Diskuzi o terénních sedanech rozvířilo začátkem ledna Volvo s modelem S60 Cross Country. Pravdou však zůstává, že švédská automobilka ani zdaleka nebyla s autem této konstrukce první. Nedávná historie pamatuje například na Subaru Outback a Legacy SUS či americký AMC Eagle. Jako první se však do výroby „zvednutých“ sedanů s pohonem všech kol pustili Sověti. Koncem padesátých let tak spatřil světlo světa Moskvič 410, daleko více nás však bude zajímat prototyp GAZ 24-95 Volha z přelomu let 1973-74.
Standardní Volha 24 brázdila silnice zemí východního bloku ve skutečně hojném počtu. Vozili se v ní státní pohlaváři, dobře placení manažeři, tajní policisté, ředitelé velkých firem a sloužila také jako vozidlo taxislužby. V zimě na přelomu let 1973 a 1974 se GAZ na příkaz gorkovského regionálního výboru KSSS, který chtěl auto v terénu minimálně tak schopné jako UAZ, rozhodl napodobit několik let starý počin továrny AZLK a vybavit velký sedan pohonem všech kol a výrazně zvýšeným podvozkem. S tím už měli konec konců také své zkušenosti, protože v polovině padesátých let sestrojili v továrnách v Gorkém přes 4500 kusů terénního GAZu M-72 Poběda.
Upravit podvozek sedanu tak, aby se mohl vydat do těžkého terénu bez použití rámové konstrukce nebylo vůbec jednoduché. Ruští inženýři nakonec zachovali zadní tuhou nápravu s listovými pery a dopředu nastěhovali tutéž nápravu, jen otočenou o 180 stupňů. Také vpředu našla uplatnění listová pera (vedle SPZ jsou vidět jejich úchyty) na zesíleném nosníku, součásti řízení, převodovky a údajně i podvozku dodal UAZ a opomenuto nebylo ani zabudování diferenciálu. Světlá výška vzrostla na 205 mm, zesílení se dočkala přední část karosérie i olejová vana. Dále upraveny musely být tlumiče, hřídel a poloosy. Karosérie je navíc lakována zelenou barvou, s níž ladilo i zelené čalounění interiéru.
Celkem bylo takhle během zimy vyrobeno pět prototypů, dva z nich dostala armáda, jeden šéf zkušebny automobilky GAZ, jeden skončil v garážích oblastního výboru KSSS a poslední si vyžádal Leonid Iljič Břežněv na svůj lovecký zámeček ve vesnici Zavidovo. Pod kapotou všech prototypů byste našli 2.4litrový čtyřválec o výkonu 95 koní, který se musel vypořádat s 90kilogramovým nárůstem váhy. Poháněna byla všechna čtyři kola a klasické převodovce pomáhala rovněž dvoustupňová redukce. Sedan se tak dokázal rozpohybovat až na 130 km/h, řekl si však o 14 litrů benzínu na 100 km. Testy jednotlivých prototypů probíhaly v náročných podmínkách ruské zimy, která relativně rychle odhalila četné nevýhody terénního sedanu. V čistých číslech sice 24-95 nepropadávala (přední nájezdový úhel 30 stupňů, přejezdový úhel 23 stupňů a zadní nájezdový úhel 20 stupňů), konstrukce auta však i přes značná vylepšení nebyla stavěná pro použití v těžkém terénu. Od kol do kabiny pronikaly značné vibrace i hluk, který byl údajně za hranicí únosnosti, celé řešení by navíc bylo pro sériovou výrobu velice drahé.
Testovací proces nakonec z pěti aut přežila jen dvě a je nasnadě, že sériová výroba se nekonala. První z přeživších aut je dnes v muzeu automobilky, druhé v rukou soukromníka v Nižném Novgorodu. Ten bohužel vyměnil několik originálních dílů za ty z modernějšího typu 24-10…
Zdroj: autoevolution.com, denisovets.ru, drive2.ru
