Honda v poslední době představila několik modelů které, troufnu si říct, působí nadčasovým dojmem. Třeba model CRF1100L Africa Twin se hodně povedl, ale nám se dostala do spárů CB1000R Black Edition. Nové litrové CBéčko v černém provedení. Tento stroj z kategorie „Neo Sports Café“ je vlajkovou lodí Hondy v daném segmentu, který odkazuje na historické úspěchy. Zároveň však poukazuje na pohled do budoucna.
Co se týče designu, tam je pohled do budoucna znatelný na první dobrou. Všechny komponenty jsou z moderních materiálů a každý detail z celku působí originálně a podtrhuje agresivní vzhled celého stroje. Nebudu popisovat jednotlivé drobnosti, kterých je na CBčku opravdu hodně, ale musím zmínit alespoň některé opravdu top. V první řadě přední i zadní led osvětlení, které nejen dobře vypadá, ale opravdu skvěle funguje. Měl jsme tu možnost jezdit dlouho do noci a nebyla to nijaká otrava. CB svítí geniálně a člověk si může užívat i v noci, což ale neocení ženy, které na modelu Black Edition nesvezete.
Alespoň ne, když nevyměníte další stylový detail, kterým je zadní krovka na místě sedla spolujezdce. Pro mě ale největší oku lahodící prvek je motor a výfuk. Čtyřválcový motor o objemu 998 cm3 je opravdu umělecké dílo. Koncovka výfuku a svody v černé barvě nikterak nepřipomínají nevzhledné bambule na některých konkurenčních strojích, ale i tak plní emisní normu EURO5. Dokonce i zvuk zdá se mi v dostatečném spektru. Na neutrál je hodně kultivovaný a nepůsobí nijak lacině. Když však člověk jede dostatečně svižně, poněkud se přiostří. Nad 5000 ot. má už opravdu hřmotný zvuk. Dle výrobce se jedná konstrukci 4-2-1, tedy 4 krátké katalyzátory a dvě hlavní komory.
Čtyřválec DOHC má výkon 107 kW při 10 500 ot./min. Točivý moment 104 Nm při 8250 ot./min. To je slušná dávka výkonu a oproti starším modelům má optimalizované naladění systému elektrického vstřikování, které by mělo zlepšit odezvu stroje. No uvidíme…
Když si člověk sedne na CBéčko, působí celkem úzkým dojmem. Jen ten čtyřválec trochu nabývá na šířce. V této třídě lze odvodit, jak bude vypadat poloha těla při řízení. Zjednodušeně, když se člověk posadí a rozjede, motorka jakoby pořád chtěla jet rychleji a pořád dál. Tím se dostáváme k prvotním pocitům z jízdy. Když jsem se ptal na salonu Honda jaké CBéčko je, dostal jsem jasnou odpověď: Je to mazel a dobrák. Trochu zkresleně řečeno, ale je to tak. V městském provozu je stroj dobře ovladatelný a nepůsobí těžkopádným dojmem. Ale…
Po pár ujetých kilometrech jsem musel zastavit a trochu poupravit nastavení podvozku. Ještě že přední tlumiče Showa SFF-BP jdou nastavit. Trochu mi to dalo, než jsem je nastavil tak, aby mě na prvním retardéru Honda CB1000R Black Edition nevykopla ze sedla. A zároveň obráceně, aby se předek při zatáčkách nenořil jak bárka ve vlnách. Podařilo se a hned se jede o poznání lépe. Motor je naladěn na ideální chod v rozmezí mezi 6-8000 ot./min. Přišlo mi, že ideál je ale až nad 9000. V nízkých otáčkách má CBčko opravdu hodný projev. Zároveň ale motor nijak neskáče, necuká a projev je opravdu vyladěný. K pomalé jízdě vše. Co dodat…
Teď ale trochu jinak, za město. Nový asfalt, sem tam rovinka – to je ono, tady je doma. Rázem se z dobráka stává miláček, tedy spíš milenka. To je jízda. Teď člověk najednou pochopí ten tvrdý podvozek. Motorka ve vyšším spektru otáček jede neskutečně. V tuhle chvíli začnete vnímat ty předchozí generace CBéček a to, co si Honda odnesla z jejich odkazu. Překvapení ale stále nekončí. Člověk ocení rychlořazení, které dle očekávání zase funguje na výbornou. Rám se nijak nekroutí, nádrž nepřekáží, prostě vše funguje a je cítit, že nad každou součástkou na téhle motorce někdo přemýšlel hlavou.
To vše je ale k ničemu, když nedokážete zastavit. CBéčko ale zastavit umí. Vpředu má čtyřpístkové třmeny a dva 310 mm plovoucí kotouče, vzadu 256 mm kotouč. Systém ABS samozřejmostí. Při nouzovém brždění se rozblikají nouzová světla směrovek. Trochu jsem tímto vyděsil kamaráda za mnou, který se mnou absolvoval pár zatáček. Jezdec má navíc na výběr ze čtyř jízdních režimů, ale to už je v dnešní době také standard.
Závěrem jen to, že i moderní stroj, který má veškeré nutnosti moderní doby, jako 5palcový TFT display, nebo Bluetooth, i nabíječku na telefon, může vypadat opravdu hodně dobře a dokáže i výborně fungovat, co se týče jízdních vlastností. Vlastně mě vcelku překvapilo, že celkový dojem je tak učesaný, ale zároveň tak odvážný. Ano jsou i drobné nedostatky, z celkového pohledu jsou však absolutně zanedbatelné.
Zdroj: Autorský text Zdroj fotografií: Vlastní fotografie autora / Tomáš Dunajčík
