Kombík. Jasná volba rodin, chalupářů, i těch, kteří prostě potřebují dostatek zavazadlového prostoru. Není to jenom nejznámější model mladoboleslavské automobilky, který umí nabídnout stylovou praktičnost. Pořádný kus z pomyslného koláče prodejnosti poslední roky ukousává i korejská automobilka Hyundai. Konkrétně s modelem i30, který prošel výraznou modernizací a na necelý týden zakotvil u nás v redakci k testu. Jak si vůz vedl?
Design, který se rozhodně neztratí
Žádným nudným autem, jehož cílem je nabídnout primárně velký kufr, Hyundai i30 rozhodně není. Automobilka ukazuje, že i u rodinného kombíku může být odvážný design správným krokem. Pokud něco přitáhne pozornost, je to rozhodně široká a předku zcela dominující maska chladiče. Skvěle vypadají tvary nárazníku, ale i nové světlomety se dvěma LED liniemi, protínajícími se právě směrem ke středové masce.
A nudu nepřináší ani zadní část. Opět nelze opomenout na tvary nárazníku, či povedená LED světla. Hyundai jasně ukázal, že modernizace nemusí být jenom na oko, ale vůz může opravdu přijít s radikálnějšími a povedenými novinkami. A co více – stále dokáže působit určitým elegantním dojmem, čímž se tato standardní „í třicítka“ liší od provedení N Line, které už jde spíše do sportovnějšího, tedy ostřejšího segmentu, který pro rodinný kombík možná není až tak typický. Poslední slovo má ale zákazník.
Interiér sází na osvědčený standard
Když říkám osvědčený standard, mám na mysli to, co prostě funguje. Tedy především dostatek prostoru vpředu i na zadních sedačkách, i víceméně snadný přístup k mnoha funkcím. Desetipalcový (10,25) dotykový displej sice strhává pozornost, ale zároveň nechybí stále dostatečný příděl mechanických tlačítek na středovém panelu, primárně sloužících k nastavení optimální teploty ve voze, k ohřevu nebo ventilaci sedaček, ale i k zapnutí vyhřívání volantu, k ovládání detekce překážky, či k zapnutí couvací kamery. Tlačítka na volantu zase zajistí bezproblémové ovládání adaptivního tempomatu či funkce držení v jízdním pruhu, stejně jako nechybí ani ovládání autorádia, či spárovaného mobilního telefonu. Dotykový displej tak lze skutečně využívat víceméně na první nastavení vozu a poté nastavení cíle v navigaci.
Vytknout interiéru v podstatě není co ani po designové stránce. Snad jenom možná až příliš trčící displej, kde však chápeme jeho umístění v co nejoptimálnějším místě s ohledem na zorné pole řidiče. Jinak je to kombinace elegance a opět požadované praktičnosti – pokud jde o úložné prostory, které nabízí klasický kastlík, dveře, zavírací prostory na středovém panelu, i loketní opěrka.
Novými technologiemi a výbavou nabitý kombík
Náš Hyundai i30 rozhodně nebyla žádná holota. Právě naopak. Systém BlueLink samozřejmě podporuje Android Auto i Apple CarPlay, přináší dopravní informace, umožní spravovat řidičské profily a nabízí řadu dalších vychytávek. Z dalších prvků praktické výbavy nelze mínit adaptivní tempomat – s funkcí zastavení a rozjezdu, systém hlídání pruhů, upozornění na slepé úhly nebo přijíždějící auto při vyjíždění z parkoviště, či nouzové brzdění.
O opravdu pohodlnou jízdu se postará paměť sedadel a zrcátek, kdy si jednotliví řidiči mohou nastavit své optimální rozložení, a po příchodu do vozu pouze stisknout své tlačítko. Zmíněno bylo vyhřívání, ale také větrání sedaček – ve třech stupních, nebo vyhřívaný volant. Nechybí ani automatická dálková světla či systém pro čtení dopravních značek. Ano, i takhle výbavou prošpikované může být rodinné kombi.
Úsporný turbodiesel s trochou elektřiny
Hyundai se svými modely Kona nebo Ioniq jasně ukazuje, že mu elektrifikace není cizí. Zároveň se však dokáže držet při zemi kvůli těm, co chtějí starou známou klasiku. Máme na mysli naftovou motorizaci, v tomto případě turbodiesel 1.6 CRDi s výkonem sto koní. Nejde však výhradně jenom o naftu. Hyundai i30 je vybaven 48V mild-hybridním ústrojí. Co to znamená? Trochu té elektřiny přece jenom používá, ale zároveň o nic, co by mělo být spojeno s potřebou snažit se při jízdě rekuperovat, nebo snad doma dobíjet.
Akumulátor a elektromotor je zde spíše jako určitý pomocník při rozjezdech, nebo ve chvíli kdy podmínky dovolí vypnout motor. Výhody jsou jasné. Pomoc motoru nejenom ve snaze o svižnější rozjezd, ale i s tím spojená úspora paliva. Díky tomu dokáže tenhle naftový kombík, alespoň papírově, jezdit za slušné 4 litry na sto. Samozřejmě s ohledem na to jak máte těžkou nohu, kde zrovna jedete, nebo jaký ze tří jízdních režimů máte nastaven.
Pohodlí, praktičnost a slušné jízdní vlastnosti
Ani přes pomoc elektromotoru nejde o žádnou raketu, jelikož z nuly na stovku rozjedete auto za deset vteřin (přesně 10,1 s). Ale o tohle tu nejde. Kombík i30 není určený na sprinty na semaforech, ale na pravidelné delší jízdy, „s plnou polní“. A v tu chvíli přijde vhod slušný točivý moment, pomoc elektromotoru, perfektně hladce řadící dvojspojkový sedmistupňový automat, i naladění podvozku. Zatímco u testované i30 N Line jsem si stěžoval na určitou tvrdost auta, zde musím říci, že přesně takhle má být kombík naladěn. Do pohodlí, určité houpavosti a bezproblémového zvládání nerovností, ale zároveň tak, aby i prudší průjezd zatáčkou s plně naloženým vozem byl neustále bezpečný a auto sedělo jak má, bez výrazných náklonů nebo houpavých projevů. Přidejte k tomu dobré odhlučnění jak z prostoru pod kapotou, tak pokud jde o svištění vzduchu při dálniční rychlosti. Jet s tímhle autem stovky kilometrů na letní dovolenou, nebo na druhý konec republiky na chatu, to je přesně jeden z účelů, proč bylo stvořeno.
Přesně to, co čekáte. A k tomu něco navíc
Ještě naposled ke kombíku i30 N Line. U něj jsem zmiňoval, že bylo třeba kompromisů mezi praktičností, pohodlím a sportovním nádechem. Oproti tomu Hyundai i30 1.6 CRDi si na nic jiného nehraje a je přesně tím, co chcete. Prostorným a pohodlným naftovým kombíkem, se vším všudy. S pohodlným a příjemným jízdním projevem, s velkým zavazadlovým prostorem, s moderním designem i technikou. A co je zde navíc? Možnost pořídit si ho v opravdu nadupané výbavě, která jakékoliv cestu zpříjemní, zefektivní a udělá ji bezpečnější. A cenově nevychází nijak zle – v případě našeho testovaného vozu na lehce přes 650 000 Kč. Pro porovnání, v úplném základu stojí Hyundai i30 345 000 Kč.
Zdroj: Autorský text
Zdroj fotografií: Vlastní fotografie autora
