Posledním osobním automobilem, který byl kdy vyprodukován se znáčkem Tatry, se stala limuzína s označením 700. Důkladně předělaná Tatra 613 však nikdy nesplnila očekávání zákazníků, kteří čekali dobře vybavený a technicky vytříbený automobil, a napsala tak smutnou tečku za výrobou osobních automobilů kdysi slavné automobilky.
Tatra 700 je poslední evolucí Tatry 613 a konkrétně její verze 613-4 Mi Long. O modernizaci 613 se uvažovalo už dlouho a i proto přišel v roce 1994 koncept Prezident, který vlastně předznamenával budoucnost T613. Jako výchozí model byla pro stavbu prototypu, pojmenovaného po prvním kopřivnickém automobilu a s designem od Václava Krále, použita již zmiňovaná T613-4 Mi Long. Král velkému sedanu vtiskl nezapomenutelnou podobu s mohutnou zádí a zcela přepracovanou přední částí se světlomety od Volva. O pohon se stará vzduchem chlazený vidlicový osmiválec o objemu 3.5 litru s výkonem 200 koní, který přes pětistupňový manuál posílá výkon na zadní kola.
Z prezentace (představena jen v úzkém kruhu lidí, dnes je Prezident součástí muzea Tatry v Kopřivnici) i výroby konceptu navrženého Václavem Králem však nakonec sešlo, modernizovaná 613 se ale přece jen objevila. Začátkem roku 1995 byl designem nástupce Tatry 613, tehdy už pod názvem Tatra 700, pověřen britský designer Geoff Wardle. První maketa ve verzi 1:1 byla dokončena začátkem května stejného roku a dva dny před Vánoci roku 1995 vyjel z továrny první prototyp. Jak se dočtete níže, do sériové podoby musel být upraven především interiér. Sériová podoba byla představena v květnu roku 1996, kdy proběhla prezentace v hotelu Hilton. Ještě téhož roku se rozběhla sériová výroba Tatry 700, která však měla po celou dobu výroby v technickém průkazu zapsáno Tatra 613-5. Číslo 700 tak vlastně bylo pouze prodejním označením. Verze do roku 1997 se prodávaly jako 700-1 a od roku 1997 až do konce výroby jako 700-2.
Oproti 613 je 700 více zaoblená a má kompletně novou přední část s menšími blinkry i světlomety. Maska chladiče hledala inspiraci v legendární Tatře 603, z Tatry 613 modelového roku 1995 pochází nárazník, zrcátka nebo kliky dveří. Vzadu se našlo místo pro nový plastový deflektor se třetím brzdovým světlem nebo pro chromovaný rámeček kolem zadních skupinových svítilen. Základní rysy předchůdce však zůstaly zachovány. Po faceliftu v roce 1997 přibyly vpředu u loga automobilky dva prolisy, které měly evokovat předchozí Tatru 613. Vzadu pak bylo upuštěno od charakteristického C-sloupku se zapuštěným zadním oknem. Ten byl nahrazen konvenčním řešením a oproti 700-1 se změnil i vzhled světel a víka kufru. Autorem této modernizace je Jiří Španihel.
U prvních prototypů se interiér odlišoval od sériového provedení. Jiné byly výdechy ventilace, kaplička přístrojů nebo ovládání rádia, klimatizace a ventilace. Vedení Tatry tak v roce 1995, při vzniku prvního prototypu, nařídilo interiér předělat. Produkční Tatra 700-1 již má přístrojový štít převzatý z modelu Škoda Felicia, některé páčky a ovladače z modelů Honda a palubní desku ne nepodobnou tomu v Saabu 9000, která je jednoduchá a neurazí. V základní výbavě se objevilo rádio, posilovač řízení, analogové hodiny či dvojzónová klimatizace Diavia, zadní cestující rovněž měli možnost připojení osobního počítače a telefonu. Za příplatek mohl být sedan vybaven chladícím boxem, vyhříváním sedadel, sportovními sedadly Recaro vpředu (za 290 000 Kč!) nebo videopřehrávačem s barevným monitorem (+ 137 000 Kč). Po modernizaci dostalo auto decentní plyšové čalounění kolem kapličky přístrojů a přepracovaný přístrojový i středový panel s odlišným ovládáním rádia, topení a klimatizace. Obě verze disponují výškově stavitelným čtyřramenným volantem, většinou v koženém provedení, dřevěným obložením a čalouněním kůží. Zatímco u prvních T700 byla nejčastější barvou čalounění světle šedá a jen některé kusy mají čalounění červenou kůží, T700-2 disponují rovněž krémovou a tmavě šedou kůží. Výhodou obou provedení T700 je, zejména vzadu, velký vnitřní a velmi pohodlné sedačky.
Že Tatra 700 nebyla žádným diblíkem dokazují její rozměry – na délku má 5135 mm, na šířku 1800 mm, na výšku 1440 mm a rozvor náprav má délku 3130 mm. Pohotovostní hmotnost je 1840 kg, u pozdějších verzí však vzrostla asi o 90 kg na 1930 kg. Celková hmotnost T700 pak přesáhla 2 tuny.
O pohon se při takových hodnotách musel starat pořádný motor. Základem se stal vzduchem chlazený osmiválec s objemem 3.5 litru o výkonu 200 koní (stejný motor jako u Prezidenta), jež byl umístěn vzadu. S tímto motorem zrychluje T700 z 0 na 100 km/h za asi 10,8 sekundy, přičemž může jet rychlostí až 230 km/h a spotřebuje přitom 12,5 l/100 km. Točivý moment má hodnotu 300 Nm a na zadní kola jej přenáší pětistupňová manuální převodovka. Později začal vývoj silnějšího osmiválce 4.4 litru o výkonu 233 koní s točivým momentem 380 Nm. Tuto jednotku má na svědomí tým Karla Bordovského a pokud byla namontována, tak až v pozdějších T 700-2. Oproti slabší verzi má silnější jednotka lepší zátah už od nízkých otáček. Takto motorizovaných T700-2 však mnoho není.
Po slavnostním uvedení na trh se očekávalo, že 700 bude mít úspěch a pomůže vrátit Tatru tam, kam patřila ve výrobě osobních automobilů kdysi. Nestalo se tak. Jak Čeští, tak hlavně zahraniční zákazníci očekávali od automobilu této kategorie daleko větší porci luxusu a výbavy, zahrnující například airbagy nebo ABS (jakkoliv tyto prvky byly ke konci výroby vyvíjeny, ale v sériovém autě se nikdy neobjevily). To 700 zlomilo vaz. V roce 1997 pak podle ceníku byla cena Tatry 700 1 649 000 Kč! Celkově bylo v Příboře a později v Kopřivnici v letech 1996 – 1998 vyrobeno 62 kusů T700-1 a T700-2. Poslední, 63 kus, už nebyl smontovaný v továrně, ale v servisu v Praze z dovezených dílů. Většina z nich sloužila ve velkých firmách či ve státní správě odkud se později dostaly automobily k soukromníkům. Ukončením produkce 700-2 se také definitivně uzavřela kapitola výroby osobních automobilů značky Tatra. Dodnes je firma v existenčních potížích a vyrábí pouze nákladní automobily. A byť byly náznaky možného malosériového obnovení výroby osobních aut v Kopřivnici, vše zatím zůstává jen u slepých prohlášení.
I když už tehdy byla Tatra v existenčních problémech, dala T700 vzniknout hned několika velmi zajímavým verzím. Tatře 700 GT, která má s T700 společné jen a pouze jméno a některé designové prvky, jsme věnovali samostatný článek. Jen krátce tak připomenu, že se jedná o důkladně překarosovanou Tatru 613 GTH. Nejprve se jednalo o sedan, ale po nehodě jednoho z majitelů, který ji nechal opravit a přestavět, se jedná o kupé. Pod kapotou byl původně osmiválec o objemu 4.5 litru s uspořádáním válců do V o výkonu 410 koní. Na stovce bylo takovéto auto za 5 sekund a dosáhlo rychlosti až 316 km/h! Ovšem po oné nehodě se do automobilu dostal klasický osmiválec o objemu 3.5 litru z Tatry 700. Současný majitel, který auto po koupi poctivě zrenovoval, umístil do motorového prostoru silnější jednotku 4.4 o výkonu 233 koní, která se také chvíli nabízela ve standardní 700. Na běžné silnice byla rovněž určena pancéřová verze Tatry 700, nabízená přeloučskou firmou SVOS. Ta nabízela několik stupňů pancéřování karosérie od stupně M2/C2 až po stupeň M5/C5. O tom, že by se nějaká pancéřovaná Tatra 700 dostala na běžné silnice však neexistují žádné záznamy. Na závodní dráhu je určená Ecorra Sport V8, která původně vznikla v roce 1997 za účelem překonání českého rychlostního rekordu (tento rekord mu sebrala MTX Tatra V8). Teprve později byla Ecorra upravena pro okruhové závodění. Auto stojí na podvozku Tatry 700, má karoserii z hliníku a plastů a pod kapotou osmiválec Tatra 4.5 o výkonu 400 koní. Hmotnost modelu je 1330 kg a na stovku se dostane 4 sekundy.
##tatra_7001##
##tatra_7002##
Zdroj: tatra700.cz, wikipedia.org, google.com, tatra-club.com
