Pamatujete na román o bílé velrybě? Byla vzácná a kousavá a nakonec umřela… RCZ R je právě takové, je vzácné, nejspíš ani vy sami si nevybavíte, kdy jste jej viděli naposled. Je trochu kousavé, na jeho zkrocení potřebujete už nějaké zkušenosti. A umře, protože Peugeot tento skvělý model obětoval nástupu typu 308 GTi. Je to ohromná škoda, ale to si teprve povíme.
Vzhled
Na první pohled byste řekli, že je to vlastně jen 207 CC nebo nějaká podobná obyčejná škatule. Jenže to je opravdu jen první dojem, pak si všimnete nízkého a velice širokého postoje a elegantní oblé střechy na které jsou i dvě vybouleniny jako na starých závodních speciálech. Nechybí ani obrovská kola. Trochu laciné říkáte? Také mě to na první pohled napadlo, ale RCZ R má na tyhle sportovní prvky opravdu nárok. A hlavně má opravdovou siluetu kupé, a není to jen trochu načančanej hatch, jako Mégane RS nebo Scirocco R. Ne, tohle není auto vylaďěné se svolením účetních, tohle je orgasmus konstruktérů od Peugeotu přenesený do reality. Jako kdyby jim automobilka dovolila postavit si hračku jejich snů, což se dnes už nevidí. Skvělé jsou i velké vybouleniny nad zadními koly, škoda že se nedostaly i do přední části, kde by na ně řidič viděl. Důležitý bude u RCZ výběr barvy. Ačkoliv nejsem zrovna fanoušek bílé, zde zvolená perleť v kombinaci s černou střechou vypadá vážně senzačně. Po týdnu jsem musel chtě nechtě přiznat, že vzhledu se toho moc vytknout nedá. Je „prostě krásnej.“
Interiér
Při prvním usednutí do černého útulného interiéru bych měl nadávat na volant, je totiž opět módně zploštělý. Jenže je zploštělý jen trochu a opravdu usnadňuje ideální nízký posez. A pokud si takové sportovní vylomeniny obhájí RCZ R jízdou, má na ně nárok. Podstatné je, že se volant s tenkým věncem výborně drží a i se na něj dobře kouká, byť to není tak moc důležité. Ozdobná plaketa s nápisem RCZ nepůsobí příliš lacině, naopak vhodně ladí ke kovovým madlům dveří, skvěle tvarované řadicí páce a pedálům. A tady pozor, natěšte své petrolheadské ego, pedály jsou naprosto úžasně poskládané, takže vám nebude dělat problémy technika heel-toe, meziplyny ani ty další vylomeniny, které se tak rádi učíme za volanty aut, která za to stojí. Jistě, plyn je trochu utopený, ale opravdu jen maličko, nijak to nevadí ve správném přešlapávání. Z ovládacích prvků pak zbývá zmínit ještě páku ruční brzdy, která svým tvarem ze všech nejvíc připomíná pařát Tyranosaura. Velice dobrý je i tvar sedadel, jen se nedočkáte opory v ramenou, spíše jako kdyby byly určené do vozů třídy GT, než do sportovního kupé. V dnešní době už ale trochu pokulhává palubní nedotykový infotainment se spoustou tlačítek, ale co se dá dělat, je poplatný době vzniku auta. Na palubě dále najdete analogické hodiny. Což o to, jsou hezké, ale proč zde raději není budík s tlakem turbodmychadla? Mělo by to ve sportovním kupé rozhodně větší efekt. Jinak je ale samozřejmě uvnitř spousta kůže prošité červenou nití, jak se na sportovní kupé sluší.
Automobil sice má zadní sedadla, ale ty jsou pro cestující leda za trest. Nejsou ani nepohodlná, jako spíš nouzová, prostor pro nohy zde neexistuje a střecha se hned za hlavami cestujícíh vpředu prudce svažuje dolů. Protože jsme v Čechách, určitě se najde někdo, kdo se zeptá na velikost kufru. Mno, pro národ chalupářů bych mohl mít dobrou zprávu, na sportovní kupé je ten kufr celkem obstojně velký. Jenže valnou většinu prostoru zabírá rezervní kolo. Ale pokud si to risknete bez něj, odvezete opravdu dost věcí.
Jízda
O volantu byla už řeč, ale hodně důležité je, že skrze něj dostanete moře informací od řízení. Tak výborná odezva se jen tak nevidí. Určitě to má co dělat i s užasným posezem, ke kterému navíc francouzští gurmání servírují přesné řazení s krátkými drahami. Za volantem RCZ nechápete, že stejná automobilka produkovala něco jako typ 207.
A pochvalu si zaslouží i krásný zvuk motoru. Jistě, je to sice „jen“ foukaná šestnáctistovka, která se charakternímu šestiválci rovnat nemůže, ale francouzští ladiči si zde opravdu vyhráli. Možná až moc, pokud se vydáte na dlouhý výlet na dálnici, bude vás to otravovat. Ale fandům bude zvuk na dálnici připadat nicotný, tady jde o pocit z jízdy, o dravost a sílu, které má RCZ R dostatek. A nemusíte se bát, ostré jedováte brzdy umí to stádo pod kapotou pěkně zkrotit. Pokud ale brzdy zašlápnete opravdu tvrdě, může se sportovní kupé trochu zavlnit. Není to ale nepříjemné, spíš hravé. A ten okamžitě reagující motor má na zábavnosti tohoto vozu určitě lví podíl.
Ačkoliv se mi to příčí, měl bych se zmíni i o spotřebě. No, tak pojďme, ať máme takvou banalitu z krku. Na dálnici jelo RCZ R za 7 litrů, po městě 7,6 litru a mimo něj 5,8 litru. Tedy pokud vás zajímá rozumný údaj. Cože? Chtěli byste vědět, kolik si kupé řekne při razantní jízdě? Ale no tak, takové zážitky se nedávají přepočítávat na peníze. No tak dobře, čtrnáct vy kalkulačky. Ale jestli vás ten údaj vážně zajímal, nejste tohoto auta hodni. Celkový průměr včetně ostrých výletů je pak hodně snesitelných 6,6 litru. No ptám se tady jako Jyrka buldozer marťan Paroubek, kdo z vás to má?
Závěr
Peugeot RCZ R můžete vmést do tváře všem posměváčkům v hospodských debatách, až se budou posmívat automobilce se lvem ve znaku. Je výborným důkazem, že Peugeot umí vyrábět opravdu skvělé vozy. Jen je škoda, že to nedělají pravidelně, ale na druhou stranu, ocenila by to vůbec cílová skupina zákazníků značky? Už víme že ne, RCZ umřel a nástupce se nedočká. Škoda, místo úžasného vozu z aktuální nabídky se tak stal dalším smutným náhrobkem toho, že lidé již nemají vkus a neocení skvělé vozy. Takže neplačte, sami si za to můžete, že nám automobilky cpou moderní nudné plečky. Když náhodou vyrobí něco skvělého, stejně to nekupujete, hanba vám.
