TEST Peugeot 107 1,0 12V Active: Bublifuk plný překvapení

Musím se přiznat, že při prvním pohledu na jedno z kolínských trojčat jsem toho příliš neočekával.  Roztomilé malé autíčko, co nepojede, bude tvrdé a „kozaté“ a nebude v něm místo. Jak šeredně jsem se zmýlil! Po týdenním testu a 1 500 najetých kilometrech jsem se do auta prostě zamiloval. Samozřejmě svoje mouchy má jako každé auto, ale u tohoto malého lvíčka je lze nejen kvůli základní ceně snadno odpustit.

Exteriér

Do rukou se mi dostala pětidveřová verze ve fialové metalíze jménem modrá švestková. Boubelaté a úsporné tvary, které razí heslo „kolo v každém rohu“ s dokonale maskovanými zadními dveřmi jsou k sežrání. Divili byste se, jak moc se líbí ženám (ne „zlatokopkám“ samozřejmě) a jak ochotně do něj nastupují a nechají se svézt. Během testu jsem nepostřehl jediného člověka, kterému by se 107čka nelíbila. Facelift vůz osvěžil, jakoby se snažil jít v trendu Peugeotu 508 – vpředu také najdeme nově LED pásky pro denní svícení. Úroveň dílenského zpracování karoserie je na kategorii miniaut velmi slušná, na rozdíl od starších verzí lze zaznamenat i mnohem dospělejší zvuk při dovírání dveří.

Interiér

Jakkoli se stosedmička zdá maličká, po návštěvě v interiéru člověk jen zírá. Kde se najednou bere tolik místa? Prostor byl pro mě prvním velkým překvapením. Měřím 192 cm a myslím si, že když si za mě bez problému sedne osoba do 175 cm i s nohama a hlavou, považuji to v takto malém autě za úspěch. Navíc na spolujezdcově straně jsem si při sednutí „za sebe“ sice se skromnou, ale slušnou rezervou v pohodě sednul. Pravda, vzadu nebylo pro hlavu místa na rozdávání, ale na krátkou vzdálenost bez připomínek. Tyto přednosti trochu kradou prostor pro zavazadla,199 litrů není zrovna hitparáda a je to spíše na menší nákup. Zadní sedadla se od výbavy Active (kterou jsme měli v testu) dají sklopit v poměru 50:50, čímž se zlepšuje alespoň základní variabilita. Vzhledem k velikosti kufru nejsou třeba dveře, nahradilo je pouze otevírací zadní sklo. Já se ale optimismu nevzdal a vyrazil na výlet v plné parádě. Naložil jsem tři sličné slečny a jejich bagáže na víkendový výlet (takže si dovedete představit kolik věcí, tašek a všeho možného se bralo) a lvíček to všechno sežral i přes mírné kompromisy co se strategie uložení věcí týče – o to větší zábava to však byla. 

Vyšší pozici za volantem ocení i menší řidiči/čky, ale ani čahouni se nemusí bát. Volant nemá podélné nastavení, a pokud posunete sedadlo hodně vzad, budete trochu natahovat ruce. Na šířku je v interiéru místa opravdu dost, takže se při řazení pětky nemusíte (ale můžete) dotýkat kolene spolujezdkyně. Sedadla mají dostatečnou velikost a poskytnou dobrou dávku komfortu. Postrádají boční vedení, které je ale v autech podobného ražení celkem zbytečné, takže mi nijak nechybělo. Palubní deska je jednoduchá a tím pádem přehledná, nezapře dávku hravosti a originality. Otáčkoměr je připevněn k tachometru tykadlem, což budí úsměvy neznalých zájemců. Středový panel je úsporný, na bocích najdeme otočné ovladače ventilace a klimatizace, které je třeba ovládat s větší razancí. V noci se celý panel rozsvítí oranžovým světlem, což vypadá velmi dobře. S modernizací přišlo i novější rádio, které má konektivitu jak Bluetooth, tak MP3 či USB.  Odkládacích míst je všude dost a věci v nich uložené nemají tendenci vypadávat. Mírné zlepšení doznala kvalita plastů v interiéru, plechové části na dveřích ve mně pocit nekvality neprobudily.

Motor

Pod kapotou pracuje litrový tříválec s 12 ventily, který se chlubí slušným výkonem 50 kw při 6 000 a točivým momentem 93 Nm při 3 600 otáčkách. Jeho rozvody jsou poháněny řetězem. Bohužel s touto koncepcí přichází i nutná daň v podobě charakteristických vibrací a třesu. Ty pocítíte zejména v nohách a projevují se nejvíce lehce nad volnoběhem do cca 2 000 otáček, kde je třeba „hátépéčko“ od Škody lepší. Poté se situace zklidní a vibrace jsou v mezích únosných. Zvuk motoru je samozřejmě v interiéru dost slyšet, ale zajímavá je situace ve vyšších rychlostech, kdy je motor a vlastně celé auto poměrně dost tiché. Jednotka dobře pracuje od nejnižších otáček, na svůj objem se hezky rozbíhá odspodu a největší sílu předvede od 5 000 do 6 000 otáček. Zde nabere až sportovní sound a jeho tah je na litrový objem velmi slušný. Přispívají k tomu i poměrně dlouhé převody. Zpočátku se vám zdá, že jedete na vyšší stupeň, než si myslíte. Dobře patrné jsou na příklad u třetího převodového stupně, který je od dvojky celkem „daleko“. Motor se s převody pere až nebývale dobře a pokud nepřichází dálniční stoupání, ani se příliš nezadýchává. Dálniční tempo přitom zvládá s přehledem. Čekal jsem znatelnější pokles síly v případě plného obsazení, pokud se však nebojíte řadit, brzdou provozu se nestanete. Rozložení síly ve spektru otáček je poměrně lineární, trochu působí jako atmosférický diesel s lepším „vrškem“.  Zdaleka nejlepší je na agregátu spotřeba. Vlézt se bez výrazných problémů i s testováním dynamiky do pěti litrů, to jsem vážně nečekal. Při dálničním výletu s děvčaty jsem se udržel pod sedmilitrovou hranicí a už jsem si začal říkat, že bych mu odpustil i ty vibrace a dal mu čistou jedničku – paráda. 

Jízda

107čka se snadno řídí díky přesnému řízení s příjemným převodem. Posilovač je naladěn zdařile, slušná odezva vás dobře informuje, co se děje s malými koly. Brzdy jsou dostatečně účinné a hezky se dávkují, neoplývají však příliš ostrým nástupem. Lehké auto zvládnou jako nic a příliš nevadnou. Řazení má francouzskou příchuť, ale nakonec není vůbec špatné. Je lehké a i když má lehkou, nikterak nepřekážející vůli, neměl jsem s nalezením požadovaného rychlostního stupně problém. I přes delší řadící páku jsou dráhy řazení docela v hladké, pouze zprvu mi přišla řadící páka trochu více „skloněná“ vzad. Další překvapení, pro mě osobně možná největší, mi připravil podvozek. Absolutně jsem nechápal, jak auto s půdorysem psacího stolu může tak zdatně filtrovat nerovnosti a výmoly, které naše silnice poskytují v bohaté míře. Kroutil jsem nad tím hlavou do posledního kilometru – tleskám pánům inženýrům. Druhá věc je i odhlučnění, protože skutečně nejen, že všechny ty díry a hrboly přejedete s mírným pohupováním, ale navíc je ani neslyšíte. Možná se to zdá až neskutečné, ale při srovnání jiných miniaut i B segmentu se opravdu klaním. Značný komfort však nekazí jízdní dojem. 107čka je stabilní, náklony normální a při přehnané rychlosti přijde snadno korigovatelná nedotáčivost, kterou trošku podporují úzké pneumatiky 155/65 R14. Nemusím snad dodávat, jak se hbitost a mrštnost hodí do města, stejně jako snadné parkování.

Resumé

Nová 107čka ve mně zanechala velmi dobrý dojem. Auto má neuvěřitelný cit pro funkční jednoduchost, která sráží výrobní náklady, ale přitom nijak neovlivňuje funkčnost. Jeden stěrač vepředu a vzadu taky stírá, vzadu stačí výklopná okna (zvlášť, když máte klimatizaci) a na zadní sklo (víko kufru) stačí jedna vzpěra a poutko na plato. Možná se vám zdá, že se nad autem přílišně rozplývám, ale vzhledem k ceně a kategorii auta se jedná o dospěle se chovající a praktické auto s opravdu příjemnými provozními náklady. 

Během testovacího týdne jsme natočili také statické a jízdní video. Záznam můžete vidět na našem oficiální YouTube kanálu či v sekci VIDEA.