TEST Citroën Saxo VTS

TEST Citroën Saxo VTS

Některá auta si sama koledují o to, abychom na jejich základě škatulkovali jejich majitele. Například v Anglii je prý průměrný řidič tohoto vozu devátenáctiletý puberťák s kšiltem dozadu, který se snaží dokončit střední školu, což mu kvůli ponocování na tuning srazech moc nejde. Ale my nejsme na ostrovech, takže jsem vyhledal normálního majitele a vyzkoušel, zda se všechny ty legendy kolující o tomhle autě zakládají na pravdě.

A o čem že tu celou dobu mluvíme? O Citroënu Saxo VTS – malé kapesní raketě pro zábavné ježdění. Klasické Saxo se dělalo od roku 1996, kdy nahradilo typ AX, do roku 2002, kdy jej vystřídala rovnou dvojice nástupců – typy C2 a C3. Peugeot navíc vyráběl sesterský model 106. Sportovní verze VTS přišla na trh také hned zkraje výroby, původně šlo ovšem o verzi s motorem 1.4 a výkonem 55 kW. Následně se objevila verze 1.6 o výkonu 72 kW a nakonec 1.6 16V o výkonu 87 kW. A právě tu si dnes představíme blíže.

Máme tu verzi po faceliftu s většími předními světly. Předchozí majitel se nechal trochu unést fantazií, a tak má vůz tuningovou masku a zafoliovaná okna. Uvedení do původního stavu je ale v plánu, což rád slyším. Na první pohled vás zaujme originální bodykit s nástavci prahů a většími lemy blatníků. Ty už jsou naštěstí originální a auto díky nim vypadá výrazně lépe. Skvělý vzhled pomáhá dotvářet i nižší posez auta na sportovnějším podvozku. Je to jednoduchý recept na dobře vypadající malý vůz – stačí jej zkrátka dát k zemi a mírně rozšířit. Ani pak není třeba nasazovat přehnaně velká kola. Chybět nesmí ani boční lišta s logem VTS, to abyste věděli, s kým máte tu čest. Aerodynamiku mírně vylepšuje spoiler nad zadním oknem.

Pod kapotou moc místa není, protože se tam musela nacpat celkem velká jednotka. Ještě si pamatuju na osobní zkušenost se Saxem s o půl litru menším motorem, které díky odlehčené dodávkové verzi bylo zábavnější, než by se mohlo zdát. Ale pryč od vzpomínek, dnešní zážitek by je mohl předčít. Dveře v třídvířku jsou velké a velmi dobře se jimi nastupuje na přední sedadla, na ty zadní je to trochu krkolomnější. Sedačky mají moc pěkný vzorek a dostatečné boční vedení. Páčku na jejich nastavení ale hledejte na vnitřní straně, u dveří byste k ní ruku stejně neprostrčili. Velmi brzy se v nich uvelebíte a dosáhnete na pedály, plyn je trochu utopenější. Místa vpředu je dost, vzadu pochopitelně nemůžete čekat žádné zázraky. Vzhledem ke krátkému rozvoru (2385 mm) je trochu obtížné nacpat za sebe dva dlouhány s výškou 190 cm. Ale ono to nevadí, protože na to tento vůz ani stavěný nebyl.

Mohlo by vás zajímat:  Test Škoda Rapid 1,2 TSI Ambition

Interiér já osobně poznávám na první pohled, i když drobné rozdíly tu jsou. Velké dveře při bouchnutí vydávají stejný plechový zvuk a i klíček je mi povědomý. Vnitřek velmi dobře odvětráte výklopnými zadními okny, ale konkrétně v tomhle kousku je i klimatizace. Přední okna jsou pochopitelně elektricky ovládaná a jejich spínače najdete uprostřed. Plasty mi přišly kvalitněji zpracované než v běžných verzích, ale možná jde jen o lepší péči majitelů. Stále jsou totiž tvrdé a neměkčené. Před sedadlem spolujezdce se nenachází odkládací kastlík, ale airbag spolujezdce. Předměty tak můžete odložit do malé vaničky na palubní desce. Vzhledem k charakteru vozu vám ale stejně nejspíš v nejbližší zatáčce odcestují jinam. Naštěstí tu jsou ještě kapsy ve dveřích a objemná přihrádka před řadící pákou. Poměrně velký je i zavazadlový prostor, ve své době Saxo v tomto směru porazilo i Škodu Felicii. Užitnou hodnotu kufru zvětšují dělená zadní sklopná sedadla, díky kterým základní objem 280 litrů zvětšíte až na 953 litry.

Pořád ale jen jako sup kroužím kolem podstaty vozu, takže se konečně vrhneme na tuhle kořist a zjistíme, jak vlastně opěvované VTS jezdí. Sedí se mi velmi dobře v celkem optimální pozici. Navíc mám z vozu skvělý výhled. Napřed se rozjíždím opatrně a osahávám si ovládací prvky auta. Pedály zabírají dobře, řazení je ale trochu zrádné. Já už s jiným Saxem jezdil, takže jsem navyklý, kde přesně jednotlivé kvalty jsou. Na rozdíl od běžné verze má tohle alespoň řadící páku, která se dá dobře držet. Když vyjdeme na okrsku, nechávám motor roztočit. Agregát vás odměňuje větším jekotem (ovšem přijemně se to poslouchá, ve výfuku je navíc ještě vložka, jinak by se s tím běžně jezdit moc nedalo) a velmi pružným zrychlením. Co pružným zrychlením, ten odpich je při správných otáčkách výborný. Ostatně maximum výkonu stejně najdete až ve vyšších polohách otáčkoměru, takže prostě pořád točíte jen pro ten radostný pocit. Podvozek je tužší, než u běžných verzí a velmi dobře dřží ve stopě. Ani na uskákané silnici se nenechá příliš rozhodit. Posilovač vám pomáhá, ale že by vám otravně kecal do řízení, to se říct nedá. Už z pocitu je vám ale jasné, že kastle nebyla nijak dodatečně vyztužená. Vpředu a vzadu jsou kotoučové brzdy, na tomto voze ovšem řádně vylepšené. Při jejich plném účinku byste mohli měřit i přetížení G.

Mohlo by vás zajímat:  Test Kia EV6: Elektrický mimozemšťan, kvůli kterému bych spalováky zakázal hned zítra

Myslel jsem si, že chování auta je mi jasné, ovšem když za volantem sedí majitel, projevuje se vůz ještě úžasněji. Vždy rád sedím vedle někoho, kdo svůj vůz perfektně ovládá. Navíc teď vedle mě sedí bývalý závodník v hobby rally, rallycrossu a také můj současný soupeř ze závodů ve slalomu. A je vidět, že svůj vůz dokonale zná. Saxo polyká zatáčky nebývalou rychlostí, nebrzdíme předčasně jako při mojí jízdě a otáčky se neustále pohybují u výkonové špičky. Tohle je hotový koncert pro automobilové nadšence a já jsem tu jako jediný úžaslý divák.

Takové je tedy Saxo VTS, touha mnoha mladých kluků s mokrým řidičákem. Splašená nákupní taška stojící původně 449 000 kč, kterou nyní seženete i za méně než desetinu této sumy. Pokud chcete za málo peněz opravdu hodně muziky, utíkejte si jedno koupit, než všechny skončí v nezkušených rukou omotané o stromy u krajnic. Je hbité a dravé a v okolí se stanete pány zatáček. Pár much sice auto má, ale vždy s ním budete mít úsměv na tváři.

Mohlo by vás zajímat:  Test SsangYong Musso Grand: Cestou necestou, polem nepolem

Na závěr se zeptáme majitele na několik otázek:

Proč sis vybral zrovna tohle auto, byl to tvůj dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?

Vždycky jsem vrcholný model VTS chtěl, je perfektní do zatáček a neni příliš nedotáčivý narozdíl například od první Fabie RS. Perfektně se hodí na závody ve slalomu, kterých se zúčastňuji, je malý a mrštný. A vzhledově se mi líbí mnohem víc, než sesterský Peugeot 106 Rallye. Navíc jsem dříve měl VTS s motorem 1.4, takže šlo o logický posun vpřed. A když se mi před třemi roky naskytlo mé první VTS, rozhodl jsme se, že si udělám radost. Teď jsme již VTS 1.6 v dobrém stavu cíleně hledal.

Jak těžké bylo tenhle vůz získat?

Sehnat verzi 1.6 16V je těžší, ale slabší 1.4 se sežene velmi snadno. Na prodej je jich hodně

Jak se s autem žije v běžném provozu? A máš ho pro radost nebo na denní používání?

Na obojí, Dobře to funguje jak na silnici, tak na závodech, jsme s tim maximálně spokojený.

Jaký byl nejzajímavější zážitek s tvým autem?

Auto mám nově, takže na nové skvělé zážitky se teprve těším. Ale líbí se mi, jak nikdo nevěří, jak dobře ten vůz jede, dokud se nesveze. (To potvrzuji – pozn. autor)

Plánuješ na něm nějaké úpravy či opravy?

Určitě pořídit nové pneu, vyměnit rozvody, pořídit jiná kola a vyměnit tu tuzing masku za sériovou.

Jaký je tvůj největší motoristický sen?

Kdybych fakticky neměl žádný limit, zkusil bych s Fabií S2000 startovat v českém mistránku v rally.