Americké silnice nebrázdí jenom typické pick-upy, ale také obří SUV, nabízející především enormní praktičnost. A kousek té si díky Toyotě lze dopřát také na evropských silnicích. Díky modelu Toyota Highlander, který je aktuálně největším SUV značky, jaké je u nás k dispozici. A jaké jsou dojmy z auta, které prostě nelze přehlédnout? Víc povím v testu.
Nepřehlédnutelný obr
Toyota Highlander je prostě obr. Jinak se to ani napsat nedá. Naplno si to uvědomíte když stojíte na parkovišti a ostatní auta kolem vás se vám zdají hrozně malá. Má to pochopitelně výhodu v tom, že své auto na parkovišti prostě neztratíte (a když už, je tu aplikace MyT, pomocí které lze snadno zjistit polohu vozu a nechat se k němu dovést). Na druhou stranu, velikost má i svá negativa. Najít na parkovišti dostatečně prostorný „chlívek“, kam se bez problémů vejdete a neomezíte sebe a ostatní, není vždy úplně jednoduché. V předvánočním shonu bych snad k obchoďáku jel radši MHD.
Pojďme ale na samotný vzhled. Ten není z kategorie nadčasových, mimo-pozemských designů. Jde spíše o klasiku, což je jakási předzvěst toho, že hlavní důraz při vývoji auta byl kladen na praktičnost. To ale neznamená, že se mi Toyota Highlander nelíbí. Naopak. Je řada prvků, které umí zaujmout. Primárně je to majestátně působící přední část vozu, s dominantní maskou lemovanou chromem. A linií, která má ve svém středu logo Toyota. Povedeně působí i přední světlomety, stejně jako prolisy ohromné kapoty.
Boční silueta jen potvrzuje dojem ohromnosti, i když pocitově se od kapoty až po záď auto mění spíše v hranatou krabici. Naštěstí se to designéři pokouší zachraňovat třeba různými bočními prolisy na karoserii, výraznými lemy blatníkům, nebo také převisem střechy před zadní okno. Záď, tam už je to zase trochu stylovější, hlavně díky výraznému tvarování, ale také díky charakteristickým táhlým světlometům, které značně zasahují do víka zavazadelníku.
Jako v obýváku
Bylo mnoho aut, kde jsem se i přes jejich vnější rozměry cítil tak nějak stísněně. Toyota Highlander ale tento pocit nepřináší. Právě naopak. Interiér je obrovský, nevídaně prostorný a díky tomu pochopitelně i komfortní. K tomu přispívají také velmi pohodlná sedadla, v mém případě s širokými možnostmi nastavení. Správné nastavení nabídne zvýšenou polohu za volantem, dostatečný výhled, kam jsem potřeboval a zároveň jsem měl neustále spoustu místa nad hlavou.
Těm, kteří nemají příliš v lásce hi-tech interiéry, Toyota Highlander skvěle sedne. I když se interiéru pochopitelně nevyhnula éra digitalizace a disponuje displejem o velikosti 12,3 palce, stále je tu enormní množství různých tlačítek. Nad levým kolenem, na volantu, pod infotainmentem, na středovém panelu… Troufnu si tvrdit, že na všechny nezbytné věci, které je nutné během jízdy ovládat, tu je tlačítko. Hrabat se v infotainmentu tedy řidič musí až kvůli něčemu specifičtějšímu. Nádech klasiky doplňuje ještě stále klasická řadicí páka, tedy žádné úsporné řešení v podobě přepínačů a tlačítek. Že se to s digitalizací nepřehání prozradí i kaplička přístrojů, s klasickými analogovými ukazateli a středovým menším digitálním displejem, kam se Toyota snaží vměstnat co nejvíce informací. Jakmile se ale trochu zorientujete, vše působí vcelku přehledně. Ne vždy ale musíte přístrojovku sledovat, protože to hlavní promítá na čelní sklo i head-up displej.
Zapomenout nesmím na celkově luxusní dojem, které jsem z interiéru měl. Ať už díky oné prostornosti, tak díky použitým materiálům, nebo jejich celkovému sladění. Samozřejmostí je ale i praktičnost, jak v podobě úložných prostorů a přihrádek, tak díky možnosti převést v Highlanderu celé své příbuzenstvo. Nejenom na předních, ale i na zadních sedadlech mají cestující exkluzivní pohodlí s obrovským prostorem pro nohy. A je tu ještě třetí řada. Ta je sice spíše nouzovkou, ale pár desítek kilometrů je i na zadní dvojici sedadel snesitelných. Ano, počítáte správně, Toyota Highlander je sedmimístné auto. Zadní, třetí řada se dá pochopitelně snadno sklopit, a to stejné je možné udělat i s druhou řadou sedadel. V tu chvíli Highlander nabízí až neuvěřitelných 1 909 litrů objemu zavazadelníku. To už je hodnota trochu srovnatelná s mini-dodávkami.
Jeden hybridní pohon
Nejsme v Americe, ale v Evropě. Tady se tlačí na emisní limity a automobilky se tomu musí přizpůsobit. V případě Toyoty Highlander se to myslím vcelku povedlo. Motor 2,5 litru Hybrid Dynamic Force má dost výkonu k tahání dvoutunových přívěsů. Navíc je spojen se systémem pohonu všech kol AWD-i, připraveným automaticky se zapojit v okamžiku, kdy je to zapotřebí. Řidič si může zvolit i jeden z jízdních režimů NORMAL, ECO a SPORT, které upraví chování vozu dle momentálních potřeb.
Celkový výkon tohoto velkého a těžkého auta je 248 koní. Ale stačí to? Za sebe říkám, že ano. Toyota Highlander má být rodinným korábem, především na výlety a delší jízdy spojené s komfortem. Právě na nich lze profitovat i s velmi efektivního odladění hybridního systému, díky kterému mi auto po týdenním testu ukazovalo dlouhodobou spotřebu pod 8 litrů. Jsem přesvědčen, že když bych auto netestoval, ale vlastnil a měl za cíl jen klidnou jízdu, nebyl by problém se papírové hodnotě 6,6 litru bez problémů přiblížit.
I když jde o hybrid, není třeba děsit se nabíjení a tahání kabelu. Jde o full hybrid, takže vše probíhá v podstatě automaticky. Vůz dle potřeby přepíná mezi elektrickým a benzinovým motorem, případně kombinuje oba naráz. Jedinou možností, jak to ovlivnit je tlačítko EV mode, které přepne auto výhradně do elektrického režimu. Musí k tomu ale nastat podmínky, jako je dostatek energie či pomalá jízda. Po několika neúspěšných pokusech ale stejně zjistíte, že je lepší nechat auto, ať si dělá, co uzná za vhodné. A ono je to nejlepší. Baterka se nabíjí rekuperací či prostřednictvím spalovacího motoru.
Hlavně klidně
Po ujetí prvních několika desítek kilometrů se jen potvrdilo očekávatelné. Toyota Highlander je parťák na komfortní, spíše houpavější cestování. Sportovní režim sice pomůže autu trochu zhrubnout, ale stále si zachovává svou původní tvář. Takže na nějaké ostré průjezdy na okreskách zapomeňte, ať už proto, že vás trochu vyděsí možné náklony a chování auta, tak proto, že sešlápnutí plynu není spojeno s úplně příjemným akustickým zážitkem. Motor spolupracující s převodovkou e‐CVT prostě začne ne úplně příjemně řvát, což pozitivní jízdní zážitek rozhodně neumocní. Pozor také na větší díry, které mohou dát autu pořádnou ránu.
Tolik k hlavním negativům, na které většina ale možná asi nenarazí, jelikož Toyota Highlander na nějaké závodění na okreskách prostě není stavěna. Když pojedete s rozmyslem, začnete si užívat jízdu, nebudete nikam chvátat a necháte vůz polykat desítky a stovky kilometrů, nic negativního vás nečeká. Motor bude mít vcelku kultivovaný chod, při nižších rychlostech se díky elektřině dočkáte úplného ticha. Podvozek vás přesvědčí o svém stabilním a komfortním naladění, díky kterému běžné menší nerovnosti krásně absorbuje. Najednou se v Highlanderu budete cítit komfortně, bezpečně, majestátně…
Něco stojí
Toyota Highlander není žádný přifouknutý prcek na města, ale plnohodnotné rodinné sedmimístné SUV, které kromě Evropy najdete třeba i na americkém trhu. Základní motorizace je jasná, Toyota pro Evropu jiný motor než 2,5 Hybrid Dynamic Force s převodovkou e-CVT a pohonem 4×4 nenabízí. A tak se ceny liší jen s ohledem na výbavu. Základ, stupeň Comfort, začíná na částce 1 450 000 Kč. Výbava Prestige startuje na 1 630 000 Kč a vrchol nabídky, výbava Executive má svůj počátek na částce 1 855 000 Kč.
Zdroj: Autorský text Zdroj obrázků: Vlastní fotografie autora / David Hampl