Mezi japonskými automobilkami má Honda své pevné místo. Tam, kde byly třeba takové Toyoty vždy nudné, ačkoliv kvalitní, přidávala Honda ještě špetku moc důležitého potěšení a kýbl, či dva emocí. „Auto emoción“ je sice motto jiné automobilky, klidně by mohlo být právě tady. Jestli měla Tokijská automobilka v něčem vždycky navrch, byla to radost z jízdy.
Jazz platí už od své první generace za výjimečně kvalitní vůz skvělých, ne-li sportovních jízdních vlastností a patří k těm nejzábavnějším nákupním taškám jaké šly koupit. To tedy ještě pod kapotou dřímal atmosférický čtyřválec a řadilo se manuálně. Zapalte svíčku za další zesnulou manuální skříň, v modelovém roce 2020 už je všechno jinak. Nový model Hondy Jazz pro rok 2020 už je k dostání jen jako mild-hybrid.
JAZZ V PLASTU
Hondu Jazz jsme před nedávnem testovali. Já Vám nyní povím, jak vypadá nejvyšší verze Crosstrek. Pardon to je Subaru, chtěl jsem říct Crosstourer. Omluvte mě, to je motocykl. Takže CrossTOUR? To je přece taky Honda. Skoro bych řekl, že je svět trochu „přeCROSSovaný“. Náš Cross je totiž hvězda!
Crosstar vypadá stejně, jako normální Jazz, jen je kolem dokola oplastovaný a má mírně vyšší světlou výšku (ze 136 mm na 152 mm) a dokonce chrániče podvozku. Design je moderní, dnešní, aktuální a užitečný. Působí roztomile, trochu jako malé slůně. Když to však vezmu do hloubky, liší se oba víc, než jen plastem. Lví podíl na tom má i poměrně konvenční červená metalíza měnící „malé dotykové autíčko z budoucnosti“ na vlastně docela běžný hatchback ze současnosti a mohutné střešní lyžiny, jako z terénního speciálu. Varianta, kterou testoval kolega opravdu vypadá mnohem více futuristicky. V kombinaci s „květinovými“ disky je pak nad slunce jasné, že se Crosstar podbízí hlavně ženám.
Genderové stereotypy stranou. Ačkoliv si myslím, že černé plasty kolem jakéhokoliv auta nejsou nic krásného ani na Audi Allroad, jejich praktický přínos je bez diskuse. Nejde jen o vlastní nepozornost, ale hlavně o nepozornost a lhostejnost druhých! Černé plasty vás ochrání.
MALÉ VELKÉ MPV
Skvěle využít obestavěný prostor, to Japonci vždycky uměli. Tohle, že je malé auto do města? Šířka interiéru je vskutku velkorysá, být tady lavice pro tři pasažéry, nestrádali by stísněností, vzadu jakbysmet. Kufr je poměrně malý, navíc jsou v něm baterie, malá auta však většinou mají malé zavazadelníky. Komu by to vadilo, má veliké štěstí – Honda má magické zadní sedačky, jak je samá nazývá, jednoduše spočívají v tom, že sedáky na zadních sedadlech sklopíte nahoru a do vzniklého prostoru v klidu umístíte velký sud piva, méně vzrostlý banánovník, nebo bicykl.
Interiér Hondy Jazz působí trochu sci-fi, ale ne zase tolik, jako u nedávno testované Hondy e, stojí více nohama na zemi. Střed palubní desky vyšších výbav, rovněž té naší Crosstar, je měkce čalouněný světle šedivou látkou která je příjemná na omak. Ve stejné barvě jsou pak vyvedena sedadla i výplně dveří. Díky tomu dostává interiér další rozměr a vypadá jako útulný obývák mladých Japonců, chybí tu snad jen živá květina, jako ve VW Beetle.
Displeje najdeme v autě dva. Ten menší před řidičem, vám umožní vypěstovat eko-kytičku, ukáže kudy proudí elektřina, co z hybridní soustavy zrovna pracuje a kam co teče. Má milý, „zenový“ design a plynulé animace. Druhý je klasický displej infotainmentu s jednoduchým designem. Je rychlý, přehledný, nemám co bych vytkl. Snad jedině… Jiné hybridy umí ukázat aktuální kapacitu vysokonapěťové baterie, zde to bohužel chybí.
Měl bych všechnu tu chválu taky vyvrátit nějakou kritikou. Pokud bych něco vážně chtěl vytýkat, jsou to tradičně plasty. Nepřijde mi to tolik důležité, nicméně na většině místech jsou použité ty tvrdé a černé jako uhlí. Naštěstí jsou to právě ta místa, kterých se nikdy nebudete potřebovat dotýkat.
Interiér nové Hondy Jazz Crosstar je příjemný, útulný a prostorný pokojíček. Snoubí moderní design s dotykem přírody, je zde cítit, že Jing a Jang jsou v rovnováze.
POHODA JAZZ NA SILNICI
Nový Jazz Hybrid je autem především do města a jako takový i jezdí. Kdo by se chtěl městem kodrcat ve tvrdém sporťáku, že? Ladit podvozky Japonci vždycky uměli a zde se jim to povedlo na výbornou. Tlumiče s vyšším zdvihem a měkčí pružiny, spolu s vyšší světlou výškou u modelu Crosstar, dělají zázraky. Jel jsem v životě mnoha malými auty, a však žádné z nich nedokázalo tak skvěle filtrovat nerovnosti vozovky. Zásluhu na tom jistě má i dlouhý rozvor náprav. Podvozek přitom není otravně měkký a houpavý, do města naprostý ideál.
Teď je na místě si říct to nejdůležitější. I přes veškerý komfort který Jazz nabízí, není nuda ho řídit. Kola v rozích karoserie, strmý převod řízení, baterie snižující těžiště a především výborný výhled do všech stran, to všechno vám pomůže vyhrát ranní závod o včasný příchod do práce. A ačkoliv pohonné ústrojí bude trochu protestovat, budete chtít jezdit rychle…
POHODA JAZZ POD KAPOTOU
Pojďme si představit účastníky pohonného ústrojí: Nejdříve tu máme benzínový čtyřválec 1,5 litrů, který do systému vloží svých 72kw. Většinu svého života stráví jako generátor elektřiny pro elektromotor, ten má výkon dalších 80kw a poslední je tu ještě generátor se svými 70kw. Zahoďte kalkulačky, souhrnný systémový výkon je 80kw, resp 107 koní a 253 Nm. V kufru se ještě nachází baterie s kapacitou 0,8 kWh, která je středobodem celého ústrojí.
Přál bych si napsal něco světoborného o tom, jak tahle symbióza funguje, ale nemůžu. Funguje to jako každý jiný mild-hybrid, se všemi výhodami i nevýhodami. Většinu času se Jazz bude snažit jet čistě na baterie – to poznáte podle velké kontrolky EV, svítící na přístrojovém štítu. Když dojde šťáva, zapne se motor benzínový a baterky dobije. Nakonec, když potřebujete předjíždět, vystřelit z křižovatky, nebo se omylem vydáte na dálnici, dokáží oba motory pracovat naráz a generovat maximální výkon. Čistě na elektřinu se dají ujet tak dva-tři kilometry do rychlosti 80 km/h.
Dohromady to funguje uživatelsky velmi přívětivě a nenuceně, prostě jen šlápněte na plyn a občas na brzdu a malá Honda dělá, co se čeká. Na cesty po městě optimální. Při prudší akceleraci se nevyhneme hlasitému protestování, když CVT převodovka vytáčí benzínový čtyřválec až někam k omezovači, ale to je jediný a u hybridů běžný rušivý element. Klidné, pohodové tempo si užijete nejvíce, jde v něm zvládnout i dálnice.
Pro spořílky je připravený ECONomický režim, se kterým vůz více brzdí motorem a tím rekuperuje elektřinu. Ve finále mi spíš přišlo, jako by se motor dusil, na plyn bylo třeba šlapat častěji, čímž jsme se dostali k přesně opačnému výsledku – vyšší spotřebě paliva. Kdo chce z Jazzu vydolovat opravdu nejnižší možnou spotřebu, musí rovněž dělat opak, totiž jezdit rychle! Prudká akcelerace a časté brzdění jsou klíčem k rychlému nabíjení baterie a častější čistě elektrické jízdě, která vynahradí vstupní ztráty na palivu.
V řeči čísel jsem 100 km po Praze jezdil za 5,3 v EKO režimu, s očima na šťopkách, předvídáním a dalšími úspornými fígly, zatímco až neslušně rychlá jízda byla za 4,7. Ani jízda po dálnici neudělá vítr v peněžence, přes 6 litrů na sto se nejspíš nikdy nedostanete.
DLOUHODOBÉ HODNOTY
Model Jazz se za svůj krátký život stal etalonem mezi malými auty. Ve své poslední generaci dělá čest svému jménu. Ačkoliv v kontextu doby ztratil trochu ze své řidičské hravosti, jedná se pořád o jedno z nejkvalitnějších a nejlépe jezdících malých aut na trhu, mezi hybridy pak vyloženě kraluje.
Hodnoty malého MPV nejsou okázalé, nedává je na odiv, Jazz je skromný, pokorný, přitom technický dokonalý a velmi moderní. Naprosto unešený jsem z praktického a krásného interiéru, jízdního komfortu. Působí jako auto o třídu větší.
Než jsem si přebíral vůz k testu, přemýšlel jsem nad tím, jestli více než 600 tisíc za malé auto do města, není příliš mnoho. Jiné malé vozy Jazz možná překonají i nižší spotřebou paliva, jenže o tom to není. Jde o symbiózu jízdního komfortu a pohodu, která na palubě panuje. Ale také trvanlivost. Jazz si lidé nekupují bezmyšlenkovitě, naopak. Přemýšlí nad tím, protože vědí, že jde o investici do budoucna a vydrží jim spousty let houževnatě sloužit bez závady. To jsou jeho nejsilnější stránky. Pokud vám stejně jako mě, přijde 600 tisíc mnoho, nezoufejte. Základní a stejně vyjimečný Jazz m:HEV, byť bez praktického oplastování můžete mít už za necelých 450 tisíc korun.
