Podnětem k sepsání těchto řádků jsou úvodníky ve dvou nejmenovaných motoristických titulech, patřící jednomu vydavatelství. V obou se totiž šéfredaktoři daných periodik shodli, že cestování do Ženevy bylo vlastně ztrátou času, že téměř všechna auta už jsme znali dlouho dopředu, že na stáncích nebyla žádná auta pro masy a že koncepty už jsou taky zbytečným přežitkem… Jedním dechem se však dočtete, že na výlet do Švýcarska vyrazila téměř celá redakce a hlavní článek z Palexpa tvoří Škoda Superb, jejíž podoba byla detailnímu rentgenu podrobena už před necelým měsícem…
Osobně, ač jsem se velmi snažil, letos do Ženevy nejedu. O to víc jsem se snažil pochytit živé fotky od kolegů, kteří výstavu navštívili a vstřebat „megabajty“ dat z tiskových zpráv jednotlivých automobilek. Konec konců, snažení mě a mého kolegy můžete vidět ve dvou přehledných článcích, nabízející komplexní přehled všeho nového, co Ženeva letos nabídla. Zpět však k jádru pudla, k tomu, proč se tady snažím o rádoby názorovou publicistiku.
Jak jsem již předeslal, pro oba šéfredaktory byla návštěva Ženevy „ztrátou času“ i proto, že zde nenašli auta pro běžnou populaci. Doslova by se jejich počet dal „spočítat na prstech jedné ruky.“ Já jsem to jen opravdu hrubým odhadem zkusil, a i když samozřejmě poznám nadsázku, dovolím si i tak oponovat. Z premiér pro normálního automobilového konzumenta namátkou vypíchnu Opel Karl, Renault Kadjar, Hondu Jazz, Hondu HR-V, Mazdu CX-3, Subaru Levorg, VW Touran, VW Caddy, Seat 20V20 nebo modernizace Peugeotu 208 a Toyoty Auris. A takhle bych mohl pokračovat až k velkým dvouciferným číslům… Co se týče supersportů, hypersportů nebo aut pro několik vyvolených – nejsou to právě tahle auta, kvůli kterým na autosalony jezdíme? Není to právě stánek Lamborghini, Ferrari, Bugatti nebo Porsche, kde se pravidelně tvoří největší fronty i mezi novináři? Není to právě Koenigsegg, kam se snaží všichni akreditovaní dostat a třeba se také posadit? Ono totiž ruku na srdce, který běžný smrtelník či novinář z Česka si může dovolit koupit nebo alespoň otestovat auto za 15 a více milionů, jehož se vyrobí maximálně kolem několik desítek kusů? Jistou logiku ještě má, že kvůli „běžným“ modelům se na autosalony nevyplatí jezdit, protože po nějaké době si stačí vyhradit jedno odpoledne a objet vybraná dealerství a modely si osobně vyzkoušet. Logiku, podle které je špatná záplava nedostupných aut, však nějakým způsobem nechápu.
Podobným příkladem jako luxusní auta jsou „tuny víceméně nesmyslných konceptů,“ mohu-li parafrázovat kousíček jednoho z úvodníků. Opět se nabízí otázka, jestli to nejsou koncepty, co plní stránky jednotlivých časopisů a kvůli kterým se na autosalon i z pohledu novináře vyplatí jet. Vždyť některá koncepční auta, ať už sebenesmyslnější, končí často po výstavě v rukou soukromníků nebo hůř v drtičce plechu a nikdo je už nikdy neuvidí. Zeptejte se některých lidí, jak rádi by dnes třeba navštívili ženevský autosalon před řekněme třiceti lety a prohlédli si tehdy také „nesmyslné koncepty.“
Jediným bodem, kde se dá nějakým způsobem souhlasit, je tak problém prozrazení či oficiální prezentace většiny novinek ještě před samotným začátkem autosalonu. Opět je to ale věc dnešní internetové doby, která velí představit model co nejdříve, aby si mohl vychutnat svých pět minut slávy. Při prezentaci na samotném autosalonu totiž hrozí, že takového Opelu Karl by si novináři i fandové nemuseli přes Bentley EXP 10 Speed 6 vůbec všimnout.
Globálně to však mé „rozhořčení“ nad oběma úvodníky nezmírňuje, ba právě naopak. Stalo se už totiž koloritem, nadávat při každém autosalonu, jak stojí s prominutím za hovno, jak je tam buď hodně zelených aut nebo málo zelených aut, hodně supersportů nebo málo supersportů, hodně aut pro normální spotřebitele nebo málo aut pro normální spotřebitele, atd… Automobilový novinář velkého periodika je zkrátka už jen z principu nespokojen, nad čímž novinář malého periodika, které se na podobnou akci většinou nedostane, jen nevěřícně kroutí hlavou…
Fotografie: Geneva Motor Show 2015
