Testovat elektromobil je vždy trochu náročnější. Je třeba připravit se na hatery, kteří přesně vědí, proč elektřina na silnice nepatří. Potom je třeba zmapovat síť veřejných nabíjecích stanic a vyrazit vstříc prvním kilometrům. V mém případě v modelu Volkswagen ID.3, který při každé zastávce budil celkem velkou pozornost. Jak tím, že pod kapotou nemá klasický spalovák, tak i pro svůj design – interiéru i exteriéru.
Futuristický design
Přehlédnout Volkswagen ID.3 na parkovišti není až tak jednoduché. Auto sice není žádné přerostlé SUVéčko, právě naopak, ale jeho futuristický design umí přitáhnout pozornost velmi dobře. Navíc se k němu jenom stačí přiblížit s klíčkem a hned vás pozná – a rozsvícenými světly také přivítá. Tvar karoserie v mnohém připomíná kapku, což působí nejenom velmi elegantním dojmem, ale má to i pozitivní vliv na aerodynamiku – což je u elektromobilů vzhledem k omezené kapacitě akumulátoru velmi důležitá vlastnost.
Z hlediska detailů rozhodně přitáhnou pozornost velmi povedené přední LED Matrix světlomety, nebo také nově navržené logo Volkswagen, které sice stále vychází z původního VW, ale nové linie jsou znatelně tenčí a jednodušší. Skrz logo prochází výrazná světelná linie, která propojuje oba přední světlomety. Boční část vozu je spíše jednodušší, bez zbytečných výrazných prolisů a pokusů o kreativitu. O to více však vynikne samotný tvar vozu, nebo stylově vypadající disky kol. Dominantním prvkem zádi je určitě velmi výrazný převis střechy, taktéž nepřehlédnutelné logo VW a pod ním označení modely, velkými písmeny vykreslené ID.3. Snad jen škoda, že podobnou linií nejsou propojeny i světlomety vzadu, což by se k celkovému designovému nádechu auta dobře hodilo. Co po ohnutí nehledejte, jsou koncovky výfuku, či výfuk samotný. U elektromobilu zcela zbytečná součást.
Stroze originální interiér
Exteriér vozu působí designově velmi povedeným dojmem. Je to ale stále nic oproti tomu, co se odehrává v interiéru. Strohá originalita – tak přesně takto můžu interiér modelu Volkswagen ID.3 označit. V našem barevném provedení tvůrci vsadili na kombinaci bílého, oranžového a tmavého odstínu. A i když na první pohled mohou barvy působit spíše nesourodě, v celkovém spojení to fungovalo nad míru skvěle a jenom to dotvářelo pocit, že ID.3 chce být vozem s opravdovým nádechem futurismu.
Po prvním nahlédnutí do interiéru auta přišla očekávaná reakce – tam je nějak prázdno? Skutečně zde nečekejte desítky různých mechanických tlačítek – ano, už teď se těším na hejty o tom, jak jsou v autě nezbytné. V podstatě zde najdete jenom displej infotainmentu ve středové části, volant, poměrně decentní přístrojovku s voličem převodovky na pravé straně pro milovníky tlačítek ovládání světel nad levým kolenem, a pár čudlíků na volantu, určených hlavně pro ovládání tempomatu či hudby. Dalších několik ovládacích prvků je pod infotainmentem. A to je vše. Všechny tlačítka jsou řešena jako dotyková, což je umožnilo poměrně pěkně zapracovat do celého designu vozu. Najednou také zjistíte, že vše co potřebujete, máte na dosah a více jich opravdu potřeba není. Tepomat ovládáte levým palcem u ruky, světla fungují automaticky a jízdní režim či teplotu navolíte skrz infotainment – a ruku na srdce, kolikrát tyhle věci během jízdy přepínáte?
Designově není interiéru co vytknout, ale z hlediska určité praktičnosti tu přece jenom nějaké ty mouchy jsou. Začneme u lišty dotykových tlačítek pod displejem, jelikož ta není podsvícená a tedy v noci podstatně hůře ovladatelná. Volič převodovky vedle přístrojovky není sám o sobě až tak velký problém, pokud nechcete aktivněji přepínat mezi „Déčkem“ a „Béčkem“, které slouží k maximální rekuperaci a tedy možnosti získat zpomalováním maximální množství energie. V tu chvíli začnete přemýšlet, zda by existovalo ještě horší umístění, než toto. Zcela zbytečně působí tlačítko pro startování vozu, jelikož to dělá Volkswagen ID.3 automaticky po usednutí a sešlápnutí brzdy. Využitelnost tak vidím spíše pro nabíjení, kdy lze stisknutím startovacího tlačítka aktivovat auto a zapnout si při sezení ve voze klimatizaci/topení. Výtka též míří k zadním sedadlům, kde se mohou usadit jen dvě osoby. Naše verze s ne PRO S byla pouze čtyřmístná, ale zde uvádím, že v konfigurátoru Volkswagenu lze vybrat i pětimístné provedení se stejně velkým akumulátorem.
Ukázaná platí
Můj testovaný Volkswagen ID.3 disponoval největším akumulátorem, o kapacitě 77 kWh. V kombinaci s papírovou spotřebou dle WLTP 15.8 kWh je udávaný dojezd 550 kilometrů. Hodnota skutečně velmi dobrá, ale je třeba brát v potaz, že dosáhnout ideální spotřeby bude opravdu velmi náročné. Snad jen při obsazení hubeným řidičem, který vyjede do městského provozu v ideálním počasí. Tento jev je samozřejmě stejný jak u konkurenčních elektromobilů, tak i u spalováků, kde je taktéž nutné brát hodnotu WLTP spíše s rezervou, i když je přesnější než dřívější NEDC.
Mě tak vzhledem ke stylu jízdy, naložení vozu i počasí ukazoval Volkswagen dojezd začínající vždy čtyřkou. Na ten jsem se však spolehnout a i přes velké obavy toho, že sto kilometrů na dálnici ukrojí z dojezdu minimálně 200 km. Nestalo se, a i když na dálnici mizely kilometry dojezdu rychleji, na okreskách a hlavně ve městech se počítadlu moc ubírat nechtělo, a po rychlém počítání zjišťuji, že dojezd klesl plus mínus skutečně o tolik, kolik jsem najel. Tedy, ukázaná platí a s ID.3 skutečně není třeba mít velké obavy z toho, že by v půlce naplánované trasy bylo nutné hledat nabíječku.
A když už, tak Volkswagen ID.3 Pro S zvládne nabíjecí výkon až o hodnotě 125 kW, tedy nejvíce v porovnání s předchozími verzemi. Bohužel infrastruktura není ještě natolik dokonalá a stanic s tímto výkonem je spíše poskrovnu. A tak nezbývá, než se spolehnout na běžně dostupných 50 kW. I tak ale není čekání na doplnění šťávy nijak dlouhé. Základem je znát základní fyzikální vlastnosti akumulátorů, tedy to, že čím prázdnější je, tím rychleji se dobíjí. Ideální je hrnout do akumulátoru kilowatty zhruba do 80 procentní kapacity baterie, jelikož následně se rychlost výrazně zpozdí. Do plna je vhodné čerpat šťávu spíše doma, přes noc, zatímco na delších cestách je časově efektivnější absolvovat více kratších zastávek.
Příjemná zadokolka
Testovaný Volkswagen ID.3 je zadokolkou. Na zadní nápravu míří výkon, v našem případě 150 kW. Žádné blbnutí však nečekejte, jelikož elektronika se postará o to, aby ke zbytečnému protáčení zadních kol nedocházelo. Jinak by bylo třeba být opravdu jemný na plynu, jelikož vzhledem k vlastnostem elektromotorů, kdy je výkon k dispozici v podstatě okamžitě, by se vám kouřilo od gum na každých semaforech. I bez tohoto kouřového efektu si však užijete velmi svižné kontinuální zrychlení, bez cukání či jakéhokoliv přerušování, dané řazením či čekáním na turbo a ideální otáčky, jako u spalováků. Při pomalé jízdě upoutá pozornost kolemjdoucích nikoliv ticho, ale netradiční futuristický zvuk, který plní určitou bezpečností funkci, aby chodci a cyklisté věděli o blížícím-se voze.
Samotným jízdním vlastnostem nelze nic výrazného vytknout. Auto má s ohledem na zvolený jízdní režim velmi dobrou odezvu a velice ochotně reaguje i na lehké sešlápnutí pedálu. Umí skvěle zatáhnout při rychlejším výjezdu ze zatáčky, ve které bez velkých potíží drží svou jízdní stupu. Jak bylo zmíněno výše, vybrat si lze také ze dvou režimů rekuperace. Tedy klasického „D“, kdy je možné nechat vše na autě, kdy lze využít i velmi efektivní plachtění. Druhou možností je režim „B“, tedy funkce intenzivnější rekuperace, která zpomalováním využije maximum energie. Zde i po lehkém povolení plynu cítíte velmi intenzivní zpomalování.
I přes jeho velikost musím Volkswagen ID.3 pochválit za to, že může být skvělým společníkem i na opravdu dlouhé cesty. Jako první je třeba zmínit funkci adaptivního tempomatu. Ten sám o sobě asi nikoho nepřesvědčí. Ve Volkswagenu šli ale ještě dál, směrem k autonomnímu řízení. Auto tedy zcela samo zpomaluje před obcemi a za nimi opět vrací rychlost na povolený limit. A to samozřejmě s predikcí tak, kdy na úrovni značky obce již máte potřebnou padesátku. V kombinaci se systémem aktivního držení v jízdním pruhu může být volant v autě skutečně spíše jen na to, že si na něho odložíte ruce.
Druhou velmi zajímavou vychytávkou na cesty do neznáma je průhledový displej AR Head-up-Display. V tomto případě zapomeňte na malé displeje, jelikož ten v ID.3 uchvátí svou velikostí. Přímo na čelní sklo, skoro do celého přímého zorného pole řidiče, jsou tak promítána jízdní data, ale i informace o tom, zda drží nebo nedrží jízdní pruh, či zde při zapnuté navigaci vidí 3D vykreslení šipek přímo do dané odbočky, což usnadňuje orientaci. Jízda se tak stává téměř virtuální realitou.
Vstříc elektromobilitě
Je jasné, že ne každý si může Volkswagen ID.3 dovolit, ne každému bude vyhovovat dojez a ne všichni se spokojí s jeho velikostí. Kdo ale nad elektromobilem uvažuje, tomu nelze tento vůz nedoporučit. Designově patří mezi jeden z nejpovedenějších na trhu, zvláště díky futuristickému přístupu a určité nadčasovosti, která je patrná především v interiéru. Pozitivy nelze šetřit ani v oblasti technologické, zvláště potom pokud jde o výbavu či samotné krůčky směrem k autonomní jízdě. Má-li být někdy elektromobilita opravdu povinná, dá se říci, že s ID.3, i když nějaké ty mouchy má, může být zákaz spalováků akceptovatelný.
Zdroj: Autorský text Zdroj fotografií: Vlastní fotografie autora / David Hampl
