Slovo legenda v názvu článku vystihuje tento vůz naprosto dokonale. Asi žádné jiné soutěžní náčiní domácí automobilky nemá tak kultovní status jako elegantní kupé 130 RS. Historii tohoto vozu jsme se již věnovali, takže si můžeme dnes naplno vychutnat zážitek z konkrétního vozu.
Už to bude skoro čtvrtstoletí, co si jeden mladík začal snít svůj sen. Sen o tom, že bude mít v garáži repliku jednoho z nejúžasnějších vozů, který kdy mladoboleslavská automobilka postavila. Ale že cesta od snu k realitě není jednoduchá víte jistě sami nejlépe. Na začátku všeho bylo klasické „erko„, tedy Škoda 110 R. Plán byl jednoduchý, seženou se originální díly pro bodykit, který se nainstaluje na auto a rázem bude doma replika legendárního eresa. Jenže ono se to lehko řekne, ale mnohem hůř udělá. Dneska sednete před Google, zadáte pár slov a druhý den už u vás zvoní řidič kurýrní dodávky a vám se do garáže nastěhuje sada dílů. Případně po republice existuje řada firem, které vám stavbu vaší repliky, a to nejen škodovácké, obstarají. Ale před čtvrtstoletím jste mohli spoléhat na kamarády a návody „urob si sám“.
Ono ani žádný div, že to majitele táhlo k „eresu“ – doma původně byl klasický sedan, který byl trochu dozdoben pěknými koly a přídavnými světlomety. Znalci ostatně ví, že Škodovka před kupátkem nasazovala typy 110 L Rallye a 120 S, které byly předlohou pro tento sedan. Přechod na „královskou“ 130 RS tak byl logickým krokem. A pokud vás zajímá, jak dopadl zmíněný sedan, tak ten bohužel skončil neslavně poté, co se zalíbil nějakým nenechavcům.
Původní vize majitele byla, že stavbu zvládne sám. Ale kdo někdy zkoušel svůj vůz alespoň trochu upravit, dovede si představit, jak nesnadný úkol je postavit něco z gruntu. Spoustu času v garáži nakonec obcházíte nedokončený skelet s tím, že neustále čekáte na dodání nějakého dílu, bez kterého se nepohnete z místa. A 99 % podobných projektů nakonec kvůli netrpělivému majiteli nebo jeho rodině, postrádající potřebnou dávku pochopení, skončí někde v kopřivách. Ale jak už jsem zmínil, v dnešní době internetové už můžeme zkusit najít pomocnou ruku. A tu našemu hrdinovi po jeho pětiletém snažení poskytla firma Tym-Motorsport.
I tak to ale stále nebylo jednoduché. Celkem se stavba vozu protáhla na 4 roky, než byl majitel s vozem na 100 % spokojen. Dnes už ale má svou hračku, svůj „velký angličák“, jak ho sám nazývá. Pokud vás zaráží vzhled, budete muset asi více zapátrat v hlubinách rallyových archívů. Místo klasického a neustále používaného designu Rallye Monte Carlo 1977 či vzhledů továrního týmu AZNP, Barum teamu nebo JZD Slušovice si majitel vybral za vzor vůz ve zbarvení týmu Chemopetrol Litvínov, za jehož volantem zářil Václav Arazim. Nejde o přesnou repliku, protože v původních barvách krásné proporce vozu zanikají. Pryč tak musela například černá kapota. Přesto znalci identifikují zbarvení vozu na první pohled.
Karoserie je odlehčená stejně jako u originálních vozů. Střecha, kapota a dveře jsou z hliníku, boční skla z macrolonu, blatníky a zadní kapota ze sklolaminátu. Stejně jako u závodních vozů je zde velmi spartánský interiér. Na palubní desce najdete všechny důležité ukazatele. A perfektně přehledně seřazené. Místo klasických sedadel tu jsou dobové skořepiny. Je pravda, že vůle, kterou poskytují dobové sedačky tělu, by dnes mohla v rychlejších vozech působit obtíže. Tohle je ale auto pro víkendové potěšení, ne na závody, takže pohodlnější posezení uvítáte. Samozřejmostí byly v závoďáku čtyřbodové pásy, které najdeme i v téhle hračce. A ne ledajaké, tyhle konkrétní pocházejí od Ladislava Křečka. Kromě toho tu nechybí ani dobový bezpečnostní rám, držáky závodních přileb nebo čtecí lampičku pro spolujezdce, aby mohl číst „noty“ na nočních erzetách. Chybět nesmí sportovní volant, který má tlustější věnec a mnohem menší průměr, než u běžného erka. Díky tněmu se vůz snáze řídí, a to i přes to, že převod řízení zůstal zachován. Ve voze jsou dvě palivová čerpadla. Zlepšovací kůrou prošly i brzdy, které jsou také vyrobeny dle originálního RS. Odlehčený posilněný vůz totiž potřebuje více síly k zastavení. Když mluvíme o tom posilnění, blok motoru pochází z pozdějšího typu Favorit, ale jeho aktuální výkon se pohybuje okolo 100 koní. Jak už bylo zmíněno, nejedná se o vůz určený pro závody, takže jej nebylo třeba vyladit na maximum jeho možností. Zábavy je s vozem i tak dost.
Je jisté, že Škoda 130 RS je úžasným kusem techniky. Uznávají jej i lidé, které jinak domácí automobilová produkce příliš neoslovila. Šlo o jeden z nejúspěšnějších závodních vozů této automobilky, se kterým se pojí legendární jména – Václav Blahna, Václav Pech, Leo Pavlík, Václav Arazim a v neposlední řadě norský profík – John Haugland. Dostat se blízko k tomuto vozu způsobuje u bláznů do aut mírné chvění v kolenou. Navíc asi nikdy nebylo snazší mít jednu doma. Pokud váháte, tak se moc nerozmýšlejte, tohle v garáži prostě mít chcete.
Na závěr se zeptáme majitele na několik otázek:
Proč jste si vybral zrovna tohle auto, byl to váš dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?
Byl to můj dětský sen už od patnácti let. Dřív jsem měl repliku 120 S, ale tu mi bohužel kdysi ukradli.
Jak těžké bylo tenhle vůz získat?
Dnes mi přijdou snadno k sehnání. Dřív bylo mnohem těžší opatřit potřebné díly.
Jak se s autem žije v běžném provozu? A máte ho pro radost nebo na denní používání?
Mám ho jen pro radost na hezké svezení o víkendu. Řídí se mi velmi dobře, jen jsem si na něj musel zvyknout.
Jaký byl nejzajímavější zážitek s tímto autem?
Moc jich není, vozidlo se ještě musí přihlásit do provozu. Ale doufám, že jich bude mnoho a pozitivních.
Plánujete na něm nějaké úpravy či opravy?
Na autě je neustále co dodělávat a zlepšovat.
Jaký je váš největší motoristický sen?
Mitsubishi Lancer EVO, skvělá čtyřkolka, se kterou jjdou dělat nádherné powerslidy.
Foto: Mikka, Tym-Motorsport
