných odstavců o tom jak je Defender v terénu neuvěřitelný, ale tohle se prostě musí zažít. Takže trocha lákadel v podobě suché teorie. Vzduchový podvozek nabídne klasickou světlou výšku 216 mm, s možností zvednutí až na 291 mm. V tu chvíli sedíme v autě, který má přední nájezdový úhel 38 stupňů a ten zadní 40 stupňů. A nezalekne se ani brodu, klidně koryta řeky, protože brodivost je až 90 centimetrů – zkoušet tuhle hraniční hladinu, na to jsem u auta za dva miliony ale koule neměl.
Dokonalé auto za ještě dokonalejší cenu
Ne nezbláznil jsem se. Vím, že na Land Rover Defender musím vypláznout přes dva miliony a že ty jenom tak nerostou na stromě a běžný člověk pracující za průměrnou mzdu na tohle auto nedosáhne. Ale někde výše jsem psal, že tohle auto je jakési 2v1. Skvělý vůz na asfalt, ať už to jsou okresky, dálnice, nebo města. A také ještě skvělejší vůz do terénu. Co tím chci říct? V jednom balení máte vlastně dvě, zcela dokonalá, vyladěná a neodolatelná auta, u kterých už tahle cenovka dává normální smysl. O to více, když během jízdy potkáváte Audiny, Mergly a Bavoráky, které mají cenovku dost podobnou. Ale vy máte pocit, že jste proti nim značně navrch.
Ano, můžete nadávat na to, že je auto prošpikované výbavou, můžete nadávat na to, že na první pohled nevypadá jako auto určené primárně na terén a těch pár inspirací z minulosti to nevytrhne. Ano, můžete nadávat na to, že se v interiéru neobejdete bez dotykového displeje a spousta věcí je řízena elektronicky. Ale potom se svezete… A řeknete si, že ta několika letá pauza nové generaci prospěla a že je více než dobře, že na to šli v Land Roveru zcela od začátku a nesnažili se pouze inovovat původní ikonu. I proto si troufnu říci, že v roce 2020 se začala psát éra ikony nové.
Zdroj fotografií: Autor / David Hampl
