V roce 1970 se Francouzi do nižší střední třídy pustili s vervou a představili Citroën GS. Ten představoval několik inovativních prvků z typu DS v kombinaci se vzduchem chlazeným čtyřválcem. Do té doby se automobilka v této kategorii příliš neangažovala, kromě luxusního DS a z něj odvozeného levnějšího ID se totiž prodával hlavně malý slabý levný typ Ami. Citroën v nižší střední třídě způsobil takový poprask, že se typ GS stal Autem roku 1971.
V době zrodu typu GS na tom ale automobilka nebyla dobře. Typ DS se vyráběl už neuvěřitelně dlouho, typ SM prodejně zaostával za očekáváním, v Evropě vypukla ropná krize a Citroën prodělal majlant na vývoji Wankelova rotačního motoru vlastní konstrukce. To všechno automobilku dohnalo pod ochranná křídla Peugeotu. Jedním z důvodů, proč jí Peugeot nepohltil podobně, jako Talbot a Simcu, byl velmi úspěšný prodej hatchbacku GS. Právě díky němu přežila automobilka do dnešních dnů. Vždyť se jich prodalo 1 896 742 kusů.
Výchozím motivem při návrhu byla božská DS, menší bráška se očividně inspiroval siluetou karoserie se splývající zádí. Nechybělo ani hydropneumatické pérování, kterým v komfortu Citroën naprosto deklasoval konkurenci. Samozřejmostí byla i možnost úpravy světlé výšky a nezávislé zavěšení všech kol. Hydraulické brzdy fungovaly v závislosti na momentálním zatížení vozu. To všechno zní až pohádkově dobře, takže je nutné zmínit i několik typických neduhů vozu. Dílenské zpracování Citroënu se rapidně horšilo, také na materiálech se šetřilo víc, než je zdrávo a topení u vzduchem chlazeného motoru moc netopilo. A o antikorozní ochraně nemohla být vůbec řeč. Základní litrový boxer o výkonu 41 kW byl příliš slabý, postupně se tak pod kapotu GS dostaly objemy 1.1, 1.2 a 1.3. K těm jste mohli vybírat mezi čtyřstupňovým manuálem a třístupňovým automatem. V roce 1979 se objevil lepší výkonnější typ GSA s pětistupňovou manuální převodovkou. Jízda s ním nebyla špatná, i standardní GS bylo obratné a přitom stabilní, jen motor bylo třeba dost vytáčet.
Když se GS vytratilo, nahradil jej model hranatý BX. Za svou kariéru však stihly být vyráběny nejen ve sladké Francii, ale také ve Španělsku, Portugalsku, Slovinsku, Jihoafrické republice, Chile, Thajsku, Indonésii, Zimbabwe a Mozambiku. Právě v Indonésii se vůz vyráběl až do roku 1990. Slovinská verze zase měla světlomety vždy s dvojicí kulatých parabol. Úspěch měly Citroëny i na východoněmeckém trhu, není divu, i politická elita NDR se vozila automobily této značky, konkrétně typem CX.
Foto: AutoWP
