Vznik vozu byl docela zvláštní. Původní model, ze kterého vznikla tato rally bestie byl představen roku 1975 na pařížském autosalonu. Autorem designu byl slavný Pininfarina. Nápad na závodní speciál se zrodil v hlavě Francouze jménem Jean-Claude Andruet.
Přesvědčil jednoho krajana, jenž byl dovozcem Ferrari o tom, že rallyová 308ka může mít úspěch. Tento dovozce jménem Daniel Marin jel orodovat do Maranella za tento vůz, setkal se osobně i s Enzem Ferrari. Ten mu řekl, že nejsou továrnou na rally vozy, ale myšlenka mu nevadila. Vedení závodního oddělení mu doporučilo firmu z Padova jménem Michelotto. Ferrari se již roku 1976 zabývalo myšlenkou homologace typu 308 GTB pro skupinu 4.
U firmy Michelotto proběhla drsná odtučňovací kúra. Díky použití vnějších dílů karosérie z hliníku a sklolaminátu vůz zhubl z 1350 kg na pouhopouhých 1030 Kg. Co se týče úprav motoru, tak úpravce vyhodil soupravu karburátoru a nahradil je vstřikováním paliva Kugelfisher. Po těchto úpravách dosahovalo 308 GTB Michelotto výkonu 320 koní.
Slavnostní představení prvního prototypu proběhlo roku 1978. Bylo jasné, že vůz se bude zúčastňovat hlavně asfaltových soutěží ve vybraných regionech, a tak tomu bylo po celý jeho závodní život, až na jednu výjimku.
Během prvních dvou let se moc nedařilo. Ve většině případů vůz skončil díky technickým potížím či nehodám, ale i tak si připsal dvě vítězství. První měl na svědomí Ital Raffaele Pinto, který roku 1979 vyhrál rally Monza. Druhé přišlo roku 1980 na italské rally Piancavallo, kde zvítězil Nico Grosoli.
V roce 1981 ale vystrčil růžky náš starý známý Jean-Claude Andruet. Chtěl zaútočit na post evropského šampióna v rally a dal do toho vše. Postupně vyhrál čtyři soutěže. Belgickou Ypres rally, čtyři regiony v Itálii, Targu Florio a Tour De France (ne opravdu nejel na kole) a dvě druhé místa na rally Catalunya a Costa Brava.
Vypadalo to nadějně, ale německá Hunsrück rally zhatila jeho plány na titul. Ve vojenském prostoru, kde soutěž probíhala, měl nehodu a krásné dílo Pininfariny skončilo na střeše. Musel se tedy spokojit s titulem vicemistra a mistrem Evropy se stal Ital Adartico Vudafieri s Fiatem 131 Abarth.
Pro rok 1982 soutěžil Andruet na vybraných soutěžích mistrovství světa. Na slavné rally Monte Carlo havaroval, ale na korsické Tour De Corse skončil na druhém místě. Toto umístění lze považovat za úspěch, nechal za sebou mnoho slavných jmén počínaje Waltrem Röhrlem, Michéle Mouton a Markku Alénem konče. V evropském šampionátu obhájil vítězství na Tour De France a navíc k tomu přidal další dvě na rally Var a Cevennes.
Větších úspěchů dosáhl Ital Tonino Tognana. Soutěžil pouze v Itálii a díky výhrám na Targa Florio, rally Ciocco a rally Piancavallo se stal mistrem Itálie. Na posledních dvou jmenovaných nestartoval s Ferrari, ale s novou Lancia 037 Rally. Když Enzo Ferrari zjistil, že se o titul bude muset dělit s konkurenční Lancií, tak se rozzuřil a zatrhnul dodávku motorů do nové Lancie LC2.
V roce 1983 přišla na svět nová verze vozu postavená a homologovaná pro skupinu B. Byla postavena na základě novější verze typu 308 GTB Quattrovalvole. Oproti předchozí verzi narostl výkon na 350 koní, ale jinak se nic podstatného nezměnilo.
V ostré konkurenci z řad Audi Quattro a Lancia 037 Rally se nedokázalo Ferrari prosadit. Stáhlo se na italské a španělské soutěže, kde soutěžilo do roku 1986, a to většinou v rukou Itala Luckyho či Španěla Zaniniho. Roku 1985 se dokonce zúčastnil španělského závodu Baja Arágon, který lze přirovnat k Dakaru.
Jeden exemplář se roku 1985 objel i na slavné Barum rally. Ital Roti skončil celkově šestý. Připravoval se i nástupce na základě 288 GTO s dvěma turbodmychadly a výkonem kolem 600 koní. Ale ten už nevyjel a prototypy skončily v rukou sběratelů. Tehdejší doba přála kompaktním čtyřkolkám.
Dnes se jedná o velice vzácný vůz. Bylo vyrobenou pouze 15 aut, z toho 11 pro skupinu 4 a zbytek pro skupinu B.
A na závěr pár ukázek a menší bonus z návštěvy tohoto plnokrevníka na Valašsku.
##F308No1##
##F308No2##
Jan Pospíšil
