Hyundai i40 je na českém trhu od loňského léta a ne nadarmo je považován za jeden z nejvýraznějších modelů korejské automobilky. Moderní rodinný vůz dal ihned zapomenout na svého předchůdce, model Sonata, a donutil skalní fanoušky automobilky přelepit plakáty v garážích, pokojích a pracovnách. V rámci redakčního testu jsem se podíval na i40 v karoserii sedan a s úsporným naftovým čtyřválcem pod kapotou. Je vůz opravdu tak dobrý, jak se říká?
Design – Vlnka se, vlna tam
Chcete-li prodat auto, musí dobře vypadat. K čemu jsou moderní technologie, kvalita provedení, perfektní řízení, když má auto nehezký design? Láska na první pohled neexistuje jen mezi mužem a ženou, ale i ve vztahu k automobilům.
To si uvědomili i Korejci. Ty tam jsou tupé a usedlé tvary Hyundai Sonata. V celém portfoliu automobilky Hyundai teď frčí vlny a vlnky, některé se zvláštním účelem, jiné jen tak pro okrasu. Hyundai své nové pojetí designu nazývá „fluidní“. Hodně se o něm mluví, hodně se o něm píše, ale málokdo ví, co vlastně slovíčko „fluidní“ znamená. Pojďme se společně podívat fluidnímu designu Hyundaie i40 na zoubek.
Karoserii o délce 4740 milimetrů dominuje atypicky krátká přední část. Ta se nesnaží maskovat svou výšku, kterou si vyžádaly předpisy na ochranu chodců. Čirá přední světla dostala, stejně jako všechny nové vozy Hyundai, LED pásy pro denní svíce. Spojení masky chladiče a nasávacího otvoru v nárazníku působí lehce provokativně.
Na stejné vlně je vytvořena i záď, která s velmi ležérně navazujícím zadním oknem evokuje karoserii liftback. Nechybí dvě koncovky výfuku a bohatě rozvlněné lampy, od kterých se až k předním blatníkům táhne výrazný prolis.
Rozvor náprav o délce 2770 milimetrů slibuje královský vnitřní prostor. Hodně se povedla i 18“ litá kola. Z některých úhlů pohledu je sice patrné, že možná trčí ze zadních blatníků víc než by měla. I tak se však jedná o položku, které bych se při koupi vlastní i40 rozhodně nevzdal.
Interiér
Nová generace vozů Hyundai mě prozatím vždy potěšila nejen zevnějškem, ale také krásným a výborně zpracovaným interiérem. Pro Hyundai i40 to samozřejmě tak platí také, což je přesně ten recept, který prodává. Po usednutí za volant je patrné, že nejsem v základní verzi za půl milionu, ani ta by však po stránce zpracování nikterak nestrádala.
Předně bych chtěl pochválit skvělý dotykový displej multimediálního centra, který komunikuje v češtině a má logické ovládání. Všechna tlačítka na přístrojové desce vypadají velmi kvalitně a věřím, že svůj úkol budou splňovat řadu let. Co se mi naopak moc nelíbí, je velká přihrádka ve spodní části středové konzoly. Její napojení na středový tunel se totiž nepodařilo zcela vypilovat a vlivem tepelné dilatace během horkých dnů docházelo k jejímu vycvaknutí z plastových pacek. Toto a nepřesvědčivý zvuk pravého pádla řazení automatické převodovky jsou však jediné vady, které jsem za týden a zhruba 1200 kilometrů za volantem zjistil.
Navážu na téma prostornosti, které jsem lehce naťuknul u popisu exteriéru. Po seřízení sedadla do ideální polohy jsem se rázem cítil jako v luxusním hotelovém pokoji. Místa je dost jak pro kolena, tak pro lokty. O prostoru nad hlavou to platí taky. Skoro ten samý pocit prostornosti mám i na zadních sedačkách. Jen pokud nosíte cylindr či trvalou Marge Simpsonové, sedněte si raději dopředu. Pozvolné zkosení zadního okna si zde totiž vybírá svou daň. Průměrně vzrostlí cestující však strádat nebudou a to se dozadu vlezou rovnou tři.
Prostoru je dost i za zadními sedadly. Poměrně dobře přístupný a hluboký zavazadelník disponuje objemem 525 litrů. Co si budeme povídat, skvělá hodnota. Při koupi je však dobré mít na paměti, že Hyundai i40 je sedan a tak v něm gauč ani skříň nepřevezete. Pro tyto účely je v modelové řade i40 připraveno praktické kombi (za příplatek 25 000 korun), které vědomě dává na frak i nedotknutelné Škodě Octavia.
Motor – 1,7 stačí
Jak jsem naťuknul již na začátku, pod kapotou testované verze dřímal přeplňovaný naftový čtyřválec o zdvihovém objemu 1685 kubických centimetrů. Kultivovaná a velice tichá pohonná jednotka disponuje výkonem rovných 100 kW a kroutícím momentem 330 Nm. Ty jsou do jednoho posílány na přední kola skrze šestistupňovou automatickou převodovku s hydrodynamickým měničem. Že by svatba z rozumu? Ano. Hyundai sice nabízí i výborný šestistupňový manuál, automat však k charakteru vozu sedí daleko víc. Jeho reakce jsou sice vlažnější, na druhou stranu neruší nepříjemným cukáním a pomůže vyniknout potenciálu motoru.
Nejlevnější Hyundai i40 je dostupný se zážehovým čtyřválcem GDI o výkonu 99 kW. Ostatně, velmi hezky se o něm rozepsal kolega Tibor v testu Hyundai i30 1,6 GDI. Nafta je však to, co do své i40 Češi chtějí. Jednak z důvodu již opěvované kultivovanosti, ale především díky spotřebě paliva. Ta se pohybuje při klidném dálničním tempu okolo 6 litrů, okresky s jízdou na spotřebu vykazují odběr 4,8 l/100 km. Díky 70 litrové nádrži se tak naskýtá dojezd přes 1100 kilometrů, což z praktického hlediska znamená cesta Ostravy do letoviska v Chorvatsku na jedno tankování. Palubní počítač ukazoval na konci testu průměrnou spotřebu 6,2 l/100 km.
Jizda – Jako na obláčku
Ano, přesně tak by se daly popsat pocity na palubě nové i40. Bezklíčový přístup, automatická převodovka, elektronická parkovací brzda nebo třeba systém automatického parkování, zajišťují pro majitele Hyundai i40 bezstarostné soužití se svým vozem. Hyundai i40 se všemi možnými prostředky snaží udělat každou jízdu absolutně bezproblémovou. A daří se mu to.
Vůz je svým charakterem pojat jako nezastavitelný polykač kilometrů, ze kterého vystoupíte pouze v případě nutnosti použít toaletu. Sedačky jsou velmi pohodlné a tak Vás ani po absolvování cesty Praha – Ostrava a zpět nebolí záda. Po celou dobu jízdy Hyundai i40 posádku hýčká kvalitním audiem. V zimě ocení řidič vyhřívaný volant.
V půli testovacího týdne jsem vytáhl i40 i na Beskydské okresky. Po prvních desítkách kilometrů jsem byl překvapen, že i zde funguje komfortně naladěný podvozku překvapivě dobře. Filtrování nerovností je i přes použití 18“ litých kol příkladné, výhrady nemám ani k náklonům a kroucení karoserie v zatáčkách. Hlavně podle měkkého nastavení posilovače řízení však vůz dává najevo, že je mu mnohem lépe na dálnici v klidném tempu než mezi vlásenkami s častým vytáčením motoru a podřazováním. Od toho se odvíjí také cílová skupina zákazníků, čítající extrovertní manažery a početnější rodiny s dětmi. I já osobně najedu většinu kilometrů hlavně po dálnici a proto se nemůžu dočkat dalšího testu i40 (tentokrát v karoserii kombi).
Závěr
Korejská automobilka Hyundai dává čím dál více najevo, že se s ní zkrátka musí počítat napříč všemi segmenty. Firemní strategie jim zatím vychází na jedničku a dle mých průzkumů se i zatvrzelí příznivci „nedosažitelného“ koncernu VW poohlíží po autosalonech s modrým nápisem nade dveřmi. Mě osobně týden za volantem přesvědčil o tom, že by se měly mít na pozoru i mnohem prestižnější automobilky než koncern VW. Úroveň výbav, zpracování a kvalita použitých materiálu je totiž tak akorát na pomezí mainstreamu a prémiové třídy. I díky tomu naše redakce do vozů Hyundai usedá vždy ráda.
Základní cena vozu: 499 900 ,- Kč
Cena konkrétního vozu: 830 999 ,- Kč
Klady:
– kvalita
– design
– velikost interiéru
– úsporný motor
– jízdní komfort
– audiosoustava
– příznivá cena
– ovládání multimediálního systému
Zápory:
– využitelnost zavazadelníku
– drobné chyby ve zpracování