Po delší době se opět podíváme na zoubek SUV od Nissanu. Módní a námi dopodrobna otestovaný Juke nechme tentokrát stranou a podívejme se na třetí generaci většího modelu X-Trail se vznětovou šestnáctistovkou a pohonem všech kol v nejvyšší výbavě Tekna.
Vzhled
Je až neuvěřitelné, že už se vyrábí třetí generace Nissanu X-Trail. Určitě si vzpomenete na první model nebo možná i na druhý, které byly velmi originální. Pro svou hranatost byly snadno zapamatovatelné. Musím se přiznat, že jsem si jejich jednoduchý tvar a styl oblíbil, byť zkusit si jízdu se mi nikdy nepovedlo. Třetí generace rozhodně na první pohled nevypadá špatně, ale trochu mi ten odklon od minulých generací vadí. Hranatý tvar byl lehce identifikovatelný, zatímco teď se dá X-Trail lehce zaměnit s čímkoliv. Alespoň přední část inspirovaná jinými SUV automobilky vypadá opravdu dobře. Například ty prolisy na kapotě, které neustále uvidíte v čelním okně, ty vypadají dobře. Je to prostě fešák. Celkově ale X-Trail vydatně narostl, možná až moc na můj vkus. Ale mnoho lidí velké auto potřebuje.
Interiér
Interiér je to napoprvé trochu šok. Čekám spíš efektní tvary a velmi kvalitní materiály, jak bývám v japonských vozech zvyklý. V Nissanu si ale zprvu připadám jako v americkém vozu. Plasty jsou sice měkčené, ale s typickým vzorem minulé dekády. Nechybí ani spousta matně stříbrných prvků a nešetřilo se ani s kůží. Vlastně to dohromady dává smysl. A hodně mi to materiály a vůní připomnělo sportovní typ 350Z. Jediné, co tu působí jako pěst na oko, je njakýsi pseudokarbonový dekor. Sice je to dnes moderní, ale v SUV to asi opravdu nepotřebujete. Jinak ale až na občasné zavrznutí nebo ránu na větší nerovnosti nemám interiéru co vytknout. Možná je to ale způsobeno menší tuhostí v důsledku velkého střešního okna.
V testu máme k dispozici „plnou palbu“ se všemi příplatky. Více už si vymýšlet zkrátka nemůžete. Je tu kůže, vyhřev sedadel, palubní počítač s grafikou stejnou, jako mají vozy Infiniti, nebo prosklená střecha s otevíratelnou přední polovinou. Škoda jen, že se s ní dá jezdit jen při nižších rychlostech, tak do 60 km/h, pak se dostavuje těžko snesitelný hluk. Perfektní je i multifunkční kožený volant. Ovladače na něm sice nevypadají nikterak hezky na pohled, ale věnec se výborně drží. Navíc je pochopitelně plně nastavitelný. Snad by se dalo polemizovat o vkusnosti stříbrných plastových částí, ovšem ergonomicky je skvělý, padne přesně do ruky a nemá to nesmyslné moderní zploštění vespod. Pohodlnou pozici na sedadle řidiče si tak vždy najdete. A kožená sedadla jsou příjemná a pohodlná, jen snad ten sedák mohl být o pár centimetrů delší. Samozřejmostí je jejich elektrické nastavování a vyhřívání. Dobré je, že pokud výhřev přepnete do pozice LOW, vyhřívá opravdu slabě a můžete tak ujet i velmi dlouhou trasu, aniž byste jej vypnuli. A v takové výbavě už nemůže chybět ani bezklíčový přístup, startování tlačítkem a systém Start-Stop.
Prostor vzadu je celkem ucházející, zadní sedadla jsou navíc posuvná. Však také v kufru najdete třetí řadu sedadel, která je ovšem, pokud je zadní lavice vzadu, jen pro beznohé. A pokud posunete zadní sedadla dopředu, nevejde se nikdo na ně, ale ani na rozloženou třetí řadu. Snad jen velmi malé děti, ale i ty si budou stěžovat na malý prostor pro nohy. Šesté a sedmé sedadlo tak působí dojmem, že je ve voze jen proto, aby tu bylo. A ještě vám v rozloženém stavu zaberou prakticky celý objem kufru, ten se smrskne na pouhých 135 litrů. Pokud ale necháte sedáky pod podlahou, tak je objem kufru dostatečně velký. A také se nemusíte otravovat s otevíráním, to za vás obstarají elektromotory. Jen to varovné pípání na začátku mi leze na nervy.
Jízda
Během celého testování jsem se nemohl zbavit dojmu, že je vůz obrovský, až skoro zbytečně moc. Nejvíce to pochopitelně pocítíte ve městě, já konkrétně v Praze. Hledat místo k zaparkování v Dejvicích se totiž rovná manévrování ropného tankeru na Čertovce. Díkybohu, že je v nejvyšší výbavě propracovaný kamerový systém, který znám již z vozu Infiniti Q50. Kromě obligátní zadní kamery totiž naleznete objektiv i vpředu ve znaku a na spodní straně obou zrcátek. Automaticky se vám obraz spustí při couvání, ale lze jej zapnout i manuálně při pomalé jízdě. Díky tomu se vmáčknete na prostor jen o několik centimetrů větší, než je tohle SUV. A díky přeposilovanému řízení na malé parkovací místo vklouzne i drobná dívka. Jenže město prostě není vhodným teritoriem pro X-Trail, tady by se spíš měl prosadit menší Qashqai. Dalším věcí, co ve městě nepotěší, je občas zmatkující systém start-stop. Na vznětových motorech to prostě nefunguje vždy stoprocentně, nejen u Nissanu, ale i u jiných automobilek. A pak ta moderní ruční brzda na čudlík, to také nedělá nám staromilcům radost. Klasickou páku prostě tlačítko nepřekoná.
Pokud se ptáte na největší slabinu X-Trailu, je to jeho přílišná tvrdost. Nikdy jsem netušil, že to nějakému autu vyčtu, protože sám jsem si svůj starých hatchback „zničil“ proměnou na kostitřas, jenže na závodech, byť bezvýznamných, je taková věc opodstatněná. Tohle je ale velké SUV s konejšivým interiérem a koženými sedadly, tady přesné průjezdy zatáčkou a držení zvolené stopy nechcete. Pokud sedíte vysoko na měkké sedačce, tak prostě netoužíte nadskakovat na každém kanálu. A pak je tu druhý problém a tím je, že X-Trail si hraje na terénní vůz. Na středovém panelu najdete otočný ovladač, kterým přepínáte mezi režimy 2WD a 4WD. A čtyřkolku můžete navíc i zamknout, ale samočinně se odpojí při překročení rychlosti 50 km/h. Nějaké mimosilniční ambice tedy tenhle Japonec má, takže není důvod, aby je zazdíval tvrdým nastavením podvozku. Když ale náhodou vyrazíte do bahna, tak uzamykatelný pohon všech kol v poměru 50:50 oceníte. Takhle jsem se naposled pobavil za volantem druhé generace Toyoty RAV4, která byla ještě čtyřkolkou na stálo. Co pak v terénu oceníte, to je opět přítomnost čtyř kamer. Díky tomu se nebudete tolik strachovat o velká a drahá kola nebo chromovanou ozdobu spodku nárazníku, protože riziko, že přehlédnete nějaký pařez nebo kámen se tím eliminuje. Varovat vás ovšem budou i parkovací senzory a to, pokud budete překážky míjet o milimetry, vás brzy přiměje je vypnout.
Další, co mi vadilo, byl pocitově neskutečně líný motor. V tabulkách sice vidíte hodnoty 96 kW a 320 Nm, ale v reálu podřazení nebo sešlápnutí pedálu plynu na podlahu s vozem nic moc neudělá. Pružně vůz reaguje tak do rychlosti 80 km/h, pak už se připravte na starosti například při předjíždění. Ve velkém SUV vás tohle prostě překvapí. Tady je ovšem nevýhoda bohatě vykoupena nízkou spotřebou. A když myslím nízkou, tak se připravte, že vás místní pumpař nebude mít v oblibě. Moc často jej totiž navštěvovat nebudete, ačkoliv s vozem najedete řádnou porci kilometrů. Na jednu nádrž můžete klidným (ale ne úplně šnečím) tempem ujet až 900 kilometrů. Pochopitelně když auto začnete víc trápit, tak spotřeba poroste, ale jak už jsme si vysvětlili, u X-Trailu to stejně nemá cenu. V normálním tempu si na dálnici vůz řekne o rovných 5 litrů, ve městě o 7,2 litru a po celém týdnu nám ukazoval průměr 5,4 litru na 100 kilometrů. To je u takto velkého vozu vážně hezký výsledek.
Závěr
To auto je vážně hodně velké, já bych spoustu prostoru uvnitř ani nevyužil a vozil pořád vzduch. Ale jinak jsem si ho docela oblíbil. Vzhled se mi pořád nelíbí, v interiéru jsem si také po týdnu nepřipadal jako doma, ale jako přepravník z bodu A do B fungoval velmi dobře. A ta spotřeba mi doopravdy dělala radost. Celkově tak lze novou generaci X-Trailu rozhodně doporučit, pokud alespoň občas využijete velký vnitřní prostor a schopnosti jízdy v terénu.
Základní cena ( 1.6 dCi 4×2 Visia) 643 900 Kč
Základní cena ( 1.6 dCi 4×2 Visia) 643 900 Kč
Cena testovaného modelu 968 900 Kč
Porovnejte parametry vozu Nissan X-Trail s konkurencí na Autohled.cz
Foto: rajdlstudio.com
