Honda Legend patří k vozům, které si to s čistým svědomím mohly rozdat s německou konkurencí na jejím domácím hřišti. A i když konzervativní zákazníci raději zůstávali u léty prověřených výrobků našich západních sousedů, my bychom na Legend zapomínat neměli.
Vzhled
Vzhledově je Honda Legend velmi povedeným vozem. Má ostré a sportovně laděné linie, jež dobře pasují k dynamickému charakteru, který Legend vždy měl. Žádná přemíra chromu ani dalších zdobných a zbytečných pozlátek na autě není. To ale neznamená, že by vůz nevypadal elegantně, spíš naopak. Vždyť i střídmost může být na pohled luxusní a elegance sportovní. Jako když si Usain Bolt vezme na sebe oblek, pořád vypadá jako velmi rychlý běžec. Potěší velké rozměry vozu, které do dané třídy patří. Honda díky nim vypadá majestátně a důstojně. Zajímavé je, že tuto generaci jsem vždy viděl pouze v šedé metalíze, jako by ani v žádé jiné po republice nejezdila.
Interiér
První, co mi po otevření dveří padlo do oka, to je dřevěný dekor. Chápu, jde o vůz pro americký trh, na kterém je plastová imitace dřevin nezbytnou známkou luxusu, ale mě se k Hondě tak úplně nehodí. A pak tu nesmí chybět ani černá kůže, kterou najdete na sedadlech, madlech a volantu. Mimochodem madla na dveřích mají zajímavý tvar, ale opravdu velmi dobře se drží. Tam, kde není kůže ani dřevo, tam najdete perfektně slícované měkčené plasty. Aby interiér nebyl až tak tmavý, je tu elektricky otevíratelný střešní šíbr. Vaše bodové konto pak ochraňuje rádio se zabudovaným Bluetooth handsfree. Klimatizace s displejem umístěným v horní časti palubky je dvouokruhová a její ovládání perfektně logické a pochopitelné. To je fajn, protože v některých modelech od Hondy bylo její nastavování poněkud složitější. Výborně tvarovaná a velmi pohodlná sedadla mají kromě výhřevu i odvětrávání. Je tu i dostatečný počet odkládacích prostor, například loketní opěrka s dvojitými dvířky, takže řidič nemusí sundavat ruku, pokud si chce spolujezdec něco vyndat. Dále jsou tu dveřní kapsy, které jsou výklopné jak u starých vozů, takže pokud jsou prázdné, nezabírají žádné místo. Právě pro tahle chytrá řešení mám Hondy odjakživa rád. Na nedostatek prostoru si rozhodně nebude nikdo stěžovat ani vzadu. Zvláště, když ho můžete ukolébat i tím, že si může nastavit výhřev sedadel dle svého gusta. A pokud by na vás svítilo sluníčko, můžete si vytáhnout okenní clony.
Jízda
Pořádné auto má mít pořádný motor. Toho se Honda drží, a tak pod kapotou Legendu je vidlicový šestválec o objemu 3,7 litru. U automobilu této třídy se pochopitelně nehodláte zabývat něčím tak přízemním, jako je řazení. Kvůli tomu je zde automat s pádly pod volantem. Navíc si jej můžete přepnout do manuálního režimu a pak vám odmítá přeřazovat. Pokud ale chcete náhle výkon i v automatickém režimu, stačí prudce zarazit plynový pedál do podlahy a auto okamžitě pochopí, že v tu chvíli potřebujete všechnu sílu, kterou v sobě má. Hrbolaté okresky sice nejsou zamýšleným ringem pro Legend, ale přesto nerovnosti a výmoly zvládá perfektně a plavně se přes ně přenáší. A vé-šestka má sil na rozdávání, takže můžete s dostatečnou odvahou zkusit prohánět nějaké malé ostré hatche. Klikatých cest se nemusíte bát, přesné a citlivé řízení vám dává jasnou odezvu, kam auto jede. A neutrhne se a neutrhne. Dovolit si s Legendem můžete opravdu hodně, protože případné přecenění vašich schopností ještě jistí citlivé brzdy s lehce dávkovatelným účinkem. Ale zase na to úplně nespoléhejte, pořad je to obrovský a těžký sedan a fyzika je děvka neúplatná.
Co oceníte na dálnici, to je precizně fungující radarový tempomat. Udržuje si odstup od vozidla před sebou a reaguje okamžitě na přibližující se překážku. Velmi dobré je odhlučnění interiéru, díky čemuž je jízda velmi tichá. Ale hlavně klidná, takže si ten tempomat raději opravdu nastavte, jinak se totiž velmi těžko uhlídáte, abyste zůstali v legálních rychlostech. Šestiválcový Legend se totiž při rychlosti 200 km/h chová tak klidně, že budete předpokládat, že jedete o polovinu pomaleji. Naopak dálniční limit vám přijde jako šedesátka, takže si připadáte jak brzda provozu. Jinak ale jezdit v takto pohodlném voze je radost. Mám pocit, že by se s ním dalo dojet do Atén a zpět na jeden zátah. Navzdory rozměrům se s vozem úžasně manévruje i ve městě. Nechybí tu couvací kamera. A při parkování pozor, dnes už se to moc nevidí ani u německé konkurence, ale na ruční brzdu tu máte pěkně starosvětsky čtvrtý pedál. A nakonec ještě najdete speciální tlačítko s jízdním módem pro sníh. Bohužel, v horkém srpnovém dni si jej moc nevyzkoušíme.
Závěr
Legend vždy patřil mezi mé oblíbence, i když to byla hlavně druhá generace ze začátku 90. let. Ani ta poslední u nás prodávaná však neztratila nic ze své Hondí DNA. Skvěle kombinuje pohodlí s dynamikou a sází na individualisty, kteří nechtějí cestovat v okoukané německé uniformě. Jenže takových je u nás bohužel nedostatek, což prodejům Legendu zlomilo vaz. Škoda.
