Byl podzim roku 2020 a Dacia představila něco, co mělo doslova zamávat s trhem elektrických aut. Lidový elektromobil, jehož cena neměla v té době překročit částku 10 000 eur. Rozruch to způsobilo velký a každý byl zvědavý, jak takový elektromobil dokáže v konkurenci obstát. To už teď víme. A hned na úvod nesmím opomenout, že cenově opravdu dokáže strčit konkurenty do kapsy. Má však i jiné přednosti?
Prcek do města
Vzhledově je jasné, kam bude Dacia Spring zařazena. Stejně, jako je tomu v případě vozu Renault Kwid, určeném pro indický trh, na jehož základu je tento elektromobil postaven. Dacia Spring je typickým zástupcem městských aut, což potvrzuje jak celkový dojem, tak samozřejmě i rozměry. Je to pochopitelný přístup, když chcete světu představit cenově nejdostupnější elektromobil v Evropě.
Žádné velké designové kreace samozřejmě nečekejme, ale přesto je tu pár prvků, kterými se Dacia Spring snaží pozitivně zaujmout. Určitě je to propracovanost rozdělených světlometů, nebo tvar, či ozdobné prvky přední masky. Díky různým prolisům a tvarování působí celé auto i celkem elegantním dojmem. Zajímavostí jsou potom barevná odlišení – v mém případě v podobě oranžových zrcátek, či linií ve stejné barvě. Jak v exteriéru, tak v interiéru. Nutno podotknout, že ty nejsou k dispozici v základu, ale jedná se o příplatkovou výbavu. Tady bych osobně určitě neváhal, jelikož je to jedno z mála designových ozvláštnění, které auto pomohou trochu vyniknout.
Více než samotného designu si ale začínám všímat praktičností. Jako v podobě střešních lišt, nebo v podobě ochranného krytu podvozku. Své pozitivum má i nabíjecí port v přední masce, díky čemuž odpadají starosti s tím, jak jsou orientovány jednotlivé nabíječky. Prostě stačí přijet „čumákem“ co nejblíže k ní, a i kratší kabel bez potíží připojíte.
Hlavně jednoduše
Cena se prostě musí někde projevit. A interiér Dacia Spring to dává jasně najevo. Obecně člověk čeká, že když jde o elektromobil, může narazit na nějaké hi-tech vychytávky (ať technické, tak designové). V případě tohoto auta to úplně neplatí. Představte si, že jste při návrhu interiéru extrémně tlačeni výslednou cenou. A to se prostě projeví. Jestli mám z té přehlídky obyčejnosti vybrat něco, co stojí za povšimnutí, patrně to bude infotainment – už jen proto, že v autě je, a že nabídne podporu Android Auto. To musím pochválit, i když technologicky působí zastarale. Stejně tak chválím i snahu o ozdobnou lesklou plochu, která krom infotainmentu lemuje také horní výdechy klimatizace a dolních několik tlačítek. Tady je vidět, že designéři chtěli trochu narušit onu celkovou šeď a nudu. Jinak je interiér Dacia Spring prostě lowcost, obyčejnost, s jasným tlakem na cenu.
Čeho si po usednutí do vozu rozhodně všimnete, jsou prázdné plošky na volantu. Tedy místa pro tlačítka, která prostě nejsou. Asi by to nebylo nic divného, pokud byste nezjistili, že pro přepínání informací z palubního počítače musíte použít drobný kolíček v přístrojovce, uprostřed pravého ukazatele. Jedinou možností, jak se k němu dostat, je prostrčit ruku skrz věnec volantu a „čudlík“ stisknout. Za jízdy opravdu bezpečné… A také praktické, podobně asi jako tlačítko omezovače rychlosti, které zase najdete na středovém panelu, úplně dole. V tu chvíli vás ty prázdné nevyužité plošky na volantu začnou neskutečně štvát a pokládáte si jedinou otázku – proč?
Dalším unikátem je určitě také „startování“ pěkně po staru, pomocí klíčku. Naopak volič převodovky působí celkem pozitivně pro své kompaktní rozměry. Má podobu jednoduchého kolečka, což beru jako jedno z mála pozitiv. Když už na něm začnu hledat plusy, zjistím, že tam úplně chybí poloha „P“. Takže při zastavení je třeba „vyřadit“ do polohy N a pořádně zatáhnout klasickou ruční brzdu.
Jinak příliš nedoporučuji se po interiéru rozhlížet. Důraz na cenu je prostě znát, ať už jde o pohled designový, tak pohled na jednotlivé materiály. Snahy o úspory jsou patrné. Vzhledem ke kompaktním rozměrům auta nečekejte ani nijak extra velký prostor. Boční vedení sedadel má spíše decentnější charakter a pokud si chcete nastavit polohu volantu, máte smůlu. Stejně jako v případě nastavení výšky sedadla. Doplnit se také sluší, že Dacia Spring je čtyřmístným elektromobilem. Dvě místa vpředu doplňují dvě vzadu. Samozřejmě asi by se dalo vměstnat se na zadní lavici ve třech, ale myslete na absenci hlavové opěrky a hlavně pásu.
Primárně do města
Už svými rozměry a jednoduchým provedením dává Dacia Spring najevo, že je elektromobilem spíše do města. Odpovídá tomu ale i výkon elektromotoru. Ten nabídne 33kW a 125 Nm točivého momentu. Tyto skromné parametry sice zní až hrůzostrašně, ale při jízdě ve dvou, vzhledem k velikosti a nízké hmotnosti vozu, působí pocitově úplně jinak. Start na semaforech, nebo pružné zrychlení při potřebě změnit pruh, nebo stihnout oranžovou, jsou naprosto dostatečné, a dokonce bych se nebál říct, že i s těmito čísly může Dacia Spring při podobných manévrech smáznout kdejaký litrový tříválec. Nebo mu alespoň bude rovnocenným soupeřem.
A právě ve městě zjišťuji, že mi tyhle parametry naprosto dostačují. A potom ještě kouknu na palubní počítač a začínám být z auta vysloveně nadšený. Průměrná spotřeba dle WLTP je 12 kWh. Ve městě, v ideálních teplotních podmínkách, opravdu není problém jezdit i za méně. Najednou si uvědomíte, že sedíte v přibližovadle, které vás povozí za pár desetníků na kilometr. Na několika desítkách kilometrech jste na tom pořád podstatně levněji, než když sedíte v MHD. O spalováku ani nemluvím.
Zaměření auta neodpovídá jenom velikost nebo výkony, ale i akumulátor. Ten má kapacitu pouze 27,4 kWh. Nabízí tak WLTP dojezd 230 kilometrů. K dispozici může být možnost jejího rychlonabíjení – pokud si za něj připlatíte. Maximum je ale pouze 30 kWh. Vzhledem ke kapacitě baterie a primárnímu zaměření auta je to víceméně dostatečná hodnota. Být ale rychlonabíjení v lepším standardu, řekněme alespoň 50 kW, nebo ještě lépe dnes už standardním minimu 100 kWh, nebál bych se auto označit i za dobrého společníka na dálnice. Během pauzy na kafe by byl akumulátor plný a může se pokračovat. Takhle je doba čekání kolem hodiny, a to je dlouho.
Bez komfortu a jistot
Co říct na jízdu samotnou? Díky absenci spalovacího motoru je jízda po městě příjemně tichá, pokud se držíte, řekněme v limitu do 60 km/h. S přibývající rychlostí už začíná být znatelné nedostatečné odhlučnění, které se naplno projeví v dálničním tempu. Hluk od pneumatik, nebo proudění vzduchu opravdu není nijak příjemný, a tak si budete přát, ať máte daný úsek brzy za sebou.
Ani divočejší jízda po okresce není pro elektromobil Dacia Spring to pravé. Tady budete mít jasnou potřebu klidnější jízdy, protože jinak naplno poznáte značnou nejistotu a nestabilitu auta. Pokud jste zvyklí na baterie pod podlahou, které elektromobilům přinášejí obrovský benefit v podobě nízkého těžiště, tady je to jinak. Baterie jsou pod zadními sedačkami, což znamená těžiště stále celkem vysoko a zároveň vzadu. I v menší rychlosti stačí párkrát rychle zahýbat volantem ze strany na stranu a v tu chvíli víte, že podobné manévry ve vysokých rychlostech nikdy zkoušet nebudete.
Na druhou stranu musím zmínit, že v případě losího testu dosáhla Dacia Spring výsledné hodnoty 77 km/h, což je lepší než třeba Mazda MX-30, BMW iX3, nebo Seat Mii. Pocitově ale lidový elektromobil žádnou velkou jistotu za volantem nepřináší a jeho revírem jsou opravdu spíše pomalejší uličky měst. Tady mu odpustíte možná až zbytečnou přeposilovanost, která je v daném okamžiku jasný benefit.
Pro koho?
Znovu si čtu recenzi a v mnoha pasážích to vypadá, že jsem na elektrické Dacii nenechal nit suchou. Znamená to ale opravdu to, že bych auto nikomu nedoporučil? Ne! Já bych elektromobil Dacia Spring doporučil a rozhodně vím, komu přesně. A možná bych si ho i koupil. Všechna ta negativa jsou totiž vykoupena nízkou cenou a v tu chvíli je jasné, že nad mnoha věcmi se dá přimhouřit oko.
A kdo by mohl být pro tenhle lidový elektromobil cílovou skupinou? Rozhodně starší generace – která v tu chvíli dokonce ocení minimální boční vedení sedadel, jelikož jim umožní pohodlnější nalézání do vozu. A myslím, že tahle generace se klidně obejde i bez rychlonabíjení, nebo wall boxů, protože vzhledem k velikosti baterie může být i z obyčejné domácí zásuvky Dacia Spring dobita přes noc do plna (dle dokumentace za cca. 14 hodin).
Cílovou skupinou můžou být i firmy, jejíž zaměstnanci pendlují mezi několika pobočkami v rámci okresu či velkého města. Mohou to být ale i lidé, kteří místo MHD chtějí auto, se kterým v Praze zaparkují kdekoliv zadarmo a které je díky své spotřebě levnější než hromadná doprava. Určitě bych ho doporučil i jako druhé auto do rodiny, přesně na ty jízdy ze „satelitů“ na perifériích větších měst. A protože aktuálně už Dacia začíná promovat nový Spring, můžou být poslední skladovky poměrně výhodnou volbou. Tedy pokud se spokojíte s lowcostem.
Zdroj: Autorský text Zdroj obrázků: Vlastní fotografie autora / David Hampl
