Podruhé jsme otestovali faceliftovanou Hondu CR-V s dvakrát přeplňovaným vznětovým motorem. Tentokrát nás ale zajímalo, jak funguje v kombinaci s automatickou převodovkou.
Vzhled
Design nového CR-V se povedl a facelift předním partiím pomohl. Nyní vypadá CR-V poněkud méně strnule. Celkově je příď mnohem dynamičtěji tvarovaná a křivky podtrhují i diody pro denní svícení. Světlům pochopitelně nechybí ani funkce rozsvícení při zamknutí. Opravdu vkusný tvar navrhli inženýři pro kola, která navíc berou ohled také na proudění vzduchu a aerodynamický odpor. Celkově ale CR-V působí dost mohutně a pocitově mi přijde, že je o hodně větší než minulá generace. Asi to bude hlavně díky zadním partiím, nyní více připomínajícím krabici. Alespoň je hned jasné, že se tam vejde víc věcí.
Interiér
Pochválit musím panoramatickou, byť neotvíratelnou střechu krásně prosvětlující interiér. Okna můžete zatemnit roletou, která se ale zatahuje z krajů doprostřed, zatímco předchozí generace to měla naopak. Jakmile vpustíte do interiéru trochu sluníčka, můžete ocenit kvalitní a dobře slícované materiály s hezkými tvary. Přijde mi, že v novém CR-V se sedí dost vysoko, ale ne v nepříjemné pozici. A hlavně že mám před sebou velký kulatý volant a žádný pseudosportovní pokus. Takové věci do SUV opravdu nepatří. Na zadní sedadla je výborný přístup díky velkému úhlu otevření dveří (pro Hondu typické). Prostor je tam opravdu velký, v tomhle ohledu trumfuje nová generace všechny již tak dost pohodlné předchůdkyně. Kufr je prakticky bezedný. Tento dojem nejspíš umocňuje i to, že v něm není mezipatro. Sem toho naložíte opravdu hodně. Akorát pozor, jelikož dnes Honda cílí na americký trh, prakticky pořád pípá. Je to neuvěřitelně komunikativní auto, které má potřebu vám neustále něco sdělovat. Bohužel, většinou jsou to věci, o kterých víte. Pokud se nepřipoutáte, většinou to víte, protože pás vás netahá za rameno, pokud máte otevřené dveře, také určitě tu velkou díru pro vystupování nepřehlédnete.
Jízda
První dojem z jízdy je absolutní rozhořčení nad automatem. Přijde mi, že rychlosti mění v absolutně nevhodný okamžik. Jenže je to jen o zvyku. Stačil týden a já nechtěl CR-V vrátit. Páni, to je tak uklidňující a tak vás to ukolébá. Možná až moc, Hondy přece vždy byly o zábavném řízení a hledání limitů. K tomu se CR-V nehodí ani svou tělesnou stavbou a nakonec ani tím automatem. Zatímco minule mi vůz připadal dost tvrdý, nyní jsem ocenil větší komfort. Ten spolu s automatickou převodovkou byl důvodem, proč moje jízda připomínala pomalého pohodáře plynule a klidně se sunoucího k cíli své cesty. Tohle je to pravé auto do dnešní doby, kdy se dopraváci zbaběle schovávají v civilních vozech a jen vydělávají namísto toho, aby skutečně dělali něco užitečného. Když budete mít CR-V, nepřijdou si na vás, protože vás opravdu nic nebude nutit porušovat předpisy. Sportovní režim, který můžete u převodovky zvolit, vypadá vlastně poněkud nepatřičně. Ale nebojte, žádný menší komfort se nekoná, jen prostě Honda pak o trochu déle točí před přeřazením.
Ovšem kdyby na to přišlo, svižnější jízda nedělá velké Hondě zas tak velký problém. To spíš manévrování, protože CR-V je pocitově mnohem větší než předchozí generace a i výhled vzad je o trochu horší. Tento problém ale řeší couvací kamera. Jen trochu pozor na to, když budete chtít přepínat mezi D a R moc rychle, Honda jako kdyby chtěla na reakci trochu času. Hezky zastavit, pořádně sešlápnout brzdu a teprve potom můžete voličem přepínat na zpátečku. Při běžném ježdění vám to tolik nepřijde, ale když budete někde hodně manévrovat, snadno se vám stane, že budete řadit rychleji a vůz nebude stíhat reagovat. Pro manuální ovládání převodovky najdete pod volantem pádla, která práci zastanou dobře. Ale tohle vlastně není vůbec důležité protože nic vás nenutí k jejich používání. A pokud se vydáte na nějaký delší výlet, přijdete na to, že CR-V je úžasný cruiser na delší vzdálenosti. Tomu nasvědčuje i týdenní průměr, který se pohyboval na hodnotě 6,5 litru na sto kilometrů. Jinak na dálnici to bylo zhruba 7,2, po městě 7,8 a mimo něj krásných 6,4 litru. To na velké SUV s pohonem všech kol nejsou špatná čísla.
Závěr
Honda CR-V patřila vždy k mým oblíbeným SUV. A nejspíše se to nezmění ani s její poslední verzí, protože stále má co nabídnout. Trochu jsem se bál výrazného zmenšení objemu motoru, ale výkonově nový i-DTEC opravdu nestrádá. Jen nevím zda dvojice turbodmychadel není riskování se spolehlivostí motorů, protože lidí, co neumí s přeplňovanými motory zacházet je v Čechách stále dost. Na druhou stranu, když Honda vyvíjela první vznětový motor, byl to také krok do neznáma, ale vyplatil se. A jak tuhle japonskou automobilku známe, jistě nic nepodcenila ani dnes.
Základní cena (2.0 i-VTEC S) 559 900 Kč
Základní cena (1.6 i-DTEC Elegance 4×4 AT) 829 900 Kč
Cena testovaného modelu 1 048 800 Kč
Foto: David Rajdl (http://rajdlstudio.com)
