Vyzkoušeli jsme si blízkou budoucnost – dodávku čistě na elektrický pohon. Dá se už dnes reálně používat?
Vzhled
Vypadá tak trochu jako plejtvák. Nevím, čím to je, dost možná absencí klasické masky, ale automobil skutečně vypadá jako velryba. Ale kromě hladké přední části se tu na efekt nehraje. Je to dodávka, takže za čelním sklem začíná hranatá krabice, jejíž jediným úkolem je maximalizace vnitřního prostoru. Hladká přední část působí kontrastně ke krabicovité zádi, ale má na starost maximální snížení odporu vzduchu a zvýšení dojezdu vozidla. Účelnost z každé naznačené křivky přímo křičí, ale to mi u dodávek vyhovuje.
Interiér
S dodávkami mám naježděno dost z dávných dob brigádničení, na základě čehož neustále velebím Fordy Transit, zatímco má záda proklínají druhou generaci Fiatu Ducato. Správný a pohodlný posez v dodávce je prostě alfou omegou této kategorie, protože jde o vozy navržené pro to, aby v nich člověk přežil za volantem celý den. Co se týká Nissanu, tam rozhodně moc výhrad mít nemohu, sedí se mi dobře. Ano, je to posez jako na židli, ale sedadlo je pohodlné, opěradlo není příliš vzpřímené a všechny ovládací prvky mám hned po ruce. Tedy až na páku ruční brzdy, tu má i sebe spolujezdec.
Je tu jeden zásadní kaz. Naprostý nedostatek odkládacích prostor je prostě u dodávky problém. Kapsy ve dveřích jsou malé, do kastlíku nedáte nic víc než originální příručku a uprostřed máte jen pár malých poliček. To zkrátka řidiči dodávky nemůže stačit, protože pokud trávíte za volantem celou pracovní dobu, potřebujete si odkládat kolem sebe spoustu papírů, vizitek, propisek, jídla a pití. A v tu chvíli máte v Nissanu problém. A i v případě, že by někdo zvažoval pořízení dodávky pro soukromé účely, určitě postřehne pokulhávání za konkurencí.
Přístup na zadní sedadla je dobrý díky posuvným dveřím po obou stranách. Zde najdete příjemnou, pohodlnou a měkkou lavici pro tři pasažéry, kterou lze snadno demontovat a zvětšit tím zavazadlový, nebo spíš nákladový prostor. Do toho se dá ještě dostat zadními, vzhůru výklopnými dveřmi. Možná i to byl jeden z důvodů, proč po tomto Nissanu sáhly newyorské taxislužby. Jinak pokud máte dodávku v režimu pro převoz osob, máte v nákladovém prostoru i klasické plato, které mají malé hatchbacky. Tady je plato ale dost velké a nevim proč, fascinuje mě.
Jízda
Máme tu další moderní vůz s bezklíčovým zapalováním. Tedy, ono se tu vlastně nic nezapaluje ani nestartuje, je tu spínací tlačítko se symbolem, který najdete i na své pračce. Herdek, je to pořád auto, ne škatule pro zarostlé pěstitele biorajčat v konopných sandálech. A nebo snad je? Upřímně si nejsem jistý, zda se mi nakonec vlastně nelíbí to, že se odlišuje. Mé pocity jsou vážně rozporuplné, protože můj nos vzdychá blahem, když čichá na soutěži veteránů ten karcinogenní fujtajbl, moje ego však lechtá pomyšlení, že mám něco unikátního. Ale nakonec design zapínacího tlačítka asi nebude žádným závažným kritériem pro zájemce, takže pojďme dál. Když už je tedy spotřebič, pardon, automobil zapnutý, stále se nic neděje. Chod poznáte jen podle rozsvícených ikon na přístrojích. Stačí povolit ručku u spolujezdce (och, jak japonské, další kladný bod) a rozjet se.
To je jako tramvaj! Tedy spíš trolejbus, stále se neozývá téměř žádný zvuk. K vašim bubínkům se dostane jen trochu aerodynamického hukotu od proudícícho vzduchu, jinak nic. Dojem z prostředku veřejné dopravy umocňuje zejména obrovský vnitřní prostor a také velká prosklená plocha, která opět připomíná trolejbus. Z vozu je výtečný výhled všemi směry. Překvapuje mě, že ačkoliv není tahle dodávka až tak vysoká, na ostatní účastníky provozu stejně koukáte hezky z patra. A ještě jedna věc mi připomínala trolejbus – varovné pípání při couvání. U malé dodávky je to legrační, ale věřím, že při městské rozvážce se to může v hustém provozu hodit.
Ale nabízí také Nissan něco řidičům, které jízda autem baví? No ovšem! Například velmi prudkou akceleraci z klidu. Díky tomu se i s dodávkou stanete pány semaforových rozjezdů. Jen je trochu znekliďující, že okolí se mnohem rychleji pohybuje, ale vaše uši nic neslyší. Ve městě se alespoň dočkáte hluku okolní dopravy, ale ve volné krajině budete mít pocit, že jste ohluchli.
Hlavní nevýhodou tohoto elektromobilu je však jeho dojezd, v reálu jen něco přes 130 kilometrů. Výrobce sice uvádí až 170, ale v tom případě zapomeňte na rádio, klimatizaci a nějaké předjíždění. I ta reálná vzdálenost je sice postačující pro rozvážkový vůz ve městě, ale na delší trasy se zatím tolik nehodí. Velmi to limituje možnost použití vozu a dokud se rychlodobíjecí stanice nerozšíří dostatečně po celé zemi, nemůžeme typ e-NV200 považovat za plnohodnotného soupeře běžných dodávek. Jako vůz taxislužby nebo na rozvážky po městech, pokud bude mít uživatel možnost nabíjet vůz na pracovišti a při nočním parkování, tak už může fungovat i dnes. Co mě ale zaráží, je spousta prázdného místa pod přední kapotou. Proč tu sakra nejsou další baterie? A nebo proč třeba podlaha zavazadlového prostoru není o něco výše, mohly tam být ještě další články. Vůz tak mohl mít větší dojezd a rázem by byl použitelný i na delší cesty.
Závěr
S takto malým dojezdem vlastně tak tak dojedete z Prahy do Jihlavy, ale jen pokud máte jistotu, že tam můžete vůz opět dobít. Další věcí je problém legislativy od naší neschopné vlády, která na ekologické automobily odmítá schválit nějaké zvýhodnění, a tak Nissanu může snadno srazit vaz jeho pořizovací cena. Nicméně v budoucnu to vypadá jako použitelné řešení a přeci jen, když se ekologie rozmůže hlavně v užitkové dopravě, zůstanou fosilní paliva pro nás, pro nadšence, kteři si doma budou vydržovat nějaký starý neekologický veterán. A to je přece fajn, ne?
Základní cena (dodávka) 871 200 Kč
Základní cena (minibus) 902 660 Kč
Cena testovaného modelu 902 660 Kč
Porovnejte parametry vozu Nissan NV200 s konkurencí na Autohled.cz
