Smějete se, až se za břicho popadáte, viďte? Říkáte si, že Multipla je legenda jen proto, že je podle mnoha žebříčků nejošklivějším autem na světě. Tak já počkám, až si utřete poprskaný monitor a připomenu vám svůj starší žebříček deseti nejošklivějších aut, do kterého se Multipla nedostala. Byť jsem o zařazení verze po faceliftu uvažoval, protože modernizace jí vážně nesluší. Ale tentokrát jsem vážně nadšen, protože tady stojí první verze, ano, ten ocucaný bonbon, to auto s nádorem. A dokonce s nejvýkonnější vznětovou jednotkou a v plné palbě.
Multipla to neměla jednoduché hlavně kvůli tomu vzhledu, ačkoliv ten byl oceněn i Muzeem moderního umění v New Yorku. A tak ani silná marketingová kampaň s Michaelem Schumacherem (Keep fighting, Michael) nedokázala zákazníky přesvědčit o geniálním konceptu šestimístného interiéru. Dále Multipla vyhrála anketu Automobil roku časopisu Top Gear v roce 1999 a v letech 2001 až 2004 byla stejným magazínem opakovaně zvolena rodinným vozem roku. Prostě nad kapotou mělo to auto hrb, přes který u zákazníků nejel vlak. I tak ale první verze vydržela ve výrobě šest let od roku 1998, poté se dočkala faceliftu přední části, který je mimořádně nepovedený. Zkrátka Fiat vyměkl a nudnou druhou verzi Multiply držel ve výrobě do roku 2010. Jméno pochází od malého modelu 600 Multipla, který se vyráběl v 60. letech. U moderní verze ale šlo o regulérní pětidveřové šestimístné MPV, které převzalo platformu od modelů Bravo, Brava a Marea. Podobná byla i nabídka čtyřválců – zážehové šestnáctistovky a vznětové devatenáctistovky, které byly vždy spojeny s manuální pětistupňovou převodovkou.
Jak už jsem řekl, tahle Multipla se mi moc líbí. Ano, zepředu vypadá jako by měla elefantiázu, zezadu zase jako když autobus nacouval do Fiatu Bravo, ale dohromady to všechno vypadá dobře. A navíc ta spousta detailů propůjčuje Multiple šmrnc a poukazuje na její vychytanost. Například gumové kliky jsou vybaveny výčnělkem, který vám zábrání otřískat na parkovišti někomu dveře – zkrátka italské simply clever. Skvělá jsou i na výšku orientovaná zrcátka, která připomínají zmenšené díly z dodávky Ducato. Mají dvě odrazové plochy, takže je nemusíte neustále při parkování přenastavovat. A to je dobře, protože ovladač budete vážně dost dlouho hledat. Na dveřích? Ne! Tak snad na látkou potažené palubce? Ne! Tak mezi sedadly, kde ho mají i jiné Fiaty? Ne! Je totiž na stropnici, kde ho nečeká asi opravdu nikdo. Jen ten předek, takový ten… No prostě je to nádor, no, ale vážně se mi v posledních letech začal nějakým úchylným způsobem líbit.
Od konkurence se Multipla lišila hlavně rozměry, byla totiž širší a kratší než většina soupeřů. Dokonce byla i kratší než Fiat Bravo, přestože ve vnitřním prostoru menšího bratříčka deklasuje. A tak mohla mít unikátní koncept interiéru se dvěma řadami po třech sedadlech. Je tak šestimístná podobně jako kdysi česká limuzína Tatra 603. Ale vůz je mnohem promyšlenější, než byste si mysleli. Opěradla obou prostředních sedadel můžete sklopit a na nich je umístěna loketní opěrka. Kromě šesti sedadel máte vzadu ještě zavazadlový prostor na 430 litrů. Ten můžete po demontáži zadních sedadel zvětšit až na 1900 litrů. Jinak lze ale také zadní lavici přecvaknout více dopředu, pokud například častěji vozíte děti než dospělé, takže pak máte také větší kufr. Ta prostřední sedačka má dokonce až tři polohy umístění. Uvnitř se sedí dost vysoko, je to způsobeno i výše umístěnou podlahou. A v neposlední řadě je tu obrovská spousta odkládacích ploch, kastlíků a přihrádek, kam můžete nacpat vše možné i nemožné. Mám dojem, že kdybyste obsah všech přihrádek vyskládali vedle auta, bude ta hromada větší než celá Multipla. A vybírat kastlíky před prodejem bude peklo a stejně nakonec auto prodáte s takovou spoustou zapomenutých osobních věcí, že kupující o vás získá lepší představu, než kdyby hacknul váš profil na Facebooku.
Když Multiplu, tak jedině dobře vybavenou. Nelakované nárazníky a plechová kola degradují její unikátní vzhled, chybějící klimatizace a elektrické ovládání oken by vám kvůli skleníkovému vršku kabiny řádně znepříjemnily léto a pokud interiér nemá nějakou pěknou barevnou kombinaci, zcela zaniká jeho výjimečnost. My naštěstí máme lépe vybavený model ELX, na kterém je pouze patrná jeho dlouholetá služba okořeněná vysokým nájezdem. Stále ale neztrácí svůj šmrnc. Rádio umí i navigovat, ačkoliv displej je černobílý zhruba na úrovni staré Nokie 5110. Ale je tu i měnič na deset CD. Samozřejmě že kvalita plastů je o něco horší, ale u Fiatu jde stále o nadprůměr.
Kromě variabilního interiéru má Multipla v rukávu ještě jeden trumf – jízdní vlastnosti. S autem se jezdí velmi příjemně a pohodově, je velice komfortní. A i na větší šířku a výšku si rychle zvyknete díky výbornému výhledu z vozu. Jenže právě kvůli tomu, že jsou okna tak velká, nevejdou se celá do dveřních výplní, jak dnes bývá běžné. Tenhle úžasný Fiat se tak snadno může stát dobrým rodinným vozem, který by si mohli oblíbit všichni její členové. Tedy pokud budou sdílet můj zvrácený vkus. A co mě na Multiple velmi potěšilo, to je její citlivé řízení. Nevím, kolik řidičů MPV tohle ocení, ale když už to jednou máte, tak si to můžete užít. Zvyknout si ale musíte na posez, který je velmi blízko u levého okraje vozu (spolujezdec zase u pravého). Právě proto jsou na dveřích ta typická madla viditelná i zvenčí. Když pak jedete po zvyku, pozor na to, protože pravá kola vozu budou blízko u krajnic a obrubníků.
Výborná je spotřeba vznětového čtyřválce, která vás nijak nenutí protáčet panenky. Po městě za 6.5 litru je na dnešní poměry slušný průměr a v době uvedení to bylo na krabicoidní MPV velmi dobré číslo. Mimochodem kapota motoru je na plynových vzpěrách, což potěší a ani v dnešní době není samozřejmé. Shrnuto a podtrženo, Multipla je výborné auto, skvělé promyšlené a na svou dobu převratné. A i když všichni hejtují jeho vzhled, mně se fakt líbí.
