Auto, představované v tomto článku, není o designu, není o prostoru a dokonce není ani o pohodlí za volantem. Zato je o zábavě, rychlosti a lehkosti s jakou se proplétá zatáčkami v japonských údolích při závodech v driftu. Řeč je o Toyotě AE86!
Ta vychází z páté generace Corolly v provedení Levin (označení v USA) nebo Toyoty Sprinter Trueno (označení Corolly v Australii). Spolu se tato dvě provedení prodávala pouze na japonském trhu. Pokud chcete Levin a Trueno rozeznat, jde to především díky odlišnému řešení předních světel (Levin má pevná přední světla, Trueno je má vyklápěcí). Rozdílná byla od začátku výroby i zadní světla.
Toyota AE86 se představila v roce 1983 a vyráběla se do roku 1987. Nabídka karoserií byla omezena na dvoudveřové kupé a třídveřový hatchback. Zajímavé je rozluštění názvu automobilu – A = označení motoru (série 4A), E = označení pro Corollu, 8 = označení pro pátou generaci a 6 = označení pro šestou variantu modelu Corolla. Na domácím trhu byla AE86 označována také jako Hachi-Roku, což je japonské označení pro 86.
Základní tajemství AE86 tkví v kompaktních rozměrech a nízké hmotnosti, díky čemuž je auto velmi obratné a výborně ovladatelné. Na délku má AE86 4200 mm, na šířku 1630 mm, na výšku 1340 mm a rozvor náprav má délku 2400 mm. Hmotnost začínala na 910 kg u japonské verze GT. Model GT-S vážil přes 989 kg a nejtěžší verze přesáhly hmotnost 1100 kg. Důležité je také zmínit, že AE86 vyznává klasickou koncepci s motorem vpředu a pohonem zadních kol.
Pod kapotou evropské (označována jako GT) a japonské verze (označována GT, GT-APEX nebo GTV) se objevuje zážehový čtyřválec 4A-GE o objemu 1.6 litru, který se chlubí technologií variabilní délky sání T-VIS (Toyota Variable Intake System). Hrubá hodnota výkonu – 130 koní a točivého momentu 150 Nm – byla později upravena na čistou hodnotu 120 koní a 142 Nm. Standardně byl motor spojen s pětistupňovým manuálem a za příplatek byl k dispozici diferenciál s omezenou svorností LSD. V Americe (označení GT-S) však nebyla ani AE86 ušetřena emisních limitů státu Kalifornie a tak má motor tamější verze, s označením 4A-GEC, výkon pouze 114 koní a točivý moment 136 Nm.
Podvozek byl vybaven předním nezávislým zavěšením typu MacPherson a čtyřprvkovou zadní nápravou s vinutými pružinami, přičemž jak vpředu, tak i vzadu se nacházela stabilizační tyč. Jak evropská, tak i japonská a americká verze disponovala standardně montovanými kotoučovými brzdami na všech kolech a zadním diferenciálem o velikosti 6,7 palce.
Specialitou trhů v Americe a na Blízkém východě je „očesaná“ verze AE86 SR5, která měla pouze jednovačkový motor s označením 4A-C (výkon 87 koní a točivý moment 115 Nm). Dále jste třeba dostali bubnové brzdy na zadních kolech, měkčí naladění podvozku, zadní diferenciál o velikosti 6,38 palce a v neposlední řadě si nebylo možno připlatit za samosvorný diferenciál. Na rozdíl od výkonnějších sourozenců však u této motorizace bylo možné sáhnout i po čtyřstupňovém automatu.
Kromě klasických silnic je AE86 i legendou závodních okruhů a rally. Dodnes se s AE86 můžeme setkat na různých regionálních rally v Japonsku či v USA nebo na okruzích především v Irsku nebo ve Finsku. Velmi oblíbené jsou přestavby AE86 podle pravidel tříd A a N. V rally třídě A (omezený objem motoru na 1600 kubíků) dominovaly AE86 díky motoru 4A-GZE, což je přeplňovaná varianta motoru z klasické AE86. Pokud se přesuneme do třídy A v okruhovém závodění, zde byly velmi populární především souboje s Hondami Civic a i po nahrazení AE86 modernějšími typy AE92 a AE101 dokázala stará Toyota mladší sourozence pravidelně porážet.
Pozoruhodnou se v roce 1998 stala snaha Toyotou podporovaného týmu Kraft vstoupit do japonského mistrovství cestovních vozů s autem, které mělo trubkový rám, karosérii AE86 a pod kapotou motor 3S-GTE o výkonu asi 305 koní z Toyoty MR-2 Turbo. Přestože auto nakonec vyhovělo regulím třídy GT300, jeho úspěch nebyl nikterak výrazný, a proto v roce 2001 tato anabáze v tichosti skončila.
Úplně jiným odvětvím sportu jsou japonské pouliční závody, kde si závodníci (v japonštině označovaní jako hashiriya) oblíbili AE86 především díky velmi nízké hmotnosti a živému, velmi lehce upravitelnému motoru pod kapotou. Taktéž japonskou specialitou jsou závody v driftu nejen po klikatých horských silničkách. Asi nejvýznamnější postavou, která se kdy v kompaktní Toyotě proháněla v této kategorii, je Keiichi Tsuchiya, kterému se také přezdívá Drift King (Král Driftu).
##toyota_ae1##
##toyota_ae2##
Zdroj: 86ers.org, superstreetonline.com, speedhunters.com, wikipedia.org
