Historie BAZu Oficiál

V dobách reálného socialismu byla jako služební vozidlo nejčastěji používána reprezentativní, avšak dosti „rozežraná“ a drahá Volha 24. Koncem sedmdesátých let proto nadřízené Ministerstvo hutnictví, strojírenství a elektrotechniky poslalo do BAZ (Bratislavské automobilové závody) požadavek na stavbu funkčního vzorku auta, které by bylo schopno převézt na delších cestách pět lidí, a zároveň by využívalo výhradně tuzemských komponent. Prioritou byla také, v porovnání s Volhou, nižší cena i spotřeba.

V Bratislavě použili ke stavbě sedanu se jménem Oficiál, jež byla dokončena v létě roku 1980, tehdy populární Škodu 120 LS (Š 742), kterou však technici v podélné ose rozřezali a rozšířili o 120 mm (některé zdroje uvádějí rozšíření karosérie až o 200 mm). V oblasti podlahy, střechy, obou kapot i zadního čela byl na rozšíření použit kus plechu, přední a zadní okno je zhotoveno ze dvou exemplářů příslušného skla. Výsledkem úprav byla šířka 1715 mm, respektive 1795 mm v případě, že je pravdivé rozšíření o oněch 200 mm.

Mohlo by vás zajímat:  Příběh československé značky Tatra bere dech i po mnoha letech

Zcela překopána byla koncepce auta – zatímco 120 měla motor vzadu a poháněná zadní kola, Oficiál dostal podélně uložený motor nad přední nápravou, jenž poháněl nezávisle zavěšená zadní kola. Změna uložení motoru si vyžádala posunutí přední nápravy o 100 mm dopředu, čímž narostl rozvor náprav na 2500 mm. Ani samotná pohonná jednotka nebyla ze „stodvacítky“. Místo ní byla použita zážehová patnáctistovka s upraveným sacím potrubím a čističem vzduchu vpravo vedle motoru původem z TAZu 1500 alias Škody 1203 z Trnavy. Takto motorizovaný sedan dosahoval výkonu 57 koní při 4500 ot./min a točivého momentu 105 Nm při 2500 ot./min. Československá dodávka se stala rovněž donorem čtyřstupňové převodovky, spojky, spojovací hřídele, rozvodovky a hnací hřídele.

Mohlo by vás zajímat:  Historie Tatra 87

Designéři dopřáli Oficiálu zcela novou přední část s maskou z tehdy velmi populárního černého plastu a hranatými kryty předních světel. Z černého plastu byly zhotoveny také oba hranaté nárazníky. Přední kapota byla nicméně pořád otevírána vlevo do strany a „stodvacítku“ laik pozná i v zadních světlech nebo zpětném zrcátku.

Podobně jako vlastně všechny prototypy či funkční vzorky zhotovené v Bratislavě se však Oficiál do sériové výroby nedostal. Na rozdíl od některých svých kolegů z Mladé Boleslavi měl štěstí alespoň v tom, že neskončil na vrakovišti, ale v depozitáři bratislavského Muzea dopravy. Tam dodnes čeká, v ne úplně perfektním stavu, na renovaci. 

Mohlo by vás zajímat:  35 let modelu Multivan: první osobní automobil, MPV a kempovací vůz v jednom

Zdroj: Škoda zapomenuté vozy 1960 – 1990, autor: Jan Tuček, auta5p.eu, skoda742.estranky.cz