TEST Hyundai Tucson

TEST Hyundai Tucson

Hyundai dává zapomenout na nepovedenou iX35 a vrací nám na trh jméno Tucson. Bude opět tak povedený, jako první vůz tohoto jména, nebo naváže spíše na omyl přímého předchůce? Pojďme se přesvědčit a otestujme rovnou dvě motorizace.

Vzhled

S Tucsonem snad v Nošovicích opět míří správným směrem. Alespoň vzhledově to platí, prtože po té prapodivnosti iX35, na kterou si ani nechci vzpomenout, tu máme opět pohledné SUV, které se může postavit vedle své konkurence. Je to dobře, že předchůdce dostal to divné označení iX35, když vypadal tak mizerně, protože takhle na to trapné mezidobí může zapomenout automobilka i zákazníci a připomínat raději první model Tucsonu, který sice už dnes nevypadá tak dobře, jako při svém uvedení, ale mohl se svým tehdejším konkurentům postavit hrdě a zpříma. Zato iX35 vypadala starší než Tucson už při svém představení a s každým dalším měsícem, kdy stála v showroomech to bylo jen a jen horší. Rozhodně tedy díky bohu za nový Tucson a za jeho povedený design. Vůz vypadá důstojně a moderně, zvláště na krásných originálních kolech. Trochu jako první Tiguan, a to myslím pro Hyundai jako pochvalu. Jen pozor na nějaké detaily, například koncovky výfuku vypadají jak po zásahu tunera a moc se k dospělému vzhledu vozu nehodí.

Mohlo by vás zajímat:  Test Ford Puma: Znovuobjevená malá dravá šelma

Interiér

Skvělá věc u Tucsonu je kvalitní, ale hlavně prostorný interiér. A to nejen vpředu, kde netrpěl ani starý model, tak vzadu, kam se nemusíte bát posadit ani opravdové dlouhány. Za tu prostornost určitě mohou i tenké dveře. Jinak je to takový ten stadard, částečně měkčená palubka, kožený kulatý volant, dokonce doplněný o „bicepsy„, který se opravdu dobře drží. Pozice za ním je dobrá a pohodlná, sedadla vypadají dobře, látka je vkusná a povrch moc neklouže. Sklon opěradla se nastavuje kolečkem, což je vždy lepší, než páčky. Jen u sedadel nečekejte nějaké boční vedení. Zato se dočkáte té stupidní melodie, co hraje při každém startu a vypnutí motoru. No, snad je to jen dočasný výstřelek. Stejně jako móda malých kastlíků. Poslední dobou mám pocit, že čím větší auto, tím menší kastlík před spolujezdcem. Vynahradí vám ho naštěstí velké kapsy ve dveřích. Národ chalupářů asi zklame průměrný a celkem mělký kufr. Alespoň se ale Tucson sám rychle zamyká, takže vám z něj nikdo nic neukradne.

Jízda

Oba testované vozy byly vybaveny automatickou převodovkou. A k tomu vznětovému motoru pasovala rozhodně lépe, je s ním prostě lépe sladěná, automat ale řadil v obou případech dobře a příliš nezmatkoval. A pokud snad ano, tak neškubal celým vozem, jako starší DSG. Celkově mi vznětová verze připadala lepší, a to jsem prosím absolutní zastánce zážehových jednotek ve vozech, které si lidi kupují pro soukromé účely. Například mi diesel přišel méně uskákaný a čitelnější. Benzínová verze působila v rozbitých zatáčkách neklidně a roztržitě. Zato má ale mnohem lepší odpich. Jenže motor vypisuje šeky, které podvozek nezvládá zcela splácet. Tlumiče působí jak ze želatiny, auto se neklidně pohupuje a má tendenci vyskočit ze zatáčky ven. Při klidné jízdě nebo na kvalitní silnici je vůz naprosto v pořádku, ale na hrbolech sem měl neustálý pocit, že se mě pokusí za chvíli zabít. A navíc mne otravovaly ty velké rány na každém hrbolu. Nezvyklé je ale citlivé a přesné řízení, které není mrtvé kolem středové polohy. To se dnes jen tak nevidí. A není ani výrazně přeposilované.

Mohlo by vás zajímat:  Test Renault Mégane E-Tech: Elektromobilita, která dává smysl

Nový vznětový Tucson vás překvapí tím krásným tichem, které je pro naftové vozy skoro až netradiční. Inu skromný motor, který nemlaská, ale jen tak trochu posrkává. Konkrétně na dálnici 7,2 litru (benzín 7,6), ve městě 8,5 litru (9,2) a mimo něj 7,3 litru (7,5). Celkem tedy po jednom týdnu slušných 7,6 litru na sto kilometrů. Zážehový Tucson se dostal na solidních 7,9, což není tak výrazná odchylka. Rozdíl je i v akustice, kdy benzínová verze je samozřejmě mnohem tišší. Ale ani nafťáku se nebojte, klapot starých kafemlejnků už je minulostí. Řízení usnadňuje aktivní lane assist a signalizace mrtvých úhlů, i když obojí již začíná být tak trochu samozřejmostí. Potěšil ale kompas na vnitřním zrcátku, který vám říká, na jakou světovou stranu právě jedete.

Mohlo by vás zajímat:  Citroën Spacetourer XL: Dobrý výkon, pohodlná jízda, 8 sedadel a velký kufr

Závěr

Jak jste jistě poznali z testu, Hyundai Tucson je prostě dobrý vůz. Lze mít vůči němu nějaké výhrady, ale nic, co by jej zásadním způsobem kazilo. Akorát to dilema, zda benzín nebo naftu. Já to mám jednoduché, naftový vůz nepotřebuji a proto podobné dilema nemusím rozhodovat, jenže vznětový Tucson není vůbec špatný. A pokud vás čekají stakilometrové přesuny, bude pro vás tou pravou volbou.

Porovnejte parametry vozu Hyundai Tucson s konkurencí na Autohled.cz