TEST Peugeot 308 1,6 e-HDi – Spotřeba v hlavní roli.

V nižší střední třídě probíhá už léta urputný boj. Není se čemu divit, tento segment je schopen bez problému naplnit rodinné požadavky a nabídnout i špičkové technologie spolu s výbornou výbavou. Ještě před několika lety byl považován za neoficiálního krále VW Golf, kterého konkurence postupně dotahovala. Někdo možná namítne, že je králem i dnes, ale já se domnívám, že tomu tak už není. V dnešní trendy a eko době je nutné vytáhnout také zbraně útočící na emoce a samozřejmě nabídnout vychytávky, které by se měly zasadit o nižší spotřebu paliva a lepší emise. Je prostě potřeba v něčem vyniknout a zároveň nemít nikde slabinu. S podobnou strategií přijíždí i mikrohybridní Peugeot 308 1,6 e-HDi s inovativním systémem Stop/Start. Během testu jsem se snažil ověřit, zda právě tento francouzský “eko-lvíček“ dokáže zmíněnými zbraněmi prorazit mezi konkurencí.

Jakkoli jsem byl zvědavý a natěšený na pohonnou jednotku, musel jsem před usednutím za volant na chvíli obdivně obejít vůz zvenku dokola. Uznávám, že pánové od Peugeotu celkem válí. Nová „třistaosmička“ prostě a jednoduše vypadá skvěle. I když po letošním faceliftu možná skalní fanoušci oplakali ztrátu typického až „formulového“ nosu, stejně jako širší masku chladiče, mně osobně se zdá současná verze celého předku elegantnější a vyváženější. Zejména přepracovaný přední nárazník, kde už v základní výbavě dostanete pás led diod nad mlhovými světly, mně přijde parádní. Mírně menší jsou i přední světla, která přišla o vnitřní „špičku“. Vzadu na pátých dveřích se objevila chromovaná lišta s novým logem Peugeot. Celkově líbivé a elegantní linie podtrhuje panoramatická střecha, a tak vzhledově nelze Peugeotu prakticky nic vytknout, snad by se jen díky masivním lemům
šikla výraznější a o palec větší litá kola než použité šestnáctky.

Vysoko nasazená laťka vnějšího vzhledu po nahlédnutí do interiéru nespadla. Interiér je příkladnou kombinací elegance a luxusního nádechu. Palubní deska je poměrně kvalitně zpracovaná a milovníci měkčených plastů si přijdou na své. Fakt, že nesedíte v autě vyšší třídy, Vám připomenou snad jen madla dveří ze stříbrného plastu, které měly při větším tlaku tendenci povrzávat. Až téměř luxusním dojmem pak zapůsobí bíle podbarvené palubní přístroje. Slabší je to s čitelností, na kterou se musí chvíli zvykat, a také s odrazem lesklých skel.

Efektní polokožené sedačky nabídnou slušný posez, jsou komfortní a dobře tvarovaná, přesto bych očekával tužší boční výplně. S nalezením vhodné polohy za volantem jsem i se svou výškou 192 cm neměl problém. Navíc oproti konkurenci z koncernu VW nemáte pocit, že sedíte za palubní deskou, ale jakoby lehce nad ní, takže nemáte pocit „utopenosti“. Menší výtka směřuje ke zpětným zrcátkům umístěným více vzadu, takže je třeba k nim více natáčet hlavu. Prostoru mám vepředu dost, přesunuju se na zadní pozice v pozici sednutí za „sebe“. Usedám celkem bez problémů, prostoru není zrovna nazbyt. Kolena se tak tak vlezou, na hlavu trochu strádám kvůli mechanismu panoramatické střechy. Interiér je však dostatečně široký a příjemně útulný. Poněkud mohutné prahy však nutí pasažéry více zvedat nohy při vystupování. Zavazadlový prostor je dobře využitelný a nabídne v rámci třídy průměrný objem, jen je třeba překonat vyšší práh pátých dveří.

Mohlo by vás zajímat: TEST Mercedes-Benz A 250 - GTI po krku

Konečně nastává očekávaná chvíle startu, zasouvám klíček do zapalování. I za chladného rána s mrazíkem je žhavení bleskové a motor je opravdu výborně odhlučněný. Vibrace jsou minimální a tímto mě Peugeot definitivně přesvědčuje, že rozdíly v kultivovanosti mezi benzinovými a naftovými čtyřválci jsou téměř smazány. Dalším velice příjemným překvapením jsou rozjezdy. Dobře nastavená citlivost plynového pedálu umožňuje nečekaně komfortní a příjemné rozjíždění. Jestliže jsem se rozplýval nad kultivovaností studeného motoru, po zahřátí je situace ještě lepší. Motor nabízí slušné hodnoty 82 kW a 270 Nm točivého momentu, důležitější je však jejich průběh. Tah je plynulý a jednoznačný i na pětku a šestku. Nástup turbodmychadla je znatelný už kolem 1 400 ot/min, od 1 700 ot/min pak zabírá naplno, motor lze vytáčet až k hranici 5 000 otáček, ale je to spíše už trápení prakticky bez gradace výkonu. Uživatelsky jde o příjemný agregát s dostatkem sil i pro plně naložené auto do dálničních stoupání. Rovněž zrychlení z 0 – 100 km/h během 11,4 sekund je na daný objem a třídu dostatečné. Lehký turboefekt se sice objevuje, ale rozhodně se nedá říci, že byste na vlnu newtonmetrů museli nějak čekat. Motor tedy dynamicky příjemně překvapil, patří mezi špičku v daném objemu a k jeho výkonům nelze mít v podstatě žádné výhrady. K dobrému pocitu z motoru výrazně přispívá šestistupňová manuální převodovka. Pravda – její řazení má ještě pořád své mouchy. Nedá se říci, že by bylo nepřesné, spíš působí, jako by měla kulisa mírnou vůli a dorazy jednotlivých stupňů byly trochu „gumové“. Odstupňování je takřka ideální – na dálnici při tachometrové stotřicítce na šestce motor točí necelých 2 300 otáček při 90 km/h pak šepotajících 1 500 ot/min.

Co však dělá tento agregát ještě zajímavějším je ona předpona „e“ v názvu. V zásadě zahrnuje propracovaný systém Stop/Start a pár úprav sloužících obecně k nižší spotřebě, například o 25 kg nižší hmotnost oproti klasickému HDi, nebo pneumatiky s nižším valivým odporem. Systém Stop/Start používá dvoukilowattový reverzibilní alternátor, jenž je schopný si při brzdění nebo samovolné jízdě ukládat nadbytečnou energii do kondenzátoru, kterou posléze využívá pro rychlé nastartování. Auto má samozřejmě klasický startér, který ovládáte klíčkem, ale v případě funkce Eco (Stop/Start) motor „nahazuje“ malý elektromotor v alternátoru. Takže ne pouze jen posílený startér, který používají konkurenční systémy. V praxi to funguje velmi dobře a troufám si říci, že je to zatím nejrychlejší a nejpovedenější systém. Výrobce garantuje až 600 tisíc startů, z nichž se každý odehraje za pouhých 400 milisekund. Stačí dojet ke křižovatce, jet méně než 20 km/h, vyřadit rychlost a pustit spojku – rozsvítí se kontrolka Eco, zhasne motor a vy si užíváte pohody a klídku s vědomím, že nespalujete žádnou naftu. Dá se to s nadsázkou hodnotit i jako dobrý komfortní prvek, při čekání na zelenou je uvnitř ticho po pěšině. Stačí jen šlápnout na spojku a v mžiku motor zase běží. Kdyby lehounce nepomrkla světla, tak prakticky ani nezpozorujete, že se něco pod kapotou odehrálo. Systém je samozřejmě dosti sofistikovaný, takže, když například na křižovatce se zhasnutým motorem skáčete z rozmaru po brzdě, systém brzy zjistí, že posilovač už nemá z čeho posilovat a motor se rozběhne.

Mohlo by vás zajímat: TEST Ford Capri

Přistupme však k reálným hodnotám spotřeby, nechme tabulkové údaje stranou. Testovací trasa v sobě zahrnovala 30 % dálnice, 30 % města a 40 % jízdy po okreskách. Konečný průměr se ustálil na hodnotě 5,2 l, do kterého jsem zahrnul i občasné opojení pružným zrychlením motoru. Pokud jezdíte rádi na spotřebu, nebude problémem se dostat níž, zejména na okreskách, kde se při 90 km/h na šestku dá podle palubního počítače jet i pod čtyři litry. Navíc k úsporné jízdě (ke které je tento Peugeot vlastně určen) dopomáhá indikátor řazení. Ten Vás těsně před hranicí 2 000 otáček upozorní, že je čas zařadit vyšší rychlost. Dálniční tempo s dodržováním stotřicítky znamená odběr mírně přes 5,5 litrů. Logicky je e-Hdi nejvíce do města. Křižovatky a kolony, to je jeho doména. Aby se dojem s úspory paliva ještě umocnil, stopuje vám palubní počítač čas, kdy motor neběží. Ve městě se i s dravým stylem jízdy bezpečně udržíte pod šesti litry a věřím, že kdybych měl na soužití s autem více času, dokázal bych s ním jezdit v kombinovaném cyklu bezpečně do 5 litrů nafty na 100 kilometrů.

Jízdním projevem je Peugeot 308 naladěn příjemně komfortně, působí na posádku dojmem tichého a pohodlného korábu, klidně i o třídu vyšším. Sice by se dalo očekávat ještě o chlup lepší „žehlení“ nerovností, na příčných nedokonalostech pocítíte menší rázy, které jsou výborně utlumené. Hluk jsem nezaznamenal ani v případě zimních pneumatik, podvozek je skutečně dobře odhlučněn. Ačkoli se tak třistaosmička netváří, jde o velmi příjemného společníka i na dálnici. Řízení je trochu odtažité, ale v zásadě dostatečně přesné. Posilovač je zřejmě účelně tužší, ale stejně moc necítíte, co máte pod koly. Brzdy mají díky čtyřem kotoučům výbornou účinnost, nástup účinku není nejostřejší, ale dobře se dávkuje. Ani při razantnější jízdě jsem se nedočkal fadingu. Při ostřejších průjezdech na kvalitním povrchu se můžete spolehnout na jistý podvozek. A v případě krize je tu ESP, které na Vás v případě potřeby spolehlivě zaštěká jak Lajka na řídící pult a zkrotí nežádoucí projevy podvozku. Po překonání limitů přichází plynulá a snadno zvládnutelná nedotáčivost. Vyjeté koleje nečiní problémy s korigováním směru, problémy spíš nastanou na rozbitých zakroucených okreskách, kde pocítíte nervóznější taneček zadní části. Tyto věci ale berte s nadsázkou, jelikož Peugeot 308 e-HDi není autem na závodění.

Mohlo by vás zajímat: Test: Škoda 130 Rapid

Silnou stránkou je bohatá výbava verze Sportium, která uspokojí většinu nároků. Komu by nestačila, může si připlatit za panoramatické okno (13 900,-) nebo barevnou výklopnou obrazovkou s navigací. Ta sice potěší příjemným uživatelským prostředím a najdete ji i ve vyšších modelech vozů koncernu PSA, ale příplatek padesát tisíc je docela dost. Multifunkční informační systém nabídne slušnou kvalitu reprodukce, jen je třeba pohrát si s ekvalizérem – v defaultním nastavení je zvuk trochu jalový. Zajímavostí a potěšujícím faktem pro mě byla plnohodnotná rezerva, kterou jako klasik schvaluji.

Peugeot 308 e-Hdi je dobrou a stylovou volbou pro ty, kteří vyznávají eleganci, komfort a nízké náklady na provoz. Za cenu 409 900,- je totiž k mání výborně vybavený a dospěle se chovající vůz, se kterým budete v šedém městském provozu skutečným „lvem“ salónů, navíc ekologicky smýšlejícím. Pyšní se opravdu precizně a bleskově fungujícím Stop/Start systémem, výbornou naftovou šestnáctistovkou a komfortním odpružením. Pokud tedy váháte v nižší střední třídě mezi malými spořivými diesely se systémy Stop/Start, rozhodně doporučuji se v Peugeotu 308 e-Hdi svézt.