Až se mi nechce věřit, že tohle je skutečně první BMW E30, které řídím. Při tom je to další modla mnoha tunerů a prznitelů krásných aut a jako všechny tyhle vozy, i třicítka si toto postavení hrubě nezaslouží.
Model E30 je druhou a dodnes pravděpodobně nejpopulárnější generací třetí řady od BMW. Pravděpodobně za to vděčí prvnímu modelu M3, ale i běžné verze jsou řidičsky velmi ceněné. Model E30, nahrazující starší E21, se vyráběl od roku 1982 do roku 1991 (kabriolet do roku 1992 a kombík do roku 1993), pak jej nahradilo mnohem oblejší E36. Třicítku navrhnul Claus Luthe (autor vozu NSU Ro80), jen s kombíkem Touring se přičinil Max Reisböck. Claus navrhoval dvou a čtyřdveřový sedan a dvoudveřové kabrio. Speciální kabriolet pak vyráběla společnost Baur. Hlavními trumfy vozu jsou dostupnost a odolnost, která se mísí s lehkou konstrukcí a klasickou koncepcí FR, byť v nabídce byla i čtyřkola 325iX. Konkrétně model 318iS Coupé byl na trh uveden v roce 1989, teprve později se objevil sedan a kabriolet. Ten poháněl nový šestnáctiventilový čtyřválec DOHC se vstřikováním Bosch. Díky tomu byl vůz úspornější a také produkoval méně emisí. A navíc výborně jezdil, přezdívalo se mu proto „M3 pro chudé„.
Dívám se na vůz přede mnou. Tak za prvé, na kufru je logo //M, ačkoliv tohle nemá s divizí Motorsport v Mnichově nic společného. Jenže tím asi výčet nedostatků vozu končí a začínají jen samá pozitiva a sociální jistoty. Ne, teď opravdu nemyslím na dovolenou v Jugoslávii a dvě děti, ale na to, že stojím před řidičským vozem pro nadšence do youngtimerů. A jak jsme si nedávno vysvětlili u typu 1802 Touring, než se BMW začalo zabývat vozy, které měly písmeno X před číselným označením, platilo za velmi petrolheadskou značku.
Hodně mě baví vzhled. Shodl jsem se s fanoušky, že máme rádi auta, která mají v masce čtveřici kulatých světlometů. Není tedy divu, když moje první auto byl dvojkový Golf, kterému čtyři oči náramě slušely. A sluší i většině starých BMW, takže ani model E30 není výjimkou. Zajímavé je, že model E30 je vlastně prvním, který se vzdal opačně zkosené přídě, která propůjčovala starším BMW žraločí vzhled. Vůbec to ale nevadí, naopak, vůz působí o dost moderněji než jeho předchůdce E21. Celkově je pak tvar vyvážený a dotažený. Pokud se vám ze všech těch plakátů a fotek již zajídá, věřte, že jsem také měl podobné pocity. Ale naživo vypadá pořád dobře.
Ten interiér, to jsou prostě mega osmdesátky. Všechno je tmavé, hranaté a funkční. A pořád je tu ta vůně, kterou sice nedokážu popsat, ale mají ji všechny německé vozy této dekády, od Mamuta po Corsu. Zajímavé ale je, že tu nepřevládá černá barva. Tady dominuje modrá, která hezky ladí s metalízou na karoserii. Tolik barvy, na to u aut z téhle doby opravdu nejsem zvyklý. A do čeho jsem se hned zamiloval, to je volant – kulatý, tenký věnec, to je prostě skvělé. Je tak snadné vyrábět tento ovládací prvek dobře, takže proč to sakra teď nikdo nedělá? Za ním je klasická kaplička pro budíky s tvarem, který majitelé starších BMW dobře znají. Trochu nezvykle na mě působí tvar ruční brzdy, je prostě divný na pohled. Ještěže je vedle ní držák MC kazet, ten je totiž doslova über-cool.
A co jízda? No tak to je samozřejmě hodně dobrá disciplína třicítky. Sice se říká, že jediný čtyřválec, co stojí za řeč, je slavné eMko, ale nevěřte tomu. Je pravda, že osmnáctistovka není žádný trhač asfaltu, odspodu moc netáhne a probouzí se až ve vyšším spektru otáčkoměru, jenže nástup výkonu je velmi lineární. A to je ten hlavní důvod, proč to auto tak dobře jezdí. Sílu koní pod kapotou tak můžete snadno dávkovat a využívat vždy, když jí potřebujete. A kdykoliv máte důvod popohnat to bavorské stádo plnokrevníků kupředu, elegantně podřadíte (klidně i s meziplynem, pedály jsou úžasně poskládané) a vybídnete hřebce do trysku. Za to se vám bujní oři odvděčí velmi příjemným řehtáním. Takhle jadrný zvuk už jsem u čtyřválce dlouho neslyšel, což je škoda.
Zajímavé je, že sportovní rychlé a tvrdé zacházení jí nijak nesvědčí. Hezky v klidu, „langsaaam“, jak my Češi říkáme, pomalu na spojku a rázem pochopíte, v čem spočívá genialita tohoto modelu. Tohle prostě není sígr z polepšovny, co kouří za rohem a chodí za školu, tohle je spíš třídní sportovec, který sice umí svižně uhánět, ale nemusíte mu šlapat na krk, abyste odhalili jeho schopnosti. Stačí ho prostě jen slušně požádat. Trochu nečekané, o třicítkách se traduje, že se urvou v každé zatáčce a jsou nejsnazším vozem pro naučení driftu. Jenže to se čtyřválcem prostě neplatí. Místo toho tu máme takovou starou dobrou mechanickou hračku, kterou můžete prohánět po okreskách ve svižném tempu, ale ona využívá zadní pohon k tomu, aby mohla mít citlivější řízení pro volbu optimální stopy a zadkem vás tlačila ze zatáček hezky ven. Místo driftování spíš velmi pěkně drží zvolenou stopu. Je to určitě i díky vyvážení, kdy pouze 53% hmotnosti přpadá na přední nápravu.
Takové je tedy kupé BMW generace E30. Malé, hbité, ovladatelné a perfektně vyvážené. Jako nové stálo 32 700 západoněmeckých marek, dnes si můžete připravit za krásné kusy i více než sto tisíc korun. Není divu, propad hodnoty má totiž generace E30 za sebou a najít kus nezprzněný nějakým náctiletým milovníkem laminátových dílů je problém. Pokud vás třicítka vždy lákala, tak neváhejte a jednu kupte, než budou stát úplný nesmysl.
Za zprostředkování testu děkujeme webu Veteráni na Truc.
