Život je někdy docela nevyzpytatelný. Jeden den se těšíte a žijete v představě, ve které držíte pevně v rukou sportovní volant Citroënu DS3 Racign, přičemž do 10 minut od této chvíle zvoní telefon s tím, že si budete muset ještě nějakou chvíli počkat. Ne vždy je ale všechno tak beznadějné, jak na první pohled vypadá a proto jsem hlavně díky rychlé práci laskavého zastoupení Citroënu dostal možnost řídit koráb střední třídy – model C5. Příjemné řešení, říkám si, z údivu však nevycházím ve chvíli, kdy stojí vůz v den předání přede mnou. Ptáte se proč? Velmi snadná odpověď: nejvyšší výbava, nejsilnější motor, krásná kola a to vše zabaleno do praktické karoserie Tourer. Hlavou mi tehdy proletěla myšlenka, že mě čeká velice zajímavý týden.
Během vyřizování nezbytných formalit jsem se několikrát přistihl, že jedním okem stále vykukuji ven na zaparkovanou C5. Ty chvíle byly snad nekonečné! Konečně však nastal můj čas a já mohl poprvé usednout do pohodlného francouzského interiéru. Překvapení, kterého se mi nakonec dostalo, jsem však nezažil už dlouho! Kožené čalounění pohodlných sedaček, kůží obšitá, precizně zpracovaná přístrojová deska, do rukou dobře padnoucí volant s pevným středem, unikátní prosklená střecha… Zajímavých prvků bylo najednou tolik, že kdybych je měl všechny najednou jmenovat, zabralo by čtení tohoto testu snad dvě hodiny. Rozhodl jsem se tedy vyrazit do obchodního centra Chodov, jehož vrchní patro garáží mi přišlo jako příhodné místo, k pořízení prvních fotografií a vůbec k bližšímu osobnímu seznámení s ladnými křivkami exteriéru. Volič šestistupňové automatické převodovky tedy posouvám do polohy D a vyrážím vstříc nehostinnému prostředí silnic Hlavního města Prahy.
Cestou k Chodovu došlo k první přímé konfrontaci mezi mnou a přeplňovaným vznětovým šestiválcem pod kapotou. Zdvihový objem 2993 kubických centimetrů dává společně s výkonem 177 kW prakticky neomezené možnosti v městském i mimoměstském provozu. Je tedy totiž jen malá pravděpodobnost, že se ve stejné kategorii setkáte s někým silnějším. Předjíždění proto nedělá 1763 kilogramů hmotnému kombi sebemenší problém, stačí jen sešlápnout pedál plynu a C5 začne citelně, avšak nenásilně zrychlovat. Rychlý a ladný nárůst rychlosti je výborně podpořen automatickou, komfortně laděnou převodovkou. Někdo by mohl namítnout, že konkurence umí měnit převodové stupně rychleji, zde je však vzhledem k určení vozidla vše, jak má být.
Cesta k Chodovu uběhla i Prahy neznalému řidiči velmi rychle a to hlavně díky tomu, že C5 s nejsilnějším naftovým šestiválcem skutečně rychlá je. Vysedám tedy poprvé z vozu a mám možnost si jej pomalu a důkladně prohlédnout. Díky sněhově bílému laku s perleťovým efektem je viditelná i ta sebemenší linie, což ve mně evokovalo pocit, že nevím, kterým místem začít fotit. Odložil jsem tedy znova fotoaparát a zaměřil se na přední část vozu. Zde mě nejvíce překvapila velikost a tvar světlometů, hluboko zasahujících do skoro vodorovné kapoty. Světla jsou dle současných trendů vybavena LED technologií pro denní svícení. Skvělým designovým prvkem je také horizontálně rozdělené logo výrobce, přičemž se horní polovina zvedá společně s kapotou a spodní zůstává stát. Podívám-li se na vůz z bočního pohledu, teprve nyní si začínám uvědomovat jeho velikost. Rozvor náprav 2815 mm z něj zdánlivě rázem dělá model o třídu vyšší, velmi kladně hodnotím menší zadní převis karoserie, přes který se dostávám k zadní části. Ta mě uchvátila na voze zřejmě ze všeho nejvíce, díky jejímu kompaktnímu vzezření, děleným zadním svítilnám a exkluzivními koncovkami výfuku. Celkově se mi také líbí styl vozu, který dává najevo, s jakou výbavou mám tu čest, prostřednictvím chromovaných ochranných bočních lišt a pásků kolem oken, opatřených stejnou povrchovou úpravou. Spokojen jsem byl rovněž i s krásnými 18“ litými koly, která již byla dle zákona obuta do zimních pneumatik.
Postupem času nezbylo, než se znova vydat na cestu, přičemž jsem sebou přibral kolegu, vybaveného rozměrnou bagáží. Při nakládání do 505 litrů objemného zavazadlového prostoru jsem velmi ocenil automatické otvírání zadního víka, stejně tak jako možnost snížení nákladové hrany jednoduchým podržením tlačítka na boční stěně kufru. Samozřejmostí je rozšíření nákladového prostoru sklopením zadních opěradel, díky čemuž naroste objem na příjemných 1462 litrů.
Jsem na dálnici, pohodlně usazen v rozměrném řidičově křesle, jenž mi jemně masíruje bederní část zad. Během dlouhé cesty na Moravu si detailně prohlížím celý interiér. Překvapen jsem byl dobře čitelným přístrojovým štítem s centrálně umístěným rychloměrem, v jehož středu se nachází výborný palubní počítač, poskytující řadu důležitých informací. Středová konzola vykazovala známky výborného dílenského zpracování, stejně tak jako vnitřní výplně dveří a atraktivní středový tunel. Uvnitř vozu je zkrátka vše, co zákazník očekává za cenu kolem 900 tisíc korun. Opomenout samozřejmě nelze ani velké množství prostoru ve všech směrech, za 190 centimetrů vysokého řidiče se tak pohodlně usadí i stejně vzrostlý spolucestující.
Již po prvních kilometrech za volantem mě zajímalo, jak se projeví souboj hydropneumatického odpružení Hydractive III+ s nechvalně známou dálnicí D1. Zde Citroën vyhrává na celé čáře, jelikož díry, výmoly a spáry jednoduše přeletí. Díky tomu nabízí vůz vysoký komfort na dlouhé cesty, což je přesně to, co majitelé a budoucí vlastníci očekávají. Za sebe musím říci, že jsem letos neseděl v lepším autě, které by tak skvěle žehlilo nástrahy nekvalitních silnic. Během dálničního provozu jsem byl dokonce mile překvapen průměrnou spotřebou paliva, která se v rámci zákonem stanovených limitů pohybovala okolo 7,3 litrů nafty na 100 kilometrů. Zvolněním na reálných 110 km/h spadla spotřeba dokonce pod 7 litrů, což dává díky 70 litrové palivové nádrži dojezd přes 1000 kilometrů na jedno natankování!
Během dlouhého dálničního přesunu jsem se však již ve skrytu duše těšil na mou oblíbenou okresku, kde mohu vždy naplno vyzkoušet potenciál a možnosti testovaného vozu. Následující den ráno jsem tedy ihned vyrazil prověřit schopnosti Citroënu C5 v čistě komfortním nastavení. Během zhruba 20 kilometrového úseku jsem byl příjemně překvapen téměř neutuchající výkonovou rezervou šestiválce, poměrně jistým řízením a vedením stopy v zatáčkách. Díky komfortnímu odpružení se však projevily větší náklony karoserie, které jsem však od počátku očekával. I přes to jsem se však nikdy neocitnul horní polovinou těla na místě spolujezdce a to díky vynikajícím sedačkám s výraznějším bočním vedením.
Po návratu na výchozí místo jsem se rozhodl prověřit dostupný sportovní režim převodovky a podvozku. Rozjezd s pedálem plynu u podlahy znamenal ohromný zátah 450 Nm točivého momentu, přičemž letěla ručička otáčkoměru až k 4500 otáčkám za minutu. Zrychlení na 100 km/h se pak rovná hodnotě příjemných 7,9 vteřin. Pocitově se vozidlo v zatáčkách naklánělo méně, držení stopy řízení se projevilo jako naprosto totožné s komfortním nastavením. Během těchto dvou okruhů jsem však zjistil, že se dá i s rodinným kombi rychle, ladně a především bezpečně proplouvat klikatou moravskou krajinou, se spotřebou nepřesahující 8 litrů nafty na 100 kilometrů. Na třílitrový šestiválec tedy velmi slušná hodnota!
S přechodem na zimní čas jsou však dny stále kratší a tak jsem se ani nenadál a byl zde konec týdne. Tedy spíše konec velmi příjemně stráveného týdne. Během testování Citroënu C5 Tourer jsem došel ke zjištění, že jde vyrábět luxusní, pohodlná, silná a krásná vozidla, za poměrně rozumnou cenu, které se německá konkurence dokáže jen stěží přiblížit. Dokonce mi na voze ani vyloženě nic nevadilo, kromě absence aktivního řízení, bezklíčového přístupu a trochu svéhlavé automatické ruční brzdy. Citroën však dokázal, že umí vozy, jenž si absolutně na nic nehrají a perfektně fungují za účelem, ke kterému byly vyrobeny. Již teď se tedy těším, až se mi naskytne příležitost otestovat C5 v karoserii sedan, třeba i se slabším motorem. Komfort totiž zůstane stále zachován.
