Sice se to dnes už zdá zapadané prachem, ale ještě nedávno nebyly vozy Citroën na tratích automobilových soutěží Mistrovství světa k poražení. Ještě před tím, než mohl Sébastien Loeb takto dominovat, prošla si automobilka velmi dlouhou cestu.
Jednou z prvních doložených účastí je start Francoise Lecota s vozem Citroën 11 AL na Rallye Monte Carlo 1934. Tehdy šlo ale o naprosto soukromé závodění pilotů. S tovární podporou se na startu poprvé objevili až vozy DS v roce 1956, ale tehdy v Monte Carlu dokončil se sedmi vozů pouze jediný na 7. pozici. Další start s typem ID19 (typ ID byl odvozený od luxusního DS) proběhl o tři roky později, kdy Paul Coltelloni v Monte Carlu vyhrál a stal se v témže roce i mistrem Evropy. Automobilka se rozhodla založit závodní tovární tým, který vedl René Cotton. Za volanty vozů zářili Lucien Bianchi, Pauli Toivonen (otec Henriho Toivonena) a René Trautman. Cotton poprvé v rally představil profesionální přístup, tým měl mohutnou podporu a v doprovodných vozech se vezla spousta náhradních dílů, občerstvení a zázemí pro jezdce, doktor, fyzioterapeut a dokonce i květinová výzdoba. Typy ID a DS ale postupně začaly ztrácet svou konkurenceschopnost kvůli velkým rozměrům a hmotnosti. Navíc výkonnější verze DS21 a DS23 se objevily příliš pozdě. Posledním výrazným úspěchem bylo vítězství Toivonena na Rallye Monte Carlo 1966, kde ale byly francouzskými pořadateli vyloučeny tehdy nedostižné vozy Mini Cooper S.
V 70. letech převzala vedení týmu Cottonova žena a do závodů nasadila novou luxusní limuzínu Citroën SM s motorem Maserati. Ten ovšem ztrácel na konkurenci kvůli stejným nedostatkům, jako jeho předchůdci. V Citroënu sice postavili kratší a lehčí SM Proto, ale to bylo těžce ovladatelné, protože většina váhy spočívala na přední nápravě. Ačkoliv v týmu působili skvělí jezdci jako Rauno Aaltonen a Björn Waldegaard, tak maximem byla bronzová pozice z Portgalské rally 1971. Úspěchy slavil vůz jen na afrických soutěžích. A jakoby byli francouzi nepoučitelní, následně do závodů nastoupili s Citroënem CX, který se ale opět osvědčil jen na černém kontinentu. V 80. letech bylo rozhodnuto že se do soutěží nasadí Citroën Visa. Z toho bylo odvozeno několik sportovních verzí, jako Chrono nebo Tropheé, ale vrcholem se stal typ Visa 1000 Pistes, speciál pro nejslabší skupinu B, kde nastupoval proti českým vozům Škoda 130 LR. Proti nim měl ale výhodu pohonu všech kol. Citroën mířil výš a v roce 1986 představil model BX 4TC pro soupěření v absolutním pořadí. Vůz se ale inspiroval původním Audi Quattro, měl sice odlehčenou karoserii, ale s dlouhým rozvorem a motorem na přední nápravě už tehdy nemohl konkurovat Peugeotům 205 T16 nebo Lanciím Deltám S4. Po třech soutěžích, kdy maximem bylo 6. místo Jean-Claude Andrueta, se tým stáhl.
V roce 1989 se šéfem nově sestaveného týmu Citroën Sport stal Guy Fréquelin. Hlavním úkolem bylo převzetí štafety sesterského Peugeotu na maratonských soutěžích. To se povedlo, tým postavil speciál Citroën ZX Rallye Raid, a s ním vyhrál slavný Dakar fin Ari Vatanen (1990) a posléze 3x francouz Pierre Lartigue (1994-96). V klasických soutěžích se v nižší kategorii objevoval malý Citroën AX GTi. Tým Citroën však povzbuzen úspěchem postavil dvoulitrový soutěžní speciál ZX 16V a začal soupeřit v kategorii Formule 2. Pro tehdy populární Rallycross byl postaven i silně upravený typ ZX Kit Car, jenže Jesús Puras jezdil s tímto vozem španělské mistrovství v rally a vybojoval titul. Citroën tak změnil plány a po úspěšném dobytí Dakaru, které přineslo v této soutěži změnu pravidel, se tým přeorientoval opět na klasické soutěže. Vznikl speciál Saxo Kit Car s motorem o objemu 1.6 litru, který byl velmi úspěšný na asfaltových tratích. Slabší Saxo VTS se zase výborně hodilo do nižších kategorií. Již brzy bylo ale týmu jasné, že s malým motorem v Saxu není šance získat titul mistra světa v kategorii F2. A tak vznikla Xsara Kit Car. Tenhle vůz byl natolik povedený, že se týmu povedlo zvítězit v roce 1999 na asfatových soutěžích ve Španělsku a na Korsice v absolutním pořadí. FIA zareagovala zavedením restriktorů, aby nebylo možné se slabším vozem porážet speciály WRC.
Právě WRC tak bylo logickou cestou pro další posun týmu Citroën. Sériová Xsara prošla faceliftem a ten se objevil i na závodní verzi, která měla nový motor, pohon všech kol a větší křídlo. Původně se jmenovala Xsara T4 a Philippe Bugalski s ní jezdil jen ve francouzském mistrovství aby ji pořádně otestoval. Když vyhrál všechny soutěže, bylo jasné, že nový speciál WRC je dostatečně konkurenceschopný pro soupěření v mistrovství světa. Tým ovšem se vstupem původně váhal, neboť zde byly koncernové vozy Peugeot 206 WRC a hrozil tak bratrovražedný souboj. Citroëny se tak objevovaly na startech nepravidelně, přesto Puras i Bugalski slavili několik vítězství. Zkrátka nepřišlo ani Saxo, po zavedení juniorské kategorie JWRC se (také už s faceliftem) převtělilo do verze Saxo S1600 a Sébastien Loeb s ním získal první titul mistra světa JWRC v roce 2001 (Ano, celkem tedy má 10 titulů, tento juniorský a 9 normálních), když vyhrál všech 5 závodů (z celkových 6) na kterých startoval. Bylo pochopitelné, že se právě Loeb stane továrním jezdcem v první kompletní sezoně 2003. Puras a Bugalski se z týmu už vytratili a po Loebův bok přišli exmistři světa Colin McRae a Carlos Sainz. Ale byl to Loeb, který se brzy stal vůdčí osobností týmu a nakonec i vícemistrem světa, když za Petterem Solbergem se Subaru zaostal o jediný bod. V následujících devíti letech se ale podobná situace nikdy neopakovala a jediné jméno nejlepšího pilota, které tehdy svět znal, bylo právě to Sébastienovo. Ani zlomená ruka a vynechané závody, ani roční přestávka továrního týmu Citroën v roce 2006, kdy startoval s Xsarou týmu Kronos, jej nedokázala sesadit z trůnu světového šampiona.
Citroën pokračoval samozřejmě i v soupeření v nižší kategorii, kdy bylo Saxo vystřídáno modernějšm typem C2 S1600. Ale Saxo zazářilo ještě v roce 2002, kdy se s ním stal juniorským šampionem Dani Solá. Nástupnická C2 má ale na kontě 3 tituly, když v roce 2005 vyhrál Dani Sordo a v roce 2008 budoucí Mistr světa vrcholné kategorie, Sébastien Ogier. Oba se později stali továrními jezdci Citroënu v nejvyšší kategorii WRC. I v roce 2009 se stal juniorským šampionem jezdec Citroënu, konkrétně čech Martin Prokop. Když se Citroën po jednoleté pauze v nejvyšší kategorii vrátil, představil nový vůz C4 WRC. Kromě auta se ale nezměnilo nic, Loeb se i s novým vozem stal pokaždé mistrem světa. A kromě prvního roku nasazení nové C4 slavil i tým pokaždé pohár konstruktérů. V roce 2011 vstoupily v platnost nové technické předpisy a objevili se vozy WRC s turbomotorem 1.6 litru. Citroën pochopitelně pokračoval v úspěšné sérii, tentokrát s typem DS3 WRC. A i s ním získal Loeb další dva tituly. Věčné vyhrávání šampiona ovšem unavilo a tak v roce 2013 absolvoval jen 4 podniky, z čehož dva vyhrál. Jedno vítězství připsal značce i Sordo, ale ten na konci sezony tým opustil. Pořád jsou tu ale nižší kategorie, které přešly na nové označení R1 až R5. I Citroën zde představil vůz C2 R2 vycházející z úspěšné C2 S1600. Pravý boom ale nastal poměrně nedávno, kdy se objevily typy DS3 R3T, DS3 R1 a nejnověji DS3 R5. Vozy třídy R5 jsou technicky podobné současným WRC a mají převzít štafetu po zaniklých S2000 v národních a kontinentálních šampionátech. Sesadit nezdolnou Fabii S2000 se však zatím těmto vozům nedaří.
Kromě rally se Citroën vráil na okruhy a se sedanem C-Elyseé soupěří v mistrovství světa cestovních vozů WTCC. A s kým jiným za volantem, než s fenomenálním Sébastienem Loebem, který na okruzích objevil novou výzvu. Budoucnost Citroënu v rally je nejistá, tovární tým s mohutnou finanční podporou emirátu Abu Dhabi funguje, ale nedaří se mu konkurovat Volkswagenu. Ten totiž nyní dominuje světové rally podobně, jako jí minulou dekádu dominovaly francouzské vozy. A v nižších kategoriích se musí automobily Citroën opět potýkat s brarovražednou konkurencí od Peugeotu. Ostatně ta je pro celé působení týmu Citroën příznačná, protože už kdysi, v 60. a 70. letech byly na africkém kontinentu nejvážnějším soupeřem krásných „bohyní“ Peugeoty 404 a 504. Doufejme, že ani to tým, sídlící ve Versailles-Satory, neodradí, a my se budeme na tratích světových soutěží s Citroëny setkávat i nadále.
Foto:Retrorides, zona-rapida, wikimedia.commons, worldrallyblog, redilust, rallyedumaroc, tech-racingcars, groupbrally, wikipedia, flickriver, youtube, forum-auto, motorstown, citroenracing, allracingcars, baja-aragon, axoc, retrorides, worldcarslist, rallymemory, autosport, rallyslotdelpati, auto-power, srp-saxovts, rallyphotos, nice-cool-pics, carspicturesdb, wrc, goodwp, autoofcars, ewrc
