Některé dny jsou ještě lepší, než dobré. Například, když se konečně posadíte za volant nějakého vozu, jehož řízení si chcete vyzkoušet už hodně dlouhou řádku let. A to je u mne případ tohoto švédského elegána – Saabu 900 Turbo.
Jelikož jsme o Saabu 900 ještě nepsali, představíme si trochu i historii vozu. Model 900 nahradil v roce 1978 starší model 99, vyráběl se pak 20 let ve dvou generacích až do roku 1998, kdy jej nahradil Saab 9-3 vyvinutý již ve spolupráci s koncernem GM. Tedy abychom byli přesní, GM vyvinulo už druhou generaci modelu 900. Původní model 900 je tak posledním modelem vyvinutým samostatně touto severskou značkou. Základ podvozku je ze staršího typu 99, ale přední část je prodloužena, aby vůz vyhovoval americkým předpisům. Z karosářských verzí byl na výběr dvou- nebo čtyřdvéřový sedan, tří- nebo pětidveřový liftback (ve švédsku označený jako Combi Coupe) a dvoudveřový kabriolet. My tu máme konkrétní 3dv liftback 900 Turbo Aero z roku 1987.
Saab vždy prohlašoval, že jeho auta jsou podobná stíhačkám, které se vyráběly ve stejném koncernu. No nevím, není tu knipl, ale volant, není tu proudový motor, ale zážehový čtyřválec a sedadlo si sice můžete jinak sklopit, ale rozhodně se nemůžete katapultovat. Ale to neznamená, že by to bylo jen nudné auto z 80. let. Naopak, Saab se nepodobá žádnému jinému vozu. Už silueta, ostře řezané rysy, dlouhá kapota, strmé čelní sklo, bohatě prosklený prostor pro posádku, a pak pozvolně se svažující záď. Auto s typickou maskou pro Saaby se čtyřmi otvory. A velmi nápadný je i spoiler, který z profilu připomíná kachní ocasy na starých Porsche 911. Ale také je to nejlepší tvar pro svažující se záď. Jistě vašemu pozornému oku také neunikl nápadný bodykit. Ten je však z katalogu originálního příslušenství. Vyjímkou je přední nárazník, který je ale dobový.
Otevírám dveře a zase mě udiví vykousnuý práh. Svým způsobem naprosto geniální věc. Snáze se do auta nastupuje a snižuje se riziko, že si ušpiníte nohavice. Proč to vlastně nedělají všechny automobilky už dávno? Interiér je velmi zachovalý a, jako většina aut z 80. let, má svou typickou vůni. Moje oči zalétnou ke stropnici, která vypadá dokonale. Majitel si mě hned všímá, a informuje mě, že je měněná, Saaby totiž velmi trpěly na odlepování potahu. Označení Aero prý symbolizovalo stupeň výbavy. Co tu tedy najdeme? Před palubní deskou orámovanou chromovým proužkem se spoustou budíků je tříramenný volant. Světla se zapínají otočným ovladačem vlevo od budíků, ale není třeba s ním manipulovat, je v poloze zapnuto, a světlomety se rozsvítí až po nastartování. U budíků mne zaujal otáčkoměr se zeleným polem spektra pro nejvhodnější přeřazení. Tak to si pamatuju z Transitu, kde ovšem nemělo cenu točit motor víc. Jsou tu i ručičkové hodiny, tachometr cejchovaný do 240 km/h, tradiční ukazatel teploty motoru a stavu paliva v nádrži. Navíc je tu ale ukazatel tlaku turba. Výborně, to u motoru 1.2 TSI nenajdete. Tohle auto je z doby, kdy Turbo bylo strašně COOL a majitelé vozů si nápisy lepily velkými písmeny na boky svých skvělých aut. Dnes nám v mysli naskakuje downsizing a emisní normy. Vývoj nezastavíš…
Sedadla jsou kožená a velmi pohodlná. Ne, tohle není trhač okrsek, aby poskytovala takovou oporu, že se nehnete ani o píď. Tohle je pohodlný dálniční křižník, ze kterého přejedete Švédsko ze severu na jih a nebudete vůbec unavení. Ještě uvnitř najdeme originál držák MC kazet. V dnešní době téměř nepoužitelný, ale ta dobovost z toho dozajista čiší. Pamatujete na úvod filmu Únos aut (Bestellt – geklaut – geliefert z roku 1980) , kde má podobný držák Berndt Stephan ve svém Porsche 930 BB Targa? No jo, já vím, moc nostalgicky žvaním. Mladším ročníkům to nic neřekne, ale já ještě patřím ke generaci, která po nocích ležela u kazeťáku, nahrávala si písničky přímo z rádia, proklínala moderátory, kteří do začátků a konců kecali a přetáčela kazety pomocí tužky. Sakryš, připadám si starší než to auto, takže radši popojedem…
Ovšem než tak učiníme, měli bychom si ještě prohlédnout kufr. Po otevření působí vlastně ohromně rozměrně. Zejména na délku je hodně velký, takže kdesi ve tmě se ztrácí basový reproduktor. Nebudeme si nic namlouvat, zatímco youngtimery z 80. let jsou v pohodě říditelné i dnes, zvuk z dobových reproduktorů našim zhýčkaným uším vadí. Na délku kufr rozhodně připomíná kombíky, dokonce po sklopení sedadel se v něm dá velmi dobře spát. Nesmíte ale zapomenout, že limitem u zavazadlového prostoru je právě ta krásná linie zadních partií. Takže vyšší předměty raději nestěhujte. Ale kdo by si taky dnes kupoval youngtimer na převoz skříní? Teď mě tak napadlo, švédské auto s kufrem vhodným na placaté dlouhé věci, už chápu, proč se tam takhle prodává většina nábytku v rozmontovaném stavu!
Ještě se podívejme pod kapotu. Odjišťujeme, ale co to? Kapota vyskakuje vpředu? Moment, Saaby přece mají vpředu panty! Najít páčku nad světlem a správně jí stisknout je trochu boj, ale povedlo se. Zatím se stále zvedá přední část kapoty, ale pak celou kapotu vysunete dopředu a zase předek tlačíte dolů. No, tak to nemá chybu. Ale i motorový prostor vypadá prostě trochu jinak. Například část nad levým podběhem je oddělena a nachází se v ní pojistková skříň. Samotný čtyřválec vypadá poněkud nenápadně, tedy pokud pomineme podélné uložení, to se vidí málo. Na jedné z hadic najdeme zářící nápis Turbo Intercooler. V tomhle autě prostě nemůžete zapomenout, že je přeplňované, nápisy jsou totiž všudypřítomné. Původně měl motor zhruba 118 kW, ale zde najdeme upravenou APC jednotku Red Box na řízení turbodmychadla, sportovní výfuk a odlehčený setrvačník. Na brzdě ještě vůz po této kůře nebyl, ale určitě mu koně pod kapotou neubyly.
Opět se vracíme do „kokpitu“ a zkusíme se s autem projet. Hrdinovi z dětských let zkrátka odolat nedokážu. Hned při startování pozor, pravou rukou budete pod volantem šátrat marně, nic tam není. Zapalování je uprostřed mezi sedadly. Neumím se rozhodnout, jestli mě baví víc než startovací čudlík. Vyjíždím a … ale né, no tak, to je ostuda, tady sedím v jednom z aut, které hodně uznávám, vedle mě se usmívá majitel a já si nedám pozor, kde zabírá spojka. No, teď vybrat nejrovnější kus louky, protože mi přijde, že celé auto sedí hodně nízko u země (ve skutečnosti to tak hrozné neni). A když vyjedeme na silnici, začínám se zajímat o přednosti tohoto vozu. Zarazit plyn do podlahy a nechat se nakopnout turbem. Jo, tak tohle je hodně návykové. Opravdu stačí jen točit do konce zeleného pole, ale když chcete poznat charakter tohoto krasavce, nesmíte se těch vyšších poloh otáčkoměru bát a polohu turbodíry přeskočit. Dle majitele to do 3000 otáček vlastně ani nejede. A to zrychlení, to byste si měli jednou zažít.
Jinak se auto ovládá hodně snadno, posilovač funguje dobře a nezaznamenáte jeho pomoc. Já jsem jí poznal, protože tohle konkrétní servo trochu při zatáčení doleva trochu zlobilo. Ale nakonec jsem si zvyknul, že vždycky v zatáčce mě v první tisícině vteřiny vyděsí, a pak vše funguje, jak má. Když si sednete za volant, okamžitě se ocitnete v pozici, která je ideální. Tak to nechápu. Ale ne, opravdu je to skvělé, volant je tak akorát daleko, sedíte krásně nízko, na pedály dosáhnete. Sedadla jsou hodně pohodlná a určitě se v nich dá Skandinávie v pohodě přejet, ale to si budem muset vyzkoušet až jindy. A ten výhled – tenké sloupky jako tužky, to kolmé čelní sklo, a díky hranatým tvarům perfektně víte, kam vám sahá kapota.
Jen nerad z vozu vystupuju. Ne že bych se do Saabu beznadějně zamiloval, tak za srdce vás nechytne, přece jen je to chladný seveřan. Ale čím více toho s ním prožijete, čím více toho ujedete, tím více začnete vážně zvažovat koupi tohoto vozu. Skoro takový chladný kalkul, ale ba ne, emoce tam také hrají roli. Ale výhodou Saabu je to, že se klidně může stát jediným autem v domácnosti. I v dnešní době je dostatečně výkonný a skvěle ovladatelný. Je dostatečně moderní, nebude vám tu scházet nžádný prvek výbavy nebo pomocník. A přitom jakmile nepojedete po dálnici do práce, můžete si s ním vyrazit o víkendu jen tak pro zábavu a on to zvládne, rohlík na tváři vám vytvaruje taky. Neměl bych přehodnotit svůj plán a chtít radši tohle? No ještě uvidíme, ale vy si stejně budete muset udělat obrázek sami.
Na závěr se zeptáme majitele na několik otázek:
Proč sis vybral zrovna tohle auto, byl to tvůj dlouhodobý sen, nebo rozhodnutí okamžiku?
Měl jsem před ním dva Saaby 99, pak typ 900 a pokračovat typem 900 Turbo byl logický krok.
Jak těžké bylo tenhle vůz získat?
Je těžko k sehnání, ale já měl štěstí a koupil jsme jej od známého. Původně jezdil ve Švýcarsku, takže je zachovalý.
Jak se s autem žije v běžném provozu? A máš ho pro radost nebo na denní používání?
V provozu funguje skvěle, ale mám ho pro radost.
Jaký byl nejzajímavější zážitek s tvým autem?
Nejlepším zážitkem je každá jízda s tímhle autem.
Plánuješ na něm nějaké úpravy či opravy?
Spíš než úpravy bych chtěl opravit to, co zlobí nebo nejde, jako třeba to servo, potěsnit motor, zapojit vyhřívání sedaček a opravit tempomat.
Jaký je tvůj největší motoristický sen?
To by bylo na dlouho, ale rád bych si pořídil BMW E28.
